28 Co 152/2024-122 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 35 225,28 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 34 367,28 Kč od 16. 10. 2022 do zaplacení (I. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 26 353,64 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně od 27. 1. 2023 do zaplacení a do souvisejícího II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Poukázala na překvapivost a nepředvídatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, který žalobu v celém rozsahu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně vzniku závazkového vztahu mezi účastníky, jakož i ohledně vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, aniž by žalobkyni poskytl odpovídající procesní prostor k doplnění tvrzení a důkazů. Namítla, že soud prvního stupně před nařízením samotného jednání žalobkyni nijak neupozornil na to, že považuje vznik smluvního vztahu za sporný a neprokázaný, ačkoliv tato spornost musela být soudu zřejmá již ze samotné žaloby a připojených listin. Soud nepostupoval podle § 114a odst. 1 a odst. 2 písm. e) o. s. ř., žalobkyni nevyzval k doplnění tvrzení či důkazů, a tím nastolil situaci, v níž žalobkyně mohla legitimně očekávat, že skutečnosti tvrzené v žalobním návrhu má soud za dostatečně prokázané a žádné další důkazy již žalobkyně nemusí předkládat. Teprve při jednání poskytl soud žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak aniž by jí k doplnění důkazů poskytl lhůtu, o kterou její zástupce výslovně požádal. Žalobkyně dále namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť se nevypořádal s předloženými listinami, nehodnotil je ve vzájemných souvislostech a neumožnil žalobkyni předložit další důkazy, které by prokazovaly uzavření smluv či alespoň faktické čerpání služeb žalovaným; soud se rovněž nezabýval možností právní kvalifikace nároku jako bezdůvodného obohacení, ačkoliv žalobkyně na jednání uváděla, že je připravena tvrzení i důkazy v tomto směru doplnit. Postupem soudu prvního stupně byl žalobkyni odňat prostor k uplatnění práv, skutkový stav nebyl zjištěn úplně a rozhodnutí je zatíženo vadami podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a f) o. s. ř. Žalobkyně doplnila, že pokud by obě smlouvy byly shledány jako absolutně neplatné, náleží jí nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 26 353,64 Kč, představující rozdíl částkou 31 353,34 Kč, kterou žalovaná skutečně čerpala, a částkou 5 000 Kč, kterou žalovaná na svůj dluh doposud uhradila. V návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 26. 1. 2023, na niž nebylo ze strany žalované reagováno, se žalovaná dostala do prodlení s vrácením peněžních prostředků a je povinna zaplatit žalobkyni vedle dlužného plnění i zákonný úrok z prodlení od 27. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.3. Žalovaná se k odvolání, které jí bylo doručeno dne 5. 9. 2024, nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 14. 10. 2023, domáhala po žalované zaplacení částky 35 225,28 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 34 367,28 Kč od 16. 10. 2022 do zaplacení. Uvedla, že dne 18. 3. 2022 uzavřeli účastníci Smlouvu ke službě Twisto účet za použití prostředků komunikace na dálku, na základě níž byla žalované zřízena služba Twisto nákupní účet, limit odložených plateb žalované činil 7 000 Kč. Dále dne 16. 6. 2022 uzavřeli Smlouvu o splátkovém limitu, na základě níž žalobkyně poskytla žalované prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 25 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně s odbornou péčí řádně posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky úvěru. Žalovaná v období od 16. 6. 2022 do 30. 9. 2022 využila služeb v celkové výši 34 367,28 Kč, přičemž částku 3 362,84 Kč čerpala prostřednictvím karty a částku ve výši 31 004,44 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, žalobkyně proto uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byla žalovaná informována výzvou ze dne 26. 9. 2022. Úvěr pak byl zesplatněn ke dni 15. 10. 2022, pohledávka žalobkyně byla vyčíslena částkou 35 225,28 Kč. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 34 367,28 Kč ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 16. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně samotného uzavření smluv (smlouva k službě Twisto payments účet a smlouva o splátkovém limitu) prostředky komunikace na dálku. Nebyl prokázán proces elektronického podepisování návrhu ze strany žalované přes SMS kód, zaslání/obdržení kódu a jeho použití žalovanou, akceptace návrhu ze strany žalobkyně, ani identifikace jednající osoby ve smyslu § 562 o. z. K prokázání uzavření smlouvy nepostačuje kopie občanského průkazu žalované, kterou měla žalobkyně k dispozici. Z výstupu z interního systému žalobkyně nelze vzít za prokázány žádné skutečnosti, neboť tento obsahuje jen obecný popis uvaření smlouvy. Není možno z něj tudíž dovodit, že by právě mezi žalobkyní a žalovanou nastal ve smyslu § 1724, § 1725, § 1731, § 1732 odst. 1 a § 1740 o. z. smluvní konsensus a došlo elektronicky k uzavření smlouvy tak, jak to popisuje žalobkyně, případně jakýmkoliv jiným způsobem. Soud na jednání dne 13. 5. 2024 nevyhověl požadavku žalobkyně na poskytnutí lhůty k prokázání výše popsaných skutečností s tím, že měla být připravena předložit tyto důkazy již na tomto jednání, neboť žaloby ze smluv ke službě Twisto účet a o splátkovém limitu podává žalobkyně opakovaně a opakovaně je vyzývána k označení takových důkazů; měla si tedy být vědoma toho, že důkazy připojené k žalobě jsou pro její procesní úspěch nedostačující. Nebylo dále prokázáno, že se do dispozice žalované dostal ceník a všeobecné obchodní podmínky, vztahující se k předmětným úvěrům, a že s nimi žalovaná vyjádřila souhlas, že jí byla ze strany žalobkyně byla odeslána či doručena vyúčtování a že v uvedených měsících skutečně čerpala zboží či služby, stejně tak nebylo doloženo, že jí byla vydána karta, ani že žalobkyně jakkoli zkoumala a ověřovala její příjmy, výdaje a závazky. Za těchto okolností soud dovodil, že žalobkyní tvrzené smlouvy nebyly uzavřeny, neboť nebylo zjištěno, že by byla splněna podmínka vzniku smlouvy ve smyslu § 1724 odst. 1 a § 1725 o. z., tedy že by smluvní strany si sjednaly obsah smlouvy (shodly se na rozsahu vzájemných práv a povinností). Předložené listiny zahrnující předmětné smlouvy neobsahují podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně anebo žalovaná učinily právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobkyně či žalovaná projevily vůli být nějakou smlouvou vázány pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 o. z. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 o. z. Bylo pouze prokázáno, že žalobkyně vytvořila text smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložila žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Nebylo ani prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem měly žalobkyně a žalovaná ve smyslu § 562 o. z. učinit právní jednání elektronickými či jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. S ohledem na popsané závěry se soud proto dále zabýval i možným bezdůvodným obohacením (§ 2991, § 2993 o. z.) a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by žalované cokoli plnila nebo že by plnila za ni. Nárok žalobkyně tedy neobstál ani z tohoto titulu. Nad rámec toho soud konstatoval, že i k