28 Co 142/2024-140 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že v I., III., V. a VII. výroku zavázal žalovaného k zaplacení 120 949 Kč s 8,5% s úrokem z prodlení ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení, 17 180 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 3. 12. 2021, 34 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 31. 5. 2021 do zaplacení s náklady spojenými s vymáháním tří pohledávek po 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), 73 530 Kč s úrokem z prodlení od 27. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % do 20. 9. 2021 z částky 120 949 Kč a od 21. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně s náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok), 17 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021 do zaplacení s náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (V. výrok) a 33 945 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 21. 9. 2021 do zaplacení s náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (VII. výrok). Soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 120 949 Kč od 20. 7. 2021 do 26. 7. 2021, z částky 17 180 Kč od 21. 9. 2021 do 2. 12. 2021 (II. výrok), úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 120 949 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do 26. 7. 2021 (IV. výrok) a úrok z prodlení od 21. 9. 2021 do 1. 12. 2021 z částky 17 180 Kč (VI. výrok). Dále zastavil řízení ohledně částky 47 419 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 7. 2021 do 20. 9. 2021 (VIII. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 169 159 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (IX. výrok). Rozsudek soudu prvního stupně byl doplněn usnesením č. j. 20 C 85/2022-103 ze dne 8. 2. 2024 o X. výrok, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na svědečném 3 458,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.2. Proti I., III., V., VII., IX. a X. výroku výše označeného rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Soudu prvního stupně vytýkal, že na základě skutkových zjištění učiněných na základě obšírného dokazování, k jehož úplnosti neměl výhrad, dospěl k nesprávným právním závěrům, když zejména nesprávně posoudil zápis ve stavebním deníku, který vyhodnotil jako dohodu o prodloužení termínu dokončení díla. Ze znění zápisu ve stavebním deníku ze dne 15. 12. 2020 „na dalším postupu prací a termínu jejich zahájení se smluvní strany dohodnou ve třetím měsíci 2021 dle klimatických podmínek“ nelze podle žalovaného dovodit, že by žalovaná měla vůli změnit termín dokončení díla sjednaný písemnou smlouvou o dílo (a to ve vztahu ke kterékoliv ze dvou staveb, jichž se týkaly samostatně uzavřené smlouvy o dílo). Podle žalovaného tento zápis zachycuje pouze fakticitu poměrů na stavbě, kdy z důvodu nevhodných klimatických poměrů nebylo přes zimu možné pokračovat v provádění stavebních prací, konkrétně realizovat zateplení a fasádu. Žalovaný konstatoval, že zápis ve stavebním deníku nepodepsal žádný z jednatelů žalovaného, zápis byl stvrzen podpisem stavbyvedoucího , adresa, , který však ve své pracovní pozici nebyl oprávněn měnit smlouvy o dílo uzavřené se žalobcem. Žalovaný poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Odo 1450/2006, sp. zn. 32 Cdo 1765/2014, sp. zn. 23 Cdo 640/2016 a sp. zn. 23 Cdo 4931/2010, z jejich obsahu dovodil, že předmětný zápis ve stavebním deníku je nutno posoudit toliko jako povahy organizační, koordinační, kterým si strany stvrdily, že práce na stavbě nadále nelze z klimatických důvodů provádět a předmětný zápis nemá povahu změny obou smluv o dílo uzavřených mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce tak podle žalovaného dílo nedokončil ve sjednaném termínu a nemůže se ani dovolávat toho, že lešení na domech, kde bylo dílo realizováno, bylo postaveno jen z jedné strany, neboť žalobce si měl lešení zajistit sám, když žalovaný jako zhotovitel měl povinnost zajistit si vše, co je k provedení díla zapotřebí. Lešení označoval za „nástroj“, který si musí zhotovitel díla opatřit k tomu, aby mohl svůj závazek splnit. Dále namítal, že žalovaný nikdy neurgoval stavbu lešení na druhé straně budovy a stavbu lešení si sám nezajistil (třebas na náklady žalovaného) ani od smlouvy neodstoupil, nemůže se tak nyní dovolávat případného prodlení žalovaného s poskytnutím součinnosti, přičemž poukazoval na ustanovení § 2591 občanského zákoníku. Sjednaná cena díla se podle žalovaného nestala splatnou, neboť smluvní strany si ve smlouvě jako podmínku pro splatnost ceny díla dohodly, že „fakturace bude probíhat měsíčně, na základě schváleného soupisu prací objednatelem, po odsouhlasení investorem, do výše 90 %, zbylých 10 % bude uhrazeno po předání díla bez vad a nedodělků“. Žalobce v žalobě netvrdil a neoznačil jako důkaz soupis prací, který by byl odsouhlasený žalovaným. Bez existence tohoto soupisu není splněna hmotněprávní podmínka splatnosti ceny díla a žalobě tak nemůže být vyhověno. Podle žalovaného rozhodl soud prvního stupně nesprávně i o nákladech řízení. Žaloba byla v průběhu řízení vzata co do částky 47 419 Kč žalobcem zpět z důvodu, že tato částka byla žalovaným zaplacena ještě před podáním žaloby dne 20. 9. 2021. Žaloba byla tedy v této části podána nedůvodně a procesní zavinění na zastavení řízení nese žalobce. Uvedená částka představuje 13,7 % z celkové žalované částky, nelze ji tak označit za nepatrnou. Soud tedy měl v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednit částečný úspěch žalovaného v řízení. Žalovaný v odvolání dále tvrdil, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada spočívá v porušení ustanovení § 118 odst. 1 o. s. ř. upravujícího zákonnou koncentraci řízení. Podle žalovaného neměly být v řízení provedeny žádné z důkazů navržených žalobcem po jednáních dne 21. 2. 2023, neboť se jednalo o důkazy nepřípustné, z nichž soud nesmí učinit žádná skutková zjištění. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu na tomto odvolacím důvodu netrvá. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích změnil a žalobu zamítl.3. Žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, proto navrhoval jeho potvrzení. Podle žalobce ze zápisu ve stavebním deníku ze dne 15. 12. 2020 jednoznačně vyplývá uzavření dohody smluvních stran o posunutí termínu plnění. Argumentoval tím, že pokud by dohoda o posunu termínu nebyla sjednána, zcela jistě by žalovaný v průběhu realizace stavby vyzýval žalobce ke splnění termínu, sankcionoval by žalobce, či by z důvodu hrubého porušení sjednaných smluv od těchto odstoupil. K žádnému takovému jednání žalovaného však nedošlo, neboť v průběhu realizace díla mezi stranami panovala naprostá shoda. Argumentace vznášená žalovaným v odvolání je účelová, vedena zjevnou snahou žalovaného nezaplatit za provedené dílo, přestože žalovaný jako hlavní dodavatel díla sám dostal v plném rozsahu od objednatele díla zaplaceno. Upozorňoval také na to, že celá spolupráce mezi žalobcem a žalovaným byla zatížena určitou nižší mírou formálnosti na obou smluvních stranách, čehož se nyní žalovaný snaží využít ve svůj prospěch. Jestliže tedy podle žalobce došlo k uzavření dohody o prodloužení termínu splnění závazků z uzavřených smluv o dílo, potom nelze námitku žalovaného, že na nárok žalobce uplatněný žalobou započítal pohledávku z titulu smluvní pokuty za prodlení s provedením díla, považovat za důvodnou. Poukazoval i na obsah smluvních ujednání, podle kterých nebyl žalobce povinen obstarat pro provedení díla lešení, neboť na stavbě probíhaly další práce nerealizované žalovaným a lze si tak jen těžko představit, že by každá profese zajišťovala na stejné stavbě vlastní lešení za účelem výkonu své práce, to je technicky neproveditelné a výrazně by to také prodražovalo realizaci zakázky. Aby bylo možné zajistit koordinaci všech řemesel na stavbě, měl obstarání lešení na stavbě na starosti právě žalovaný jakožto generální dodavatel stavby. Pokud se týká námitky vznesené žalovaným ohledně splatnosti ceny díla vyúčtované fakturami, upozorňoval žalobce na obsah jednání dne 21. 2. 2023 před soudem prvního stupně, kdy žalovaný uvedl, že faktury nerozporuje, částky nejsou sporné. Z tohoto důvodu nebylo soudem prvního stupně v tomto směru prováděno další dokazování a soud tuto skutečnost považoval za nespornou mezi účastníky řízení. Argumentace žalovaného navíc odporuje i tomu, že žalovaný na předmětné faktury částečně plnil a částečně uplatnil zápočet.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvn