28 Co 46/2025-218 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 497 082 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), zastavil řízení co do částky 15 000 Kč s 6,99% úrokem ročně od 13. 7. 2022 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 13. 7. 2022 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu v té části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 54 367,02 Kč, úroku ve výši 6,99% ročně z částky 559 759,80 Kč od 10. 1. 2022 do 28. 1. 2022, úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 549 259,80 Kč od 29. 1. 2022 do 12. 7. 2022, úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 534 259,80 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 576 949,02 Kč od 11. 1. 2022 do 28. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 566 449,02 Kč od 29. 1., 2022 do 12. 7. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 551 449,02 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení (výrok III.), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 26 136,28 Kč (výrok IV.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 566 449,02 Kč kvůli nesplnění závazků z úvěrové smlouvy z 23. 2. 2021, kdy mu poskytla úvěr 590 000 Kč s měsíčními splátkami 11 153 Kč na 72 měsíců. Žalovaný přestal splácet, úvěr byl zesplatněn, ale dlužnou částku neuhradil. Bránil se tím, že uznává dluh jen ve výši 497 082 Kč (nevrácená jistina), protože smlouva je podle něj neplatná kvůli nedostatečnému posouzení jeho úvěruschopnosti.3. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, žalobkyni tak přiznal pouze částku bezdůvodného obohacení ve výši 497 082 Kč, kdy žalobkyně žalovanému poskytla částku 590 000 Kč, žalovaný vrátil celkem částku 92 918 Kč. Řízení částečně zastavil co do 15 000 Kč s příslušenstvím s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby (výrok II.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok III.). O nákladech řízení rozhodoval s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 21,4 %, když její úspěch v řízení stanovil na 60,7 % a úspěch žalovaného na 39,3 %. Náklady řízení žalobkyně specifikoval tak, že se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 27 513 Kč a nákladů na právní zastoupení (vypočtených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna za jeden úkon právní služby byla vypočtena z tarifní hodnoty ve výši 566 449,02 Kč a byla stanovena s odkazem na ustanovení § 6 a § 7 citované vyhlášky na částku 10 580 Kč. Odměnu přiznal soud prvního stupně za sedm úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 citované vyhlášky, sedm režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, cestovné za cestu k jednání před soudem prvního stupně ve výši 1 437,65 Kč (při ujetí 152 km, průměrné spotřebě paliva 10,1 l/100 km, ceně za 1 l paliva 38,20 Kč a sazbě za opotřebení 5,60 Kč/km), náhradu za ztrátu času ve smyslu § 13 citované vyhlášky za šest půlhodin, celkem ve výši 600 Kč a DPH ve výši 16 421,51 Kč. Z celkové částky nákladů řízení ve výši 122 132,14 Kč přiznal žalobkyni výše uvedených 21,4 %, tedy částku 26 136,28 Kč.4. Žalobkyně podala odvolání proti rozsudku v bodech I., III. a IV. Namítla nesprávná skutková zjištění a právní posouzení, zejména závěr o absolutní neplatnosti smlouvy kvůli údajnému nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tvrdí, že žalovaný poskytl informace o příjmech a výdajích, které si ověřila výpisem z účtu. Průměrný čistý příjem činil 48 636 Kč, výdaje domácnosti 35 000 Kč. Po zohlednění dalších závazků žalovaného a refinancování úvěru dospěla k závěru, že mu zbývá 17 638 Kč měsíčně, což podle ní postačuje na splátku 11 153 Kč. Úvěruschopnost byla podle ní posouzena řádně. Dále nesouhlasí se splátkami ve výši 10 000 Kč měsíčně, které byly stanoveny bez bližšího odůvodnění. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě plně vyhověl, včetně přiznání náhrady nákladů řízení.5. Žalovaný nesouhlasil s odvoláním žalobkyně a navrhl potvrzení rozsudku. Tvrdil, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy dostatek informací o jeho finanční situaci, která naznačovala, že nebude schopen úvěr splácet, měl už více závazků s měsíčními splátkami přes 39 000 Kč a jiné subjekty mu úvěr odmítly. Přesto žalobkyně nezkoumala jeho výdaje ani skutečné náklady na bydlení, ačkoliv výpis z účtu ukazoval záporný zůstatek. Soud podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil lhůtu k vrácení dluhu podle doložených možností žalovaného.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Soud prvního stupně provedl v řízení dostatečné dokazování, důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, a po provedeném dokazování učinil odpovídající skutková zjištění a skutkový závěr, na který odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Pro přehlednost rekapituluje následující podstatná skutková zjištění:- Účastníci uzavřeli předmětnou smlouvu o úvěru dne 23. 2. 2021, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 590 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 11 153 Kč. Částku úvěru ve výši 590 000 Kč převedla žalobkyně stejného dne na účet žalovaného. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil šest splátek po 11 153 Kč, dále částku 10 500 Kč dne 28. 1. 2022 a částku 15 000 Kč dne 12. 7. 2022, celkem 92 918 Kč.- Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil následující: Žalobkyně měla ke dni uzavření předmětné smlouvy s žalovaným k dispozici informace, že žalovanému byla v předešlém období šestkrát odmítnuta žádost o úvěr, že žalovaný měl minimálně pět dalších závazků z úvěrových smluv, že měsíční splátky na ně dosahovaly částky 39 301 Kč a zbývající celková dlužná částka činila 5 948 059 Kč. Dále, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání 38 632 Kč v období měsíce listopadu 2020 až ledna 2021, ze kterého mu zaměstnavatel měsíčně prováděl srážky ze mzdy 1 000 - 1 200 Kč. Dalším doloženým příjmem byl invalidní důchod ve výši 11 057 Kč měsíčně. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni dále sdělil, že si přivydělává částkou 2 400 Kč měsíčně a další příjem domácnosti činí 17 643 Kč, tyto uváděné příjmy však žádným způsobem nedoložil a žalobkyně je nijak neověřovala. Celkové výdaje domácnosti žalovaný vyčíslil částkou 35 000 Kč, tyto žádným způsobem nedoložil a žalobkyně je nijak neověřovala. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období ledna 2021, který předcházel měsíci, ve kterém byla uzavřena předmětná smlouva, vyplynulo, že počáteční zůstatek dosahoval záporné částky 76 219,91 Kč a konečný zůstatek odpovídal záporné částce 90 057,91 Kč.- Žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 51 000 Kč, vedlejšího čistého měsíčního příjmu ve výši 13 457 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 17 643 Kč, celkových výdajů včetně splátek úvěru ve výši 35 000 Kč, přičemž tyto údaje nevyplývaly z listin předložených žalovaným před uzavřením smlouvy a žalobkyně je dostatečně neověřila.- Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období září, říjen a listopad 2024 (měsíce předcházející vyhlášení napadeného rozsudku) vyplynulo, že žalovaný měsíčně splácí větší počet svých závazků.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: předmětnou smlouvou o úvěru z 23. 2. 2021, Potvrzením o splnění dluhu – kvitance ze dne 26. 3. 2021, Potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru ze dne 10. 10. 2024, výpisy z účtu žalovaného za období září, říjen, listopad 2024. Z předmětné smlouvy o úvěru vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena s výslovným ujednáním, že se jedná o bezúčelový úvěr. Žalobkyně v odvolání tvrdila, že část poskytnutého úvěru byla použita k refinancování jednoho ze závazků žalovaného, a to z osobního úvěru, kde úvěrový rámec činil 300 000 Kč, aktuální dlužná jistina 181 396 Kč a měsíční splátka tohoto úvěru 4 671 Kč, což má vyplývat z výše uvedeného Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru a z Potvrzení o splnění dluhu, přičemž dle odvolání poskytnutí předmětného úvěru bylo podmíněno právě doložením listiny Potvrzení o splnění dluhu – kvitance. Uváděné skutečnosti žalobkyní nebyly z uvedených listin prokázány. Potvrzení o splnění dluhu – kvitance, je listina vyhotovená , právnická osoba, . až 26. 3. 2021, přičemž předmětná smlouva byla uzavřena již měsíc předtím - 23. 2. 2021, předložení kvitance pak nemohlo být podmínkou uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Listina Potvrzení o prověření úvěruschopnosti