21 Co 268/2024-243 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , je žalobkyně (výrok I), žalované 1) a 2) zavázal nahradit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení 32 492 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II) a žalované 1), 2) zavázal společně a nerozdílně nahradit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, na náhradě nákladů řízení 5 967 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Rozhodl tak o žalobě z odkazu učiněného v pozůstalostním řízení, podané soudu I. stupně dne , datum, . O věci rozhodoval opětovně, když jeho předchozí rozhodnutí (rozsudek ze dne 16. 6. 2022, č. j. 8 C 170/2020-117) i rozhodnutí odvolacího soudu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 18 Co 226/2022) byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3806/2023) a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Důvodem byla nesprávně řešená otázka pasivní věcné legitimace ve sporu o dědické právo, kdy je nutné, aby se sporného řízení účastnili všichni účastníci pozůstalostního řízení, tedy i ti, jež jsou pasivní, sami žalobu z odkazu nepodali a jejich účastenství v pozůstalostním řízení dosud nebylo ukončeno. Ve sporném řízení pak mají postavení nerozlučných společníků (srov. § 91 odst. 2 o. s. ř.). Aplikováno na tuto věc tak žaloba měla směřovat i proti synovi zůstavitelky , Jméno žalované A, , narozenému , datum, . Veden tímto závazným právním názorem a s ohledem na úmrtí syna zůstavitelky dne , datum, , soud I. stupně pak dále v řízení jednal s jeho nástupci – žalovanými 1) a 2) a , jméno FO, (viz usnesení soudu I. stupně ze dne 14. 6. 2024, č. j. 8 C 170/2020-201). Podané žalobě vyhověl ze stejných důvodů jako ve svém dřívějším rozhodnutí.2. Proti rozsudku podali odvolání žalovaní 1) a 2) a domáhali se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rekapitulovali skutkový průběh sporu, měli za to, že soud I. stupně se omezil pouze na jednu rovinu sporu, a to spor o platnost závěti s akcentem na zdravotní stav zůstavitelky a úroveň jejích rozumových a volních schopností v době sepisu závěti dne , datum, , druhou rovinu – výklad právního jednání zůstavitelky pominul a s argumentací žalovaných 1) a 2) se vůbec nevypořádal. Měli za to, že listinou ze dne , datum, nebyl povolán dědic zůstavitelky , jméno FO, , nejedná se o závěť. Poukazovali na judikaturu Nejvyššího soudu a názor, že výklad právního jednání může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, vyjasňovat projevené, nikoli nahrazovat či doplňovat vůli, kterou zůstavitel sice měl, ale projevena nebyla. Absenci povolání dědice nelze nahradit výkladem, šlo by o nahrazení vůle zůstavitelky, která nebyla v závěti projevena. Zmíněnou listinu zůstavitelka vyslovila své přání o tom, jak má být s předmětným bytem naloženo, nejedná se o příkaz a není pro dědice právně závazné. Uvedenou listinou není povolán dědic zůstavitelky, nejedná se o závěť. Nenaplňuje obligatorní náležitosti vyžadované § 1494 o. z. Užívá termín „můj byt“ a vyslovuje pouhé přání, aby byl prodán a výtěžek rozdělen. S jejich argumentací se soud I. stupně nevypořádal, jeho rozsudek soudu I. stupně je v tomto směru nepřezkoumatelný. Je otázkou, jak dospěl k závěru o povolání čtyř dědiců a určení jejich podílů.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako správného. Uvedla, že žalovaní v odvolání vznášejí stejné argumenty, které již dříve uplatňovali, pouze je šířeji odůvodňují. Její argumentace se nemění. Námitku žalovaných označila za nedůvodnou, zmíněná listina je vlastnoruční závětí zůstavitelky , jméno FO, , naplňuje náležitosti předpokládané § 1494 o. z., zůstavitelka v ní povolala čtyři dědice a určila v nich dědické podíly. Současně určila vykonavatele závěti – žalobkyni. Soud uvedenou věc posoudil správně, v souladu s judikaturou, jeho rozhodnutí je srozumitelně a přezkoumatelně odůvodněno.4. Žalovaný 3) se k odvolání nevyjádřil.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého zopakoval dokazování, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných 1) a 2) není důvodné, soud I. stupně o věci samé rozhodl správně a jako takové jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Proti žalovanému 3) žalobu zamítl, v tomto směru rozsudek soudu I. stupně změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).6. V tomto odvolacím řízení nebyly uplatněny žádné nové skutečnosti ani důkazy. Odvolací soud zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) listinou, kterou měl soud I. stupně za závěť, nadepsanou jako „Poslední vůle“, sepsanou vlastní rukou zůstavitelky , jméno FO, , datovanou , datum, , o obsahu, který je popsán v napadeném rozsudku v jeho odstavci 7, , jméno FO, v něm „vyjadřuje svou poslední vůli“ takto: „Můj byt ve , adresa, bude po mé smrti prodán a po odečtení všech nákladů spojených s vyklizením a prodejem bytu bude finanční obnos rozdělen následovně. Polovina z této sumy připadne mé dceři , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, , z nichž 1 číst připadne mému synovi , Jméno žalované A, , nar. , datum, a další 2 třetiny budou rozděleny mezi jeho děti , Jméno žalované B, nar. , Datum narození žalované B, a , Jméno žalované A, ml. nar. , Datum narození žalované A, . Prodejem bytu pověřuje svou dceru , Jméno žalobkyně, .“ Následuje uvedení místa sepsání „, adresa, “, data „, datum, “ a podpis zůstavitelky.7. Nejprve ve vztahu k účastenství žalovaného 3) v tomto řízení. Odvolací soud ve výroku IV tohoto rozsudku žalobu na určení žalobkyně dědičkou , jméno FO, proti žalovanému 3) zamítl, neboť má-li žaloba z odkazu směřovat vůči všem dědicům zůstavitelky (příp. jejich nástupcům), žalovaného 3) za něj považovat nelze. Nástupci pozůstalého syna zůstavitelky , Jméno žalované A, staršího, zemřelého , datum, , jsou pouze žalovaní 1) a 2), nikoli žalovaný 3), který dědictví po svém otci , Jméno žalované A, starším po vyrozumění o dědickém právu odmítl a sám žádné potomky nemá (viz usnesení Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Podle 1486 o. z. odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl. Jeho dědické právo v důsledku dispozitivního jednání dědice tedy zaniklo, a to se zpětnou účinností ke dni smrti zůstavitele. Jednou učiněné odmítnutí univerzálně platí pro dědění z jakéhokoli titulu, v tomto směru nelze souhlasit s argumentací uvedenou v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v odstavci 6. Následkem odmítnutí dědictví je, že tato osoba přestává být účastníkem řízení o pozůstalosti, jeho účast není třeba formálně ukončovat. Přestává být osobou, o níž lze mít za to, že je zůstavitelovým dědicem. Tohoto řízení se tedy účastní nadbytečně, vzhledem k tomu, že není dědicem zůstavitelky (jejího pozůstalého syna), není ani pasivně věcně legitimován, a proto nezbylo než proti němu žalobu zamítnout.8. Soud I. stupně učinil správná skutková zjištění o tom, že , jméno FO, zemřela dne , datum, , zanechala přitom dvě závěti. První ze dne , datum, , sepsanou formou notářského zápisu, ve které nemovitosti v , adresa, odkázala své dceři – v tomto řízení žalobkyni, ostatní majetek stejným dílem svým vnukům – žalovaným 1) a 2), svému synovi , Jméno žalované A, staršímu neodkázala nic. Vzhledem k tomu, že výše zmíněné nemovitosti byly převedeny ještě za života zůstavitelky, v případě, že by tato závěť byla jediným platným pořízením pro případ smrti, nebyla by žalobkyně dědičkou své matky. O další listině ze dne , datum, , nadepsané jako „Poslední vůle“, je pojednáno shora. Žádný z dědiců (žalobkyně ani žalovaní 1) a 2) dědictví neodmítl. Platnost ani pravost závěti ze dne , datum, nebyla popřena. U listiny ze dne , datum, žalovaní 1) a 2) namítli její neplatnost, jednak pro nezpůsobilost zůstavitelky takto jednat a dále i pro absenci obsahových náležitostí, jež platná závět vyžaduje, Anonymizováno9. Jak již odvolací soud uvedl ve svém dřívějším rozhodnutí sp. zn. 18 Co 226/2022, usnesením , název soudu, vydaným pozůstalostním řízení dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci , datum, , bylo uloženo pozůstalé dceři a závětní dědičce – žalobkyni, aby ve stejné lhůtě proti závětním dědicům, tj. vnukovi a vnučce zůstavitelky v tomto řízení – podala žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitelky. Žaloba v této věci byla podána , datum, . Z hlediska lhůty uvedené v § 170 odst. 1 z. ř. s. se tak stalo včas. Ve vztahu k okruhu účastníků učinila žalobkyně procesní úkon (podání ze dne , datum, , č. l. 199 spisu), soud I stupně následně usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , připustil vstup žalovaných do řízení jako nástupců zemřelého syna zůstavitelky , Jméno žalova