27 Co 24/2025-285 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném dne 28. 3. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 117 731,12 Kč (114 471,12 Kč dlužná jistina; 3 260 Kč poplatky) s příslušenstvím (13,9% úroky a zákonné úroky z prodlení) s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 11. 11. 2020 na základě žádosti žalovaného č. 6020320015287. Na základě smlouvy čerpal žalovaný jednorázově dne 11. 11. 2020 částku 150 000 Kč. Tyto finanční prostředky se zavázal žalobkyni vrátit spolu s ročními úroky ve výši 13,9 % (RPSN 14,84 %) v 96 měsíčních splátkách po 2 628 Kč nejpozději do 20. 10. 2028 (96 měsíců). Žalobkyně úvěr z důvodu neplacení splátek žalovaným (naposledy platil dne 10. 10. 2023) dopisem ze dne 6. 12. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu do 24. 1. 2024. Žalovaný v rámci úvěrového vztahu zaplatil žalobkyni celkem 94 023,24 Kč. Žalobkyně stručně popsala způsob, jakým před uzavřením smluv posuzovala úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil.3. Soud prvního stupně rozhodoval v režimu § 115a o. s. ř. a odvoláním napadeným rozsudkem žalobě vyhověl co do částky 55 976,76 Kč (I. výrok), což je částka představující rozdíl výše poskytnutého úvěru a žalovaným celkem zaplacené částky (150 000 Kč – 94 023,24 Kč). Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok), když dospěl k závěru, že v řízení byl převážně úspěšný žalovaný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), kterému však žádné náklady nevznikly. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) úvěruschopnost žalovaného-spotřebitele (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen „ZSÚ-III“). Uzavřená smlouva je tak absolutně neplatná a žalovaný je povinen vrátit jen poskytnuté peněžní prostředky ponížené o provedené úhrady. Pokud jde o úroky z prodlení uvedl, že žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou z neplatně sjednaného úvěru dříve, než soud rozhodl předmětným rozsudkem (soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení) a že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 a 8 o. z.) a ochrany slabší strany. Protože se ale žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká je doba přiměřená jeho možnostem ke splacení dluhu, a proto rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.4. Proti části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 14,75% úroků z prodlení z částky 55 976,76 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, podala odvolání žalobkyně. Nepřiznání zákonných úroků z prodlení ze soudem přiznané částky je podle ní pochybením, když žalovaný nemožnost dluh platit ani netvrdil, ani nijak neprokázal. Neprokázal přitom ani své majetkové poměry. Jestliže soud sám suploval neaktivitu žalovaného tím, že vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalovaného, porušil princip rovnosti stran. Poukázala na to, že dne 6. 12. 2023 zaslala žalovanému výzvu k okamžitému splacení celého dluhu se stanovenou splatností do 24. 1. 2024. Zákonné úroky z prodlení jí proto měly být přiznány od 25. 1. 2024. Při jednání odvolacího soudu poukázala na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, řešící otázku, že to je dlužník-spotřebitel, kdo je ve sporném řízení nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a k prokázání takto uplatněným skutkovým tvrzením navrhnout důkazní prostředky.5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší části důvodné.7. Žalobkyně podaným odvoláním nenapadla skutková zjištění soudu prvního stupně, ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, v důsledku čehož má žalobkyně pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení.8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý pracovní den po odeslání.11. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování výzvou žalobkyně z 6. 12. 2023 a obálkou k této výzvě, a dále předžalobní upomínkou z 20. 2. 2024 včetně poštovního podacího archu z 20. 2. 2024.12. Ve výzvě z 6. 12. 2023 žalobkyně požadovala zaplacení všech dlužných splátek předmětné smlouvy, které byly k 5. 12. 2023 po splatnosti (ve výši 8 224,18 Kč) s tím, že nebude-li tato částka zaplacena do 24. 1. 2024 nastane tento den splatnost celé úvěrové pohledávky. Zásilka obsahující tuto výzvu se žalobkyni vrátila nedoručená zpět s poznámkou pošty „v úložní době nevyzvednuto“. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 2. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru vyčísleného celkovou částkou 139 804,78 Kč (z toho jistina ve výši 117 731,12 Kč, poplatek za vymáhání ve výši 14 520 Kč, úroky ve výši 6 472,64 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 1 081,02 Kč) s tím, aby dluh zaplatil do 27. 2. 2024. Podle podacího archu byla doporučená zásilka odeslána žalovanému dne 20. 2. 2024 na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru a v záhlaví předžalobní upomínky.13. Pro případ bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobkyně) domáhat se plnění, vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.).14. V daném případě odvolací soud nepovažuje výzvu ze dne 6. 12. 2023 za výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., neboť se jednalo o výzvu k zaplacení dlužných (ve výzvě vyčíslených) splátek. Výzvou k plnění je podle odvolacího soudu až předžalobní upomínka z 20. 2. 2024, která byla žalovanému odeslána téhož dne. V této výzvě mu byla sdělena výše dluhu a stanovena lhůta k plnění do 27. 2. 2024; ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, kdy k tomuto dni byla zákonná sazba úroků z prodlení ve výši 14,75 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.18. Doba plnění (doba přiměřená možnostem spotřebitele) stanovená v § 87 odst. 1 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III soud tuto dobu určí v případě, kdy mezi věřitelem a dlužníkem spotřebitelem existuje spor o to, jaká tato doba je, a to k návrhu některé ze stran sporu. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ účastníků o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nem