28 Co 120/2025-57 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 68 222,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zrušil usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 2. 2025, č. j. 24 C 2/2025-23 (II. výrok), zastavil řízení, pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 972 987,78 Kč (III. výrok) a přikázal účtárně Okresního soudu v Třebíči, aby žalobci vrátila část zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 664 Kč (IV. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 56 623 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (V. výrok). V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věty druhé a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žaloba byla vzata v části předmětu řízení zpět pro chování žalovaného, který po zahájení řízení dluh uhradil, a ve zbývající části bylo žalobě vyhověno. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly zaplacením nevráceného soudního poplatku ve výši 5 416 Kč a zastoupením advokátem ve výši 51 207 Kč (tři úkony právní služby podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, zaslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání žaloby, po 12 220 Kč z tarifní hodnoty 972 987,78 Kč, jeden úkon právní služby podle téhož ustanovení, spočívající v účasti na jednání soudu dne 17. 4. 2025 za 3 860 Kč z tarifní hodnoty 68 222,90 Kč, čtyři paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za DPH 8 887 Kč). Další případné náklady řízení soud žalobci nepřiznal, neboť je přes výzvu soudu nevyčíslil ani nedoložil.2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti jeho V. výroku o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Uvedl, že soud prvního stupně měl ještě žalobci přiznat náhradu za další dva úkony právní služby v plné výši, a to za dvě písemná podání ve věci samé ze dne 13. 1. 2025 a 11. 3. 2025, jimiž vzal žalobu v části předmětu řízení zpět a provedl kapitalizaci příslušenství dlužné částky. Celkem požadoval náhradu za šest úkonů právní služby po 12 220 Kč, šest režijních paušálů po 450 Kč a náhradu za DPH. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený výrok změnil a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 91 984,20 Kč.3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne 26. 5. 2025, nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je jen zčásti důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 8. 1. 2025, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 972 987,78 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 431 389,20 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení a z částky 541 598,78 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět, nejprve v podání ze dne 13. 1. 2025, a to o částku 431 389,20 Kč, kterou žalovaný uhradil po podání žaloby dne 9. 1. 2025, následně v podání ze dne 11. 3. 2025, a to o částku 541 598,78 Kč, kterou žalovaný uhradil ve výši 10 434,18 Kč ještě před podáním žaloby dne 6. 8. 2024 a ve výši 531 598,78 Kč až po podání žaloby dne 6. 3. 2025. Soud v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil ve II. výroku napadeného rozsudku. Žalobce nadále trval na zaplacení žalovaného příslušenství, úroku z prodlení, který po zaplacení pohledávky kapitalizoval ve výši 68 222,90 Kč. Soud prvního stupně žalobě v tomto rozsahu vyhověl v I. výroku napadeného rozsudku.6. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Podle § 142 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odst. 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odst. 2). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odst. 3).8. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.9. Žaloba byla vzata zpět, neboť žalovaný převážnou část jistiny žalované pohledávky uhradil po podání žaloby. Jen v nepatrné části byla pohledávka zaplacena ještě před podáním žaloby (10 434,80 Kč). Ohledně žalovaného příslušenství bylo žalobě vyhověno. Žalobci, který měl v řízení neúspěch pouze v poměrně nepatrné části a kterému proto náleží plná náhrada, vznikly náklady řízení (citované ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř.) zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem ve výši a skladbě určené soudem prvního stupně v podrobném odůvodnění napadeného usnesení rekapitulovaném shora, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Odvolací soud však souhlasí s odvolatelem, že zpětvzetí žaloby je třeba považovat za písemný návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., za který žalobci přísluší náhrada mimosmluvní odměny, a to za podání ze dne 9. 1. 2025 ve výši 10 060 Kč (z tarifní hodnoty 431 389,20 Kč), za podání ze dne 11. 3. 2025 ve výši 10 500 Kč (z tarifní hodnoty 541 164,60 Kč) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S těmito úkony souvisí i náhrada hotových výdajů dvakrát po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném po 1. 1. 2025 a náhrada DPH za chybějící úkony a režijní paušály. Celkem žalobci na náhradě nákladů řízení tak přísluší po korekci 82 589,80 Kč.10. Protože nebyly dány podmínky ani pro potvrzení ani pro zrušení napadeného usnesení, odvolací soud V. výrok rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 82 589,80 Kč, které je povinen zaplatit k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalobce byl v odvolacím řízení částečně úspěšný, ačkoli požadoval navýšení náhrady o 40 777 Kč, bylo mu přiznáno jen o 25 966,60 Kč více (63,7 %), neúspěšný byl tedy co do 14 810,40 Kč (36,3 %). Žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady řízení vzniklé zastoupením advokátem ve výši 2 202,20 Kč (mimosmluvní odměna v poloviční výši 1 370 Kč podle § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/19677 Sb. za jeden úkon právní služby, podání odvolání do rozhodnutí procesní povahy z tarifní hodnoty 40 777 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jeden režijní paušál za 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném po 1. 1. 2025, náhrada za DPH 382,20 Kč), a to podle poměru jeho úspěchu ve věci, který činil 27,4 % (603,40 Kč).