27 Co 132/2024-70 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 9. 10. 2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 26 935 Kč s 0,1% smluvními úroky z prodlení denně od 18. 9. 2023 do zaplacení a s 60% úroky ročně od 18. 9. 2023 do zaplacení. K tomu uvedl, že se žalovaným uzavřel 17. 3. 2023 smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím platformy provozované na webu www.julu.cz poskytující mimo jiné i platební služby malého rozsahu. Uvedený server je provozován společností , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, , a to jako inzertní server, na kterém se střetává poptávka po financování ze strany nepodnikajících fyzických osob s nabídkou jiných nepodnikajících fyzických osob ochotných poskytnout zápůjčku v podobě peněžitého plnění. Žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o spolupráci. Ve smlouvě uzavřené mezi účastníky se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Dne 20. 3. 2023 byla žalovanému fakticky poskytnuta částka 27 969 Kč, když rozdíl mezi sjednanou zápůjčkou ve výši 30 000 Kč a skutečně poskytnutou částkou představuje odměnu poskytovateli platebních služeb. Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím předloženého výpisu z jeho bankovního účtu č. , č. účtu, za dobu od listopadu 2022 do ledna 2023. Z výpisu byl zjištěn stabilní příjem žalovaného, jakož i další příjmy (byť tyto pocházely i z dalších úvěrů) a skutečnost, že své závazky plní. Zůstatek na účtu byl vždy ke konci každého měsíce kladný. Dále byla provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku a dotazem v Centrální evidenci exekucí, v níž žalovaný není evidován. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s úroky splatit ve 12měsíčních splátkách po 3 385 Kč, nicméně uhradil pouze první čtyři splátky a částečně pátou splátku (celkem zaplatil 13 685 Kč), a proto v souladu se smlouvou (čl. 3.2) došlo k zesplatnění zápůjčky ke dni 17. 9. 2023. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit celkem 40 620 Kč a po odečtení zaplacených částek jeho dluh činí 26 935 Kč. Ve smlouvě si účastníci rovněž sjednali úroky ve výši 60 % ročně a úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu prvního stupně se nedostavil.3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 269 Kč (I. výrok). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 14 284 Kč (II. výrok) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (III. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8 787 Kč (IV. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce a uvedl skutková zjištění z žalobcem doložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.). Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). V prvé řadě se zabýval otázkou, zda žalobce prostřednictvím společnosti , právnická osoba, dostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Konstatoval, že při posuzování úvěruschopnosti prostřednictvím nahlížení do výpisu z běžného účtu žalovaného a výpisu z centrální evidence exekuci, nebyly řádně zjišťovány reálné výdaje žalovaného. Soud uvedl, že z výpisu z účtu za dobu od 1. 11. 2022 do 31. 1. 2023, kdy počáteční zůstatek činil 4,17 Kč a konečný zůstatek 14,09 Kč, mohlo být při prověřování úvěruschopnosti zjištěno, že žalovaný měl v každém měsíci příjmy (zřejmě z pracovního poměru), a to ve výši 38 204 Kč, 40 493 Kč a 51 915 Kč. Vedle těchto příjmů měl příjmy i z dalších poskytnutých úvěrů, což zjistil i soud v rámci provedeného dokazování (jednalo se jeden úvěr v listopadu 2020, tři úvěry v prosinci 2020 a jeden úvěr v lednu 2021). Dále mohly být v rámci prověřování úvěruschopnosti zjištěny výdaje bez bližší specifikace (v rámci provedeného dokazování soudu zjistil, že zde byla uvedena pouze jména osob, v jejichž prospěch byly částky převáděny). Soud uzavřel, že žalobce musel vědět, že pokud žalovanému zápůjčku poskytne, nemůže mít jistotu v tom, že mu ji žalovaný vrátí, neboť neměl vůbec ověřeno, zda žalovaný je v pracovním poměru u , podezřelý výraz, záchranné služby a za jakým účelem převádí jednotlivé částky ze svého účtu. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit. Zejména za situace, kdy, jako v tomto případě, údaje ve výpisu z běžného účtu zcela jednoznačně vyvolávaly pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou povinnost, žalovanému poskytl zápůjčku v rozporu s § 86 ZSÚ-III a smlouva o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.) je absolutně neplatná. K tomu uvedl, že neplatnost ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ-III, jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Přitom k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, soud přihlíží i bez návrhu (viz rozhodnutí ESD č. C-679/18, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále soud konstatoval, že v obecné rovině lze při plnění z neplatné smlouvy vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení uvedených v občanském zákoníku. Nicméně § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ-III představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úroky z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 27 987 Kč, naproti tomu uhradil pouze 13 685 Kč a je tak povinen vydat žalobci částku 14 284 Kč (§ 2991 o. z.). K otázce stanovení lhůty k plnění soud konstatoval, že žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereagoval a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možno stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že soud nevyhověl návrhu žalobce na rozhodnutí formou vydání elektronického platebního rozkazu, vznikla žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 269 Kč podle zákona o soudních poplatcích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve sporu převážně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení.4. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce s tím, aby odvolací soud změnil III. výrok rozsudku a žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 12 651 Kč s 0,1% smluvními úroky z prodlení denně z částky 26 935 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení a 60% úroky z částky 26 935 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. V prvé řadě se ohradil proti závěru soudu prvního stupně o nutnosti analogické aplikace zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi dvěma fyzickými osobami, dopadají na ni pouze ustanovení občanského zákoníku, a to konkrétně ustanovení upravující smlouvu o zápůjčce, a není tak důvod pro analogickou aplikaci dalších zákonných předpisů. Dále vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Zdůraznil, že prověření úvěruschopnosti proběhlo prostřednictvím několika zdrojů informací o finanční situaci žalovaného, a to zejména výpisem z jeho bankovního účtu za období od listopadu 2022 do ledna 2023, z něhož je zřejmá jak příjmová, tak výdajová stránka žalovaného. Je nepochybné, že žalovaný má zajištěn stabilní příjem (od , podezřelý výraz, záchranné služby) v průměrné výši 43 537 Kč měsíčně, a to vedle dalších příjmů od fyzických osob v průměrné výši cca 5 153 Kč měsíčně. V této souvislosti žalobce podotkl, že všechny , podezřelý výraz, záchranné služby v ČR jsou zřizovány jednotlivými kraji jako jejich příspěvkové organizace, a to za účelem poskytování přednemocniční neo