27 Co 123/2024-129 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 31. 1. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 118 556,97 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce – , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dříve , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, .), uzavřel se žalovaným 29. 6. 2022 smlouvu o půjčce č. 2206298179, na jejímž základě žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 127 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24,1 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splatit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 5 181 Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným původní věřitel přistoupil k zesplatnění ke dni 17. 7. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 původní věřitel s účinností ke dni 1. 9. 2023 pohledávku ze smlouvy postoupil žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 137 623,50 Kč (bez příslušenství) a sestávala z dlužné jistiny 117 028,97 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 528 Kč, úroků splatných ke dni 17. 7. 2023 ve výši 17 417,82 Kč a úroků z prodlení k témuž dni ve výši 1 648,71 Kč. Žalobou uplatnil žalobce nárok rovněž na pokračující zákonné úroky z prodlení z částky 118 556,97 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a 24,1% úroky z částky 117 028,97 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení. Následně žalobce doplnil skutková tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem před uzavřením smlouvy a sdělil, že do zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil celkem 21 956,60 Kč. Následně již ze strany žalovaného žádná úhrada neproběhla.2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavil.3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 105 043,40 Kč (I. výrok) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 587,50 Kč (III. výrok). Konstatoval, že žalobce prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci (viz žalobcem předložená smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023, včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek a oznámení o postoupení ze dne 15. 9. 2023). Vzal za prokázané, že na základě smlouvy č. 2206298179 uzavřené dne 29. 6. 2022 byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 127 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úroky sjednanými ve výši 24,1 % ročně zaplatit v 36měsíčních splátkách po 5 181 Kč. Uhradil však pouze částku 21 956,60 Kč. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v prvé řadě zabýval otázkou, zda původní věřitel a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), tedy zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Uzavřel, že původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a smlouva je proto absolutně neplatná (§ 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZSÚ-III). Současně bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 127 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze 21 956,60 Kč. Dále soud uvedl, že vztah mezi účastníky posoudil jako speciální vypořádání z neplatné smlouvy podle § 87 ZSÚ-III. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a konstatoval, že poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací dlužník – spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Soud proto nepřiznal žalobci ani nárok na úroky z prodlení. Konstatoval, že postup podle § 87 ZSÚ-III vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. V projednávané věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem dluh hradit, se nevyjádřil, a proto soud uložil povinnost k úhradě podle § 160 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal ve sporu úspěšnějšímu žalobci právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení.4. Proti části II. výroku a proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 105 043,40 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Zdůraznil, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a proto je zcela opodstatněný jeho nárok na zaplacení úroků z prodlení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.) a žalobce požaduje pouze úroky z prodlení v zákonné výši. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalobce již tvrdil a prokázal, že žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu žalobci jako novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2023, které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla ke splnění dluhu poskytnuta, se žalovaný dne 1. 10. 2023 dostal do prodlení. Dále žalobce podotkl, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že upomínal žalovaného o zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2023 a její odeslání do sféry dispozice žalovaného prokázal podacím lístkem , právnická osoba, . , jméno FO, byla podána v lednu 2024 a žalovaný tak měl dostatečný prostor pro vrácení minimálně poskytnuté jistiny, což však neučinil. Poslední platba ze strany žalovaného proběhla 14. 12. 2022. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný v řízení před soudem prvního stupně netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní nese on sám. Závěrem žalobce poukázal na hlavní funkci úroků z prodlení, tj. zákonem předpokládanou sankci pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Připomenul i druhou funkci úroků z prodlení, tedy funkci kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit.5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.7. Žalobce podaným odvoláním nenapadl skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, v důsledku čehož vznikl žalobci pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.8. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 573 o. z., má se za to, že došla zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý pracovní den po odeslání.12. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisy z účtu žalovaného vedeného , právnická osoba, /, právnická osoba, . za červenec až listopad 2022, vyrozuměním o postoupení pohledávky z 15. 9. 2023, včetně odesílacího archu a předžalobní upomínkou z 13. 12. 2023, včetně podacího lístku.13. Ve výpisech z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného Equabank/, právnická osoba, . za období od července do listopadu 2022 je uvedena adresa žalovaného , adresa, .14. Ve vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2023 původní věřitel – , právnická osoba, . informoval žalovaného, že svoji pohledávku vyplývající ze smlouv