38 Co 191/2025-101 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně napadeným usnesením uložil žalovanému povinnost zdržet se dalšího zabraňování výkonu žalobci drženého práva užívat pro přístup k jejich pozemkům parcelní číslo , číslo, a , číslo, v katastrálním území , obec, , obec , obec, , cestu nacházející se na pozemku žalovaného parcelní číslo , číslo, v katastrálním území , obec, , obec , obec, , a obnovit původní stav, tj. umožnit žalobcům bez jakéhokoliv rušení a bránění procházet k jejich pozemkům parcelní číslo , číslo, a , číslo, v katastrálním území , obec, , obec , obec, , po cestě nacházející se na pozemku žalovaného parcelní číslo , číslo, v katastrálním území , obec, , obec , obec, (výrok I), a žalovanému uložil dále povinnost zaplatit žalobcům, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 18 661 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobců (výrok II).2. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný. Uvedl, že do držby práva žalobců nebylo žalovaným svémocně zasaženo, žalobci mají ke svým nemovitostem přístup po jiných pozemcích, a to z veřejné komunikace, z níž odbočuje účelová komunikace vedoucí k nemovitostem žalobců přes další pozemky. Žalovaný sice vstupní branku odstranil a přístup přes svůj pozemek zamezil ostatním osobám, avšak učinil tak proto, že se rozhodl upravit svůj pozemek stavbou, tedy proto, aby se tyto osoby nemohly pohybovat po staveništi. Je povinností každého stavebníka dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví osob. Sledoval tak dodržení povinností stanovených veřejnoprávním předpisem, kdy za tím účelem umístil místo vstupní branky plotové pletivo. Jeho konání tak nelze nazvat svémocí, proto nebyl splněn zákonný znak rušené držby. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se žaloba zamítá.3. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhli potvrzení napadeného usnesení. Opakovaně uvedli, že nemají jiný přístup na svůj pozemek než přes pozemek žalovaného, který jako jediný je dlouhodobě užívaný a žalovaný jej bez předchozího varování zablokoval. V řízení o rušené držbě navíc není zkoumáno, zda mají k dispozici alternativní přístup, ale právě to, že dlouhodobě užívaný přístup byl žalovaným svémocně znemožněn. Žalovaný učinil nespornou skutečnost, že žalobci pěšinu na jeho pozemku využívali dlouhodobě coby přístupovou cestu ke svým nemovitostem, že začal v prostoru původní pěšiny provádět výstavbu zídky, branku odstranil a plotovým pletivem zamezil vstup na svůj pozemek. Jeho tvrzení o tom, že sledoval pouze ochranu života a zdraví ostatních lidí a dodržení povinností stanovených veřejnoprávním předpisem, je tak ryze účelové.4. V doplnění odvolání žalovaný dále namítl, že žalobci podali , datum, návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhali, aby soud uložil žalovanému zdržet se veškerého jednání spočívajícího v bránění přístupu žalobců k jejich pozemkům a aby takový přístup z přilehlé komunikace umístěné na pozemcích snášel. Městský soud v Brně vydal 12. 3. 2025 pod čj. 104 Nc 21/2025-19 předběžné opatření, jímž bylo návrhu vyhověno, a v návaznosti na to žalobci podali , datum, žalobu na určení existence služebnosti, na základě níž bylo zahájeno řízení 104 Nc 21/2025, v němž se žalobci domáhají, aby soud určil, že pozemek žalovaného je zatížen věcným břemenem průchodu, tedy služebnosti stezky ve prospěch pozemků žalobců. Žalovaný proto namítl překážku litispendence. v důsledku níž je namístě později zahájené řízení zastavit. Dále žalovaný namítl nepravou držbu žalobců, za kterou se považuje situace, kdy někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno výprosou. Žalobci v žalobě uvedli, že své právo odvozují od dohody původních vlastníků nemovitostí, která byla uzavřena jako bezplatná před více než , počet, lety a která neobsahovala žádné ujednání o době nebo účelu užívání části pozemku žalovaného. Jedná se proto dle žalovaného o výprosu bez zřízení věcného břemene, které by muselo proběhnout písemnou formou a muselo by být zapsáno do katastru nemovitostí. Pokud by se jednalo o služebnost stezky, byli by žalobci oprávněni pouze chodit po stezce nebo se po ní dopravovat lidskou silou. Z čestných prohlášení předložených žalobci však vyplývá, že žalobci i ostatní osoby část pozemku žalovaného užívali bez omezení, a stejné plyne i z e-mailové komunikace zástupců žalobců a žalovaného. Žalobci se jasně vymezili vůči užívání nemovitosti pouze v rozsahu práva stezky s tím, že jim musí být umožněno užívání širší. Tomu také odpovídá žalobní petit, kdy se žalobci domáhají uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakéhokoli bránění či omezování přístupu žalobců k pozemkům. Z povahy práva, ke kterému se žalobci domáhají ochrany držby, tak plyne, že se nemůže jednat o právo stezky, ani o právo stezky a cesty, neboť žalobci usilují o ochranu práva přesahujícího povahu služebnosti. Žalobci tak mají držbu nepravou, a protože žaloba o určení existence služebnosti byla žalovanému doručena , datum, , vznáší uvedenou námitku jako přípustnou novotu. Žalovaný využil práva půjčitele požadovat svou výprosu zpět, došlo k zániku práva užívat pozemek z titulu výprosy a nelze se již domáhat ochrany práva držby žalobou.5. Žalobci k tomuto doplnění odvolání se vyjádřili tak, že s argumenty žalovaného nesouhlasí, zejména není dána ve věci překážka litispendence. Žaloba z rušené držby má odlišný předmět řízení než žaloba na určení existence služebnosti, žaloba z rušené držby slouží k nápravě již uskutečněného zásahu, naproti tomu žaloba na určení existence služebnosti má charakter preventivní a slouží k bezprostřední ochraně práv do rozhodnutí ve věci samé, resp. řeší právní stav do budoucna. Žaloby nemají totožný předmět, jedna chrání faktickou držbu, druhá řeší existenci věcného práva. Držební žaloba řeší jen skutkový stav, a to v podobě posledního pokojného výkonu, zatímco určovací žaloba řeší, zda k výkonu existuje právní titul. Výklad o tom, že žalobci mají postavení toliko výprosníků, vychází z chybného předpokladu, že ochrana držby závisí na právním důvodu jejího výkonu. Základní charakteristikou držební žaloby je však neutralita vůči právnímu titulu, soud nezkoumá, zda šlo o služebnost, výprosu nebo užívání bez právního důvodu. Aby bylo možno námitku ohledně výprosy uplatnit, muselo by být prokázáno, že mezi stranami skutečně existovala dohoda o výprose, což žalovaný prozatím nijak neprokázal. Nesprávný je i argument o nedostatku aktivní legitimace žalobců, která není odvozena od právního titulu, ale od faktického výkonu. Neobstojí ani námitka týkající se rozsahu užívání, neboť držební žaloba neslouží k vymezení přesného obsahu či rozsahu věcného práva, ale pouze k ochraně faktického výkonu. To, zda by případná služebnost měla povahu stezky, cesty či širšího užívacího oprávnění, bude předmětem řízení o určení služebnosti.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.7. Žalobci se v dané věci domáhají ochrany držby práva užívání shora uvedeného pozemku žalovaného parcelní číslo , číslo, v katastrálním území , obec, na základě tvrzení, že vlastní pozemky parcelních čísel , číslo, a , číslo, v katastrálním území , obec, , že k těmto pozemkům je možný přístup jen přes uvedený pozemek žalovaného, že zde vznikla dříve pěšinka a po dobu asi , počet, let je užívána včetně vstupní branky do zahrádkářské kolonie, že , datum, žalobce zjistil, že společná vstupní branka je odstraněná a nahrazená plotovým pletivem, čímž byla cesta k pozemkům žalobců znepřístupněna, a že v prostoru původní pěšiny byly zahájeny terénní a stavební práce a že v průběhu měsíce , měsíc, rok, byl na místě pěšiny proveden výkop, osazen kari sítěmi a železnými tyčemi, poté byl výkop vylit betonem a byla započata stavba ztraceného bednění. Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že žalobci prokázali poslední pokojnou držbu práva užívat sporný pozemek žalovaného a že žalovaný tuto držbu svémocně shora popsaným jednáním narušil. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.8. Dle ustanovení § 177 odstavec 1 věta prvá a druhá o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby.9. Dle ustanovení § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.10. Smyslem posesorní žaloby je ochrana či obnovení posledního stavu držby, soud proto v řízení o žalobě na ochranu držby zkoumá pouze existenci poslední držby a její svémocné rušení, přičemž obojí prokazuje žalobce. Posesorní žaloby obecně poskytují jednak ochranu preventivní (předcházející rušení držby) a represívní (reagující na rušení již n