28 Co 62/2025-153 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 083 Kč a na nákladech řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 9 068 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 6 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (I. výrok). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 562 Kč, 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 81 645 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, 9,37% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 21. 3. 2024, 9,37% úroku ročně z částky 79 782,50Kč od 22. 3. 2024 do 22. 3. 2024 a 15% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 340 819 Kč (II. výrok). Zastavil řízení co do částky 28 730,28 Kč, 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 16 536 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení a 76,12 % úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 22. 3. 2024 (III. výrok). Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 7 025 Kč (IV. výrok).2. Výrok o náhradě nákladů řízení vtělený do I. výroku napadeného rozsudku odůvodnil soud prvního stupně převážným procesním úspěchem žalobkyně v rozsahu 72,21 %, proto jí přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,94 %. Náklady řízení žalobkyně vyčíslil částkou 26 718,20 Kč, z toho jí přiznal 9 068 Kč. Výrok IV. napadeného rozsudku odůvodnil soud prvního stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. Uzavřel, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 23,60 % nákladů řízení. Náklady řízení žalované vyčíslil částkou 29 765,84 Kč, z toho jí přiznal 7 025 Kč.3. Proti uvedenému rozsudku, pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že postup soudu prvního stupně při stanovení výše nákladů není správný. Soud prvního stupně pochybil při určení tarifní hodnoty sporu (předmětu řízení), když do této sumy započet hodnotu příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku a hodnotu sporu tak vyčíslil na 134 289,19 Kč (namísto 110 375 Kč). Dále nesprávně stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Nárok na náhradu nákladů řízení pak měl soud žalobkyni přiznat jediným výrokem, neboť žalované nárok na náhradu nákladů jakožto převážně neúspěšnému účastníku nevznikl. Navrhla, aby odvolací soud výrok IV. napadeného rozsudku zrušil a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.4. Žalovaná se k odvolání, které jí bylo doručeno dne 11. 3. 2025, vyjádřila podáním ze dne 20. 3. 2025, ve kterém navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 98 181 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 98 181 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty 12 194,28 Kč, 85,49% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 22. 3. 2024 a 15% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, (maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 340 819 Kč). Podáním došlým soudu dne 2. 12. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s ohledem na aktuální vývoj judikatury (z důvodů, které nebyly na straně žalované), a to v částce 16 536 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 16 536 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, co do smluvní pokuty 12 194,28 Kč a co do 76,12% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 22. 3. 2024. Žalobkyně se tak nadále v řízení domáhala zaplacení částky 81 645 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 81 645 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, 9,37% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 22. 3. 2024 a 15% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení (maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 340 819 Kč). Soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 6 C 93/2024-133.7. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).8. Zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění zastavení řízení může spočívat i v tom, že účastník podá žalobu, aniž by k tomu byl dán důvod. Důvodnost podání návrhu je třeba uvažovat procesně, z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavku žalobce. Žalobce však nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně pro chování žalovaného. Tak je tomu zejména v případě, že žalovaný po zahájení řízení žalobce uspokojil (zaplatil vymáhanou pohledávku). Důvodnost podání návrhu je i zde třeba uvažovat procesně. Návrh je podán z tohoto hlediska důvodně i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobce, ačkoli k tomu neměl právní povinnost.9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.10. Žalobě bylo I. výrokem napadeného rozsudku vyhověno co do částky 74 083 Kč a v této části předmětu řízení byla žalobkyně úspěšná; neúspěšná pak byla žalobkyně co do částky 7 562 Kč, co do 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 81 645 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení (kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně 15. 1. 2025 ve výši 10 689,90 Kč), 9,37% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 22. 3. 2024 (512,02 Kč) a 15% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení (9 803,41 Kč), dohromady v částce 28 567,33 Kč, v níž byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta. Žalobkyně byla dále neúspěšná co do částky 28 730,28 Kč, co do 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 16 536 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení (2 165,08 Kč) a 76,12% úroku ročně z částky 79 782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 22. 3. 2024 (4 159,61 Kč), dohromady v částce 35 054,97 Kč, v níž bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, nikoli pro chování žalované, zastaveno. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 74 083 Kč (53,8 %), neúspěšná co do částky 63 622,30 Kč (46,2 %), a tak jí vznikl nárok na náhradu 7,6 % nákladů řízení před soudem prvního stupně, které vznikly:- zaplacením soudního poplatku ze žaloby ve výši 5 080 Kč, který se žalobci nevrací (§ 10 odst. 3 a 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), když k částečnému zastavení řízení co do částky 28 730,28 Kč s příslušenstvím došlo před prvním jednáním ve věci a soud tak měl žalobkyni vrátit část zaplaceného soudního poplatku (439 Kč).- zastoupením advokátem, odměna za tři úkony právní služby po 5 540 Kč (tarifní hodnota 110 375 Kč), a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu dne 4. 12. 2024, podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, náhrada ze DPH (21 %) ve výši 3 679,20 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně činí 26 279,20 Kč, z nichž bylo přiznáno 7,6 % (1 997,20 Kč).11. Odvolací soud neshledává jako účelně vynaložený náklad žalobkyně odměnu za úkon právní služby za podání ze dne 26. 7. 2024, v němž žalobkyně doplnila žalobu o skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě, za kterou byla náhrada poskytnuta. Žalobkyni pak rovněž nebyla přiznána odměna za úkon právní služby, písemný za závěrečný návrh ze dne 16. 12. 2024, ve kterém zástupkyně žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti, nýbrž pouze vyúčtovala svoji odměnu.12. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se dopustil chyby, pokud částí výroku I. rozsudku rozhodl o náhradě nákladů řízení, ačkoliv o náhradě nákladů řízení bylo z jeho strany rozhodnuto samostatným výrokem IV. rozsudku. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než tu část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 068 Kč, odstranit jejím zrušením (výrok I. usnesení). Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak odvolací soud změ