38 Co 113/2025-136 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost vyplatit náhradu újmy ve výši 500 000 Kč (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Vytýká v něm soudu I. stupně, že neúplně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Poukázal dále na to, že opatrovník měl zákonnou povinnost provést objektivní šetření o situaci v rodině, kterou nesplnil. Je to zřejmé ze záznamu pohovoru sociálního pracovníka opatrovníka z , datum, stejně jako z jeho spisu, v němž přebíral tvrzení matky bez důkladného prověření okolností a nikdy neposuzoval vyváženě informace od obou rodičů. Soud I. stupně odmítl přehrát záznam jako důkaz s odůvodněním, že jde o důvěrný materiál. Tím však znemožnil objektivní přezkum jednání opatrovníka a jeho vlivu na situaci. Ohledně důvěrnosti je názor soudu dle žalobce mylný, neboť prokazuje skutečnost, jak probíhal pohovor uvedeného dne i v minulosti. Soud I. stupně také zamítl psychologickou analýzu, i když obsahovala konkrétní poznatky o vlivu opatrovníka na nezletilého. Zamítnutí důkazů vedlo k neúplnému zjištění skutkového stavu věci. Žalobce opakovaně upozorňoval na narušení svého vztahu k nezletilému, které vzniklo v důsledku neobjektivního postupu opatrovníka, což soud I. stupně zcela ignoroval. Nesprávně též aplikoval ustanovení zákona o promlčení, které je zcela nemravné v kontextu faktických okolností případu. Žalobce dále poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně za účelem doplnění dokazování navrženými důkazy a přezkoumání postupu opatrovníka.3. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.5. Žalobce se v dané věci domáhá po žalované zaplacení částky 500 000 Kč jako nemajetkové újmy na základě tvrzení, že vznikla porušením práva na rodinný život v důsledku protiprávních a hrubě zkreslujících zpráv opatrovníka a jeho jednání, jež vedlo k protiprávnímu rozsudku, že porušil své zákonné povinnosti objektivního šetření a předkládal nepravdivé zprávy, nezúčastnil se ani jednou jednání u odvolacího soudu a ovlivňoval nepravdivými zprávami soud. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že tvrzená pohledávka žalobce je promlčená a věcné námitky proti postupu opatrovníka nejsou důvodné, neboť žalobce ani netvrdil konkrétní vznik újmy a uváděl pouze své subjektivní pocity. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.6. Dle ustanovení § 13 odstavec 1 věta prvá a druhá, odstavec 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.7. Dle ustanovení § 14 odstavec 1, 3 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.8. Dle ustanovení § 15 odstavec 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.9. Dle ustanovení § 31a odstavec 1, 2 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k majetkové újmě došlo.10. Dle ustanovení § 32 odstavec 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 12 odstavec 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odstavec 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.11. Pro vznik odpovědnosti státu dle zákona musí být splněny tři předpoklady, a to deliktní jednání státu, škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Odpovědnost je objektivní bez ohledu na zavinění. Může se týkat mimo jiné nesprávného úředního postupu, Za nesprávný úřední postup je třeba mít všechna ta deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná, a tudíž ve svém důsledku nezákonná, která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí. Poškozený je povinen vznik újmy tvrdit a prokazovat, a to vyjma případů, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena.12. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že rozsudkem Krajského soudu v Brně z 20. 10. 2020, čj. 21 Co 28/2020-1511, který nabyl právní moci , datum, , bylo skončeno řízení o úpravě výživného a o změně úpravy styku žalobce s jeho nezletilým synem , jméno FO, . Usnesením tohoto soudu z 10. 2. 2022, čj. P 130/2014-1885 byla povolena obnova řízení o úpravě výživného a úpravě styku žalobce s nezletilým synem, neboť bylo prokázáno, že nezletilý se od , měsíc, rok, zdržoval převážnou část doby u žalobce jako svého otce. Rozsudkem z 5. 5. 2022, čj. P 130/2014-1938, byl nezletilý , jméno FO, svěřen do společné péče a výživy rodičů, rozhodnutí se stalo vykonatelným , datum, a nabylo právní moci , datum, . Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě z 23. 6. 2022, čj. P 130/2014-1977, byl změněn shora uvedený rozsudek tohoto soudu z 24. 10. 2019 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu z 20. 10. 2020 tak, že bylo vyhověno návrhu žalobce na snížení výživného a řízení o úpravě styku po obnově řízení bylo zastaveno. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně z 27. 10. 2022, čj. 18 Co 223/20222-2007, který nabyl právní moci , datum, .13. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k zcela správnému závěru o nesplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu žalobce. V prvé řadě je třeba se ztotožnit s jeho závěrem o promlčení uplatněného nároku dle ustanovení § 32 odstavec 3 zákona upravujícího šestiměsíční promlčecí lhůtu. Tato lhůta začala běžet , datum, , kdy nabyl právní moci shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž bylo ukončeno řízení, v jehož průběhu nesprávným úředním postupem kolizního opatrovníkovi měla žalobci vzniknout tvrzená škoda. Žádost o odškodnění však byla podána u žalované , datum, , tedy po uplynutí promlčecí lhůty, proto námitka promlčení žalovanou byla vznesena důvodně a soud požadované plnění nemůže přiznat, byť by bylo požadováno důvodně. Ani takový závěr však v dané věci učinit nelze, neboť tvrzení žalobce o vzniklé újmě ani nebylo možné podřadit pod článek 32 odstavec 4 Listiny základních práv a svobod a článek 8 odstavec 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tvrzení žalobce o nesprávném úředním postupu kolizního opatrovníka v předmětném opatrovnickém řízení, ani kdyby byla prokázána, nemohou vést k závěru o porušení práva žalobce na rodinný život. To, že kolizní opatrovník dle tvrzení žalobce neprováděl objektivní šetření rodinných poměrů, ve svých zprávách vycházel pouze z vyjádření matky nezletilého , jméno FO, , případně se nedostavil k soudnímu jednání, nemohlo mít žádný vliv na vztah mezi žalobcem a jeho synem. Pouze pokud by se pochybení kolizního opatrovníka projevilo v obsahu soudního rozhodnutí vyznívajícího v neprospěch žalobce vedoucího k narušení či poškození jeho vztahu s nezletilým synem, by bylo možné dospět k závěru o příčinné souvislosti mezi takovým jednáním a případnou újmou žalobce, avšak ani takové zjištění z provedeného dokazování neplyne. Naopak z celého obsahu opatrovnického spisu, jehož stručná rekapitulace je obsahem podání žalované, a to její organizační složky Ministerstva spravedlnosti, v němž na několika stranách shrnuje převážně procesní postup žalobce v průběhu opatrovnického řízení v letech , rok, až , rok, , nelze dojít k závěru o negativních důsledcích postupu kolizního opatrovníka v řízení na konečné rozho