27 Co 87/2024-449 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném , datum, domáhal se žalobce po (původně první) žalované a (původně druhém žalovaném) , jméno FO, , zaplacení částky 257 967,15 Kč příslušenstvím (úroky a zákonné úroky z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, kterou se žalovanými uzavřel , datum, . Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovaným finanční prostředky až do výše 350 000 Kč, pokud bude o čerpání požádáno do , datum, . Žalovaní celou částku vyčerpali , datum, a oproti tomu se zavázali úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 110 Kč splatný vždy k 24. dni kalendářního měsíce; první splátka byla splatná , datum, a poslední splátka při řádném splácení měla být zaplacena , datum, . Dále se žalovaní zavázali hradit úroky ve výši 4,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaní nehradili sjednané splátky řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Ke dni podání žaloby (, datum, ) činil dluh celkem 295 699,19 Kč a sestával z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 257 804,41 Kč, poplatků ve výši 162,74 Kč, úroků kapitalizovaných částkou 14 433,80 Kč (4,9% úroky z jistiny pohledávky z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do podání žaloby), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 23 298,24 Kč (9,75% úroky z prodlení z jistiny pohledávky a poplatků z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do podání žaloby). Na základě výzvy soudu žalobce doplnil skutková tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru s tím, že u první žalované jako hlavní žadatelky o úvěr byl na základě deklarace a doložení příjmu (historie běžného účtu žalované vedeného u žalobce) zjištěn příjem ve výši 8 805 Kč a u druhého žalovaného jako spolužadatele příjem ve výši 14 974 Kč. U první žalované jako hlavní žadatelky byly zjištěny výdaje (vstupující do výpočtu platební kapacity) ve výši 10 284 Kč a u spolužadatele ve výši 6 817 Kč. Platební kapacita tak byla stanovena u hlavní žadatelky -1 479 Kč a u spolužadatele 8 157 Kč. Celková platební kapacita ve výši 6 678 Kč byla posouzena jako dostatečná pro splátky ve výši 5 110 Kč. Dále žalobce ověřoval i zadluženost žalovaných bez negativních informací.2. Druhý žalovaný v průběhu řízení namítl, že nárok neuznává ani zčásti, neboť smlouvu o úvěru, ani žádnou související smluvní dokumentaci, nikdy nepodepsal. Soud prvního stupně k ověření pravosti podpisu druhého žalovaného ustanovil znalce. Na základě závěrů znaleckého posudku vzal žalobce následně žalobu vůči druhému žalovanému zpět. Soud prvního stupně usnesením ze dne , datum, , č. j. 14 C 354/2022–317, které nabylo právní moci , datum, , řízení vůči druhému žalovanému zastavil a žalobci uložil povinnost nahradit druhému žalovanému náklady řízení.3. Usnesením ze dne , datum, , č. j. 14 C 354/2022–269a, které nabylo právní moci , datum, , soud prvního stupně podle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil žalované, s ohledem na její nepříznivý , podezřelý výraz, stav, který jí neumožňuje hájit její zájmy, opatrovnici – , Jméno opatrovnice, , advokátku se sídlem v , adresa, .4. Žalovaná vyslovila nesouhlas se závěry znaleckého posudku, neboť se svým synem (původně druhým žalovaným) o skutečnosti, že bude žádat o úvěr, jednala, a syn jí potvrdil, že písemnosti podepsal. Je přesvědčena, že se jedná o jeho pravé podpisy. Následně žalovaná uvedla, že nerozporuje, že smlouvu podepsala, nicméně nadále tvrdí, že ji podepsal rovněž její syn. Pro případ, že by soud došel k závěru, že mezi žalobcem a jejím synem nebyla úvěrová smlouva uzavřena, je smluvní vztah mezi ní a žalobcem rovněž absolutně neplatný. Namítla, že v rámci prověřování úvěruschopnosti žalobce dospěl k závěru, že by byla schopna měsíčně splácet pouze částku 1 479 Kč, nicméně splátky byly stanoveny ve výši 5 110 Kč. Je tedy zjevné, že by sama nebyla schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Úvěr byl zčásti čerpán na konsolidaci a úhradu jejího předchozího úvěru u žalobce, v rozsahu 20 000 Kč na konsolidaci úvěru jejího syna u žalobce a ve zbývajícím rozsahu se jednalo o bezúčelový úvěr. Žalovaná potvrdila, že částku ve výši 350 000 Kč převzala bezhotovostním způsobem převodem na její účet a s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru se žalobce může domáhat vrácení tohoto plnění (jeho dosud nesplacené části) pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Pro tento případ žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť ke dni podání žaloby již uplynula tříletá promlčecí lhůta.5. Žalobce v reakci na obranu žalované namítl, že úvěruschopnost řádně prověřil. Nicméně z opatrnosti namítl, že i v případě absolutně neplatné smlouvy by bylo třeba přihlédnout k objektivní desetileté promlčecí lhůtě, přičemž žalovaná zakládá svoji argumentaci pouze na subjektivní tříleté promlčecí lhůtě. Dále pro případ, že by soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou, žalobce odkázal na historii účtu založenou do spisu, z níž vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 178 209,34 Kč a bezdůvodné obohacení by tak činilo 171 790,66 Kč.6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl (I. výrok), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok) s tím, že o náhradě nákladů státu bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím po právní moci rozhodnutí, kterým bude rozhodnuto o odměně opatrovnice žalované (III. výrok). Usnesením ze dne , datum, , č. j. 14 C 354/2020–426, rozhodl o odměně žalované ustanovené opatrovnice za řízení před soudem prvního stupně ve výši 48 200 Kč.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“], a to na základě žádosti o poskytnutí úvěru podepsané žalovanou, kterou spolu s ní s největší pravděpodobností podepsal i její syn – spolužadatel , jméno FO, (původně druhý žalovaný). Žalovaná žádala o poskytnutí úvěru za účelem konsolidace stávajících úvěrů ze smluv uzavřených mezi ní a žalobcem a mezi žalobcem a , jméno FO, . Sjednané peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč žalobce poskytl v souladu se smlouvou na účet žalované, která, jako jediná disponentka s účtem, s nimi tedy nakládala. V souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru byly peněžní prostředky použity zčásti k úhradě stávajících dluhů ze smluv o úvěru (uzavřených mezi žalobcem a žalovanou a žalobcem a , jméno FO, ) a ve zbývajícím rozsahu se jednalo o bezúčelový úvěr. Soud smluvní vztah mezi účastníky posuzoval rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“), a v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ- III se zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru jednal s odbornou péčí při zjišťování úvěruschopnosti žalované jako hlavní žadatelky o úvěr a rovněž spoludlužníka , jméno FO, . Dospěl k závěru, že žalobce svoji povinnost splnil a při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí. Dále soud konstatoval, že pro posouzení platnosti smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou jako hlavní dlužnicí nepovažuje za právně významné, zda je platná i zbývající část smlouvy uzavřená mezi žalobcem a spoludlužníkem , jméno FO, . Nicméně v této souvislosti poukázal i na výsledky znaleckého zkoumání v rámci , podezřelý výraz, řízení, kdy znalkyně dospěla k odlišnému závěru ohledně pravosti podpisů spoludlužníka , jméno FO, a uzavřel, že se lze s pravděpodobností hraničící s jistotou domnívat, že veškeré dokumenty spoludlužník , jméno FO, podepsal. Znovu však zdůraznil, že část smlouvy uzavřená mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena platně, neboť v případě, že by se část smlouvy týkající se vztahu mezi žalobcem a spoludlužníkem ukázala jako neplatná (§ 576 o. z.), lze ji oddělit. Nadto žalobce má vůči každému ze solidárně odpovědných dlužníků samostatnou pohledávku a může vymáhat splnění dluhu v celém rozsahu nebo jeho části vůči jednomu nebo několika spoludlužníkům. Přitom každý z nich je povinen plnit dluh v celém rozsahu, ale věřiteli má být dluh plněn jen jednou. Soud tak dospěl k závěru, že na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru jsou oprávněné veškeré nároky žalobce, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval podle § 142 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. a v řízení plně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť uložení povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobci by představovalo zjevně nepřiměřenou tvrdost. Podotkl, že o náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto až poté, kdy bude rozhodnuto o odměně žalované ustanovené opatrovnice.8. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná s tím, aby byl odvolacím soudem změněn a žaloba zamítnuta a žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Znovu potvrdila, že se žalobcem uzavřela , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru č. 008347329R, a to jako hlavní dlužník spolu se svým synem – , jméno FO, , jako spoludlužníkem. Z poskytnutého úvěru ve výši 350 000 Kč došlo ke konsolidaci jejího úvěr