28 Co 69/2025-155 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 95 800 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 14 183,11 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 250,09 Kč, s úrokem 16,99 % ročně z částky 104 317,71 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, z částky 3 181,40 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 109 983,11 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 004 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 95 800 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení a do souvisejícího III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Namítl, že soud prvního stupně, jenž posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu zanedbání povinnosti řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované, měl žalobci mimo nesplacené jistiny úvěru přiznat i její příslušenství, úroky z prodlení. Povinnost vrátit jistinu vznikla žalované na základě výzvy žalobce v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2022, které jí bylo odesláno téhož dne. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, i k lhůtě ke splnění dluhu, se dne 26. 8. 2022 žalovaná dostala do prodlení a žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaná nadto v řízení před soudem netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž žalovaná jako spotřebitel nese břemeno tvrzení a důkazní o svých možnostech jistinu spotřebitelského úvěru vrátit. Žalobce navrhl, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 95 800 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení.3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 28. 2. 2023, domáhal po žalované zaplacení částky 109 983,11 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 250,09 Kč, s úrokem 16,99 % ročně z částky 104 317,71 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, z částky 3 181,40 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 109 983,11 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 8. 11. 2021 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce ke dni 30. 4. 2022 úvěr předčasně zesplatnil. Pohledávky za žalovanou byly smlouvou ze dne 27. 7. 2022 postoupeny žalobci. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasívní.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že na předmětnou smlouvu je vzhledem k jejímu obsahu třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce nedostatečně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Prověřoval pouze její příjmy, avšak nedoložil, že by náležitě zjišťoval její výdaje a že by provedl jejich porovnání s příjmy. Z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná s tím, že poskytnutím finančního plnění z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vrátit. Žalované byla poskytnuta částka 100 000 Kč, dosud vrátila 4 200 Kč, a tak jí zbývá žalobci vydat bezdůvodné obohacení ve výši 95 800 Kč. Žalobci nevznikl nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná je povinna vrátit plnění až v době přiměřené jejím možnostem podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, za níž soud považuje lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; v řízení částečně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu 29,8 % nákladů řízení, vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem.7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojil.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2022 spolu s podacím lístkem potvrzeným Českou poštou, s. p. téhož dne, z nichž vyplynulo, že žalované bylo dne 12. 8. 2022 odesláno oznámení právního předchůdce žalobce o postoupení pohledávky z mezi nimi uzavřené smlouvy. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dluhu z úvěru ve výši 113 233,20 Kč novému věřiteli, žalující společnosti na její v listině specifikovaný bankovní účet. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen o. z.). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč, z níž žalovaná dosud uhradila 4 200 Kč a zbývá jí tak zaplatit 95 800 Kč v době přiměřené jejím možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor či nikoli. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalované „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaná na výzvy žalobce k vrácení dluhu nereagovala a aktivně nevystoupila s tím, že taková doba plnění není přiměřená jejím možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila, žádné skutečnosti v tomto směr