18 Co 131/2024-605 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále také „soud prvního stupně“ nebo „soud“), který byl napaden odvoláním, bylo výrokem I rozhodnuto o určení vlastnictví žalobkyně k nemovitostem, pozemku parc. č. , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova , adresa, , č.p. , Anonymizováno, - rodinný dům, pozemku parc. č. , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště a pozemku parc. č. , Anonymizováno, - zahrada, zemědělský půdní fond, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na LV č. , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, (dále také jen „předmětné nemovitosti“). Dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, Kč k rukám její zástupkyně (výrok II) a České republice – Městskému soudu v Brně částku , částka, Kč na znalečném (výrok III), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. V něm uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně je podle jeho názoru nesprávný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci i na nesprávných skutkových zjištěních. Nesouhlasil zejména se závěrem soudu, že kupní smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná pro obcházení zákona a rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že právní názor soudu je vadný, neboť z odůvodnění rozsudku nevyplývá žádná přesvědčivá argumentace, která by umožnila rozklíčovat, jakými konkrétními právními úvahami byl soud veden. Zdůraznil, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu by měly být situace, kdy je právní úkon shledán neplatným pro rozpor s dobrými mravy, výjimečné a mimořádnými okolnostmi řádně odůvodněné. Dále žalovaný uvedl, že nebyla prokázána tvrzení žalobkyně o nevážnosti projevu její vůle, o simulaci právního jednání, o tísni či omylu při uzavírání kupní smlouvy. Poukázal na to, že žalobkyně sama potvrdila, že od kupní smlouvy neodstoupila, a že z kupní ceny bylo uhrazeno minimálně , Anonymizováno, Kč na její závazky. Podle žalovaného nelze konstruovat rozpor kupní smlouvy s dobrými mravy z toho důvodu, že žalobkyni nebylo poskytnuto přímé peněžité plnění, neboť úhrada jejích dluhů byla provedena v souladu s jejím vědomím a vůlí. Namítl také, že soud přehlédl, že smluvní vztah žalobkyně s , právnická osoba, . vznikl na základě zástavní smlouvy, kterou žalobkyně podepsala s vědomím, že zajišťuje úvěr žalovaného na koupi nemovitosti. Je tedy nesprávný závěr, že žalobkyně vůči bance nijak nevystupovala. Je třeba vzít v úvahu i to, že se žalobkyně před podáním žaloby pokusila o zpětný odkup nemovitosti prostřednictvím své matky, a teprve poté, co tento pokus ztroskotal, začala zpochybňovat platnost kupní smlouvy. Tato skutečnost podle něj nebyla soudem vůbec hodnocena. V závěru odvolání žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 664/2002, podle něhož musí být závěr o neplatnosti právního úkonu pro rozpor se zákonem nebo jeho obcházení opřen o rozumný výklad dotčeného ustanovení. Uvedl, že soud, žádné konkrétní ustanovení zákona, které mělo být obcházeno, neidentifikoval, a že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně také označil jako nevěrohodné výpovědi svědků z důvodu dílčích nesrovnalostí, aniž by zohlednil, že se týkaly událostí starých více než deset let. Naopak rozpory ve výpovědích žalobkyně nebyly hodnoceny vůbec, přestože žalobkyně v průběhu řízení předkládala různá, veskrze protichůdná tvrzení. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.3. K odvolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že se v plném rozsahu ztotožnila s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, který považovala za věcně správný jak po stránce skutkové, tak právní. Námitky žalovaného označila za účelové, nesprávné a zavádějící. Zdůraznila, že kupní smlouva ze dne , datum, byla správně posouzena jako absolutně neplatná pro obcházení zákona a rozpor s dobrými mravy, přičemž tento závěr byl podložen řádně zjištěným skutkovým stavem. K tomu uvedla, že její podpisy na kupní smlouvě a pokladním dokladu byly zfalšovány, což bylo prokázáno znaleckými posudky. Dále tvrdila, že úvěr byl čerpán za jiným účelem než úhrady kupní ceny, a že finanční prostředky byly vyplaceny na účty třetích osob bez jejího vědomí. Podle žalobkyně žalovaný po uzavření smlouvy nevystupoval jako vlastník nemovitosti, což dokládá její tvrzení o omylu a nevážnosti právního jednání. Závěrem žalobkyně uvedla, že odvolání žalovaného nepřináší žádné nové skutečnosti, s nimiž by se soud prvního stupně nevypořádal, a navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen a žalovanému byla uložena povinnost nahradit náklady odvolacího řízení.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které mu předcházelo, přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Žalobou se žalobkyně domáhala určení svého vlastnického práva k nemovitostem, které převedla kupní smlouvou ze dne , datum, , vloženou do katastru nemovitostí , datum, , za kupní cenu , částka, Kč, na žalovaného jako kupujícího. Soud prvního stupně poté, co shledal naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, se na základě tvrzení žalobkyně zabýval tím, zda kupní smlouva, je platným právním úkonem. Žalobkyně kromě svých tvrzení o tom, že smlouvu uzavřela v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek, a že tato je v rozporu s dobrými mravy, uvedla, že její vůle nebyla při uzavírání této smlouvy vážná, neboť byla ujišťována panem , jméno FO, o tom, že se jedná o převod tzv. „na oko“. V žalobě tvrdila, že kupní smlouva ze dne , datum, byla uzavírána v návaznosti na úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , kterou uzavřel žalovaný s peněžním ústavem , Anonymizováno, byla však v dobré víře, že po celkové úhradě úvěru bude vlastnické právo k předmětným nemovitostem převedeno zpět na její osobu.6. Soud I stupně rozhodl ve věci o určení vlastnictví žalobkyně k předmětným nemovitostem již dříve, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , který zrušen byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Odvolací soud v něm vytkl soudu prvního stupně, že své závěry o neplatnosti kupní smlouvy spojoval zejména s datem skutečného ověření podpisu účastníků na kupní smlouvě, aniž by se blíže zabýval tím, zda existovaly další podepsané verze kupní smlouvy ze dne , datum, , které byly předloženy bance před čerpáním úvěru ze strany žalovaného a také to, že své závěry o skutkovém stavu blíže neodůvodnil, když zcela stranou ponechal obranu žalovaného spočívající v uvedení skutečností, které vyvrací tvrzení žalobkyně o tom, že kupní smlouvu uzavřela pouze „na oko“, a že to nebylo projevem její vážné vůle a neuvedl také, proč neprovedl další navrhované důkazy, v daném případě zejména výslech svědka , Anonymizováno, . Soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval tvrzeními žalobkyně o absolutní neplatnosti kupní smlouvy a provedl žalobkyní navrhované důkazy (včetně důkazu trestním spisem Městského soudu v Brně sp. zn. , Anonymizováno, ), a dále odkázal na nutnost zabývat se tvrzeními žalobkyně o tom, že kupní smlouva je právním úkonem odporujícím dobrým mravům.7. Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), účinného do 1. 1. 2014, podle kterého je třeba daný závazkový vztah posuzovat (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku), právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.8. Podle § 39 o. z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k právním závěrům, že žalobkyně v řízení neprokázala, že kupní smlouvu uzavřela při nedostatku vážné vůle dle § 37 o. z., když nebyly tvrzeny a prokázány okolnosti vedoucí k závěru, že nevážnost její vůle byla zřejmá i druhé straně tohoto smluvního vztahu. Dále správně uzavřel, že žalobkyně od kupní smlouvy neodstoupila a nemůže tak být úspěšná na základě tvrzení, že smlouvu uzavřela v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, případně v omylu, neboť takové právní jednání je důvodem relativní neplatnosti smlouvy (§ 49a o. z). Odvolací soud tyto závěry považuje za správné a v podrobnostech odkazuje do odůvodnění soudu prvního stupně pod body , Anonymizováno, až , Anonymizováno, .10. Se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva je absolutně neplatná pro obcházení zákona se odvolací soud neztotožnil z následujících důvodů. Při obcházení zákona není právní úkon sice v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými úči