49 Co 46/2025-148 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo určeno, že žalobci jsou vlastníky pozemku p. č. , číslo, , vymezeném v geometrické plánu ze dne , datum, , vypracovaném , tituly před jménem, , jméno FO, , číslo plánu 1942-262/2022 v k. ú. , adresa, , obec a , adresa, , který je nedílnou přílohou tohoto rozsudku, a to tak, že každý z nich je vlastníkem podílu ideální ½ (výrok I.) a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 38 662,20 Kč.2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitostí p. č. , číslo, jejíž součástí je stavba bez čp./če, zapsaných na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a to každý v rozsahu ideální ½ podílu na nemovitostech. Žalobce a/nabyl vlastnické právo na základě darovací smlouvy ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, , žalobce b/nabyl vlastnické právo na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. D 183/1999, darovací smlouvy NZ-46/2013 ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, a darovací smlouvy ze dne , datum, . Žalobci jsou dále vlastníky st. parc. č. , číslo, jejíž součástí je stavba rodinného domu čp. , číslo, parcely č. , číslo, , vše zapsáno na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , přičemž žalobce a/ má spoluvlastnický podíl v rozsahu ideální 1/4 a žalobce b/ v rozsahu ideálních 3/4. Žalobce a/ nabyl tyto nemovitosti na základě darovací smlouvy ze dne , datum, NZ 326/2019 s právními účinky vkladu ke dni , datum, , žalobce b/jednak výše uvedenou darovací smlouvou, jednak usnesením Okresního soudu ve , adresa, ve věci projednání dědictví sp. zn. D 183/1999 ze dne , datum, a darovací smlouvou NZ-46/2013 s právními účinky vkladu ke dni , datum, . Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, který sousedí s pozemky žalobců. Na pozemku žalovaného se nachází oplocení (zděný plot s kovanými mřížemi) zbudované právními předchůdci žalobců, a to směrem do ulice. Geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. plánu 1942-262/2022 pro k. ú. , adresa, , který byl odsouhlasen Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, dne , datum, , došlo k rozdělení pozemku p. č. , číslo, o výměře , číslo, m2 na pozemek p. č. , číslo, o výměře , číslo, m2 a pozemek p. č. , číslo, o výměře , číslo, m2. , právnická osoba, , adresa, , stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby zděného plotu s kováním, prohlídka se uskutečnila dne , datum, . Tento zděný plot byl zbudován v období let 1976-1979 právními předchůdci žalobců. Právní předchůdci žalobců a žalobci nemovitosti po celou dobu řádně užívali, udržovali je, plnili veškeré zákonné povinnosti a nemovitosti po celou dobu držby řádně pojišťovali. Soud také konstatoval, že žalovaný nepředložil žádné jím avizované doklady či jiné důkazy k podpoře svých tvrzení o nepoctivém úmyslu žalobců.3. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k závěru, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k části pozemku p. č. , číslo, neboť řízení o odstranění plotu zahájené v roce 2023 vytvořilo potřebu autoritativně vyřešit vlastnický vztah k vymezené části pozemku. Dále dospěl k závěru, že byly splněny podmínky mimořádného vydržení, neboť uplynula dvojnásobná doba pro vydržení řádné a žalobci či jejich právní předchůdci po celou tuto dobu nemovitost řádně užívali Soud přitom dovodil, že žalobci byli při nabytí spoluvlastnických podílů v dobré víře a že žalovaný neprokázal nepoctivý úmysl žalobců. Na tomto základě soud žalobě vyhověl a určil, že žalobci jsou spoluvlastníky p. č. , číslo, každý ideálním podílem 1/2, a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch procesně úspěšných žalobců.4. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání žalovaný. Namítl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i k nesprávnému právnímu posouzení věci, zejména pokud jde o splnění podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 o. z., kterou je absence nepoctivého úmyslu. Uvedl, že z okolností zjištěných v řízení před soudem prvního stupně vyplývalo, že právní předchůdci žalobců museli vědět, že připlocují část cizího pozemku. Za významné považoval, že podle stavebního zákona účinného v době výstavby oplocení bylo třeba stavebnímu úřadu ohlásit záměr drobné stavby, přičemž žádné ohlášení se nepodařilo dohledat ani ve správním řízení, a žalobci sami následně potvrdili protiprávnost stavby tím, že dne , datum, podali žádost o dodatečné povolení plotu. Z toho žalovaný dovozoval účelové jednání právních předchůdců žalobců směřující k vybudování rovného oplocení souběžně s komunikací, a tedy vědomé svévolné přivlastnění části cizího pozemku v nepoctivém úmyslu. Žalovaný dále vytkl soudu prvního stupně, že otázku absence nepoctivého úmyslu neposuzoval v objektivní rovině, tj. zda držitel při běžné opatrnosti neměl a nemohl mít pochybnosti o tom, že sporná část náleží někomu jinému. Zdůraznil, že při dodržení stavebně právních povinností, resp. při běžné opatrnosti, by právní předchůdci žalobců museli zjistit, že plot zasahuje na cizí pozemek. Nesouhlasil rovněž se závěrem soudu, že nepoctivý úmysl neprokázal, a namítl, že jej bylo možné dovodit z celkového kontextu zjištěných skutečností, aniž by musel existovat „tvrdý“ přímý důkaz. Konečně žalovaný namítl, že žalobci se dovolávají mimořádného vydržení, aby těžili z protiprávního jednání a z protiprávního stavu vyvolaného jejich právními předchůdci, což mělo být posouzeno i prizmatem § 6 o. z., zákazu těžit z nepoctivosti a protiprávního stavu, nad nímž mají kontrolu. Poukázal též na to, že žalobci sami usilovali o narovnání situace žádostí o odkup části pozemku, což podle něj zpochybňovalo jejich tvrzené přesvědčení o vlastnictví. Žalovaný proto soudu vytkl, že nezvažoval rozpor žalobního návrhu s dobrými mravy a že žalobci namísto standardního řešení (posunutí či odstranění oplocení tak, aby odpovídalo hranici jejich pozemku) zvolili mimořádné vydržení až poté, co se projevily důsledky nesplnění veřejnoprávní povinnosti při zřízení stavby.5. Žalobci ve vyjádření k odvolání považovali napadené rozhodnutí ve výroku I. za správné. Uvedli, že nemovitosti v jejich spoluvlastnictví tvoří dlouhodobě funkční celek rodinného domu s přilehlými zahradami, zatímco sousední pozemek ve vlastnictví žalovaného slouží jako příjezdová komunikace. Zdůraznili, že tento faktický stav existuje po desítky let a že pozemky byly po celou dobu oploceny plotem vybudovaným právními předchůdci žalobců již v letech 1976–1979. Po celou dobu existence oplocení nebylo jeho umístění nikým zpochybněno, žalobci i jejich právní předchůdci prostor za plotem pokojně užívali, udržovali a žalovaný se o dotčenou část pozemku nikdy nezajímal ani ji neužíval. Teprve v roce 2023 zahájil stavební úřad řízení o odstranění plotu, čímž vznikl naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnického práva. Závěr soudu I. stupně o splnění podmínek mimořádného vydržení považovali za správný. Poukázali na to, že oplocení i nemovitosti byly opakovaně předmětem znaleckých posudků a právních převodů, přičemž vlastnictví oplocení nikdy nebylo zpochybněno, a že žalobci při nabytí spoluvlastnických podílů jednali v dobré víře, což bylo potvrzeno i svědeckými výpověďmi. Držba byla až do roku 2023 pokojná a poctivá a žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně existence nepoctivého úmyslu žalobců. K námitkám žalovaného žalobci zdůraznili, že mimořádné vydržení nevyžaduje poctivou držbu v užším smyslu, ale pouze absenci prokázaného nepoctivého úmyslu, přičemž důkazní břemeno v tomto směru leží na tom, kdo vydržení popírá. Argumentace žalovaného je dle žalobců založena na záměně pojmů poctivé držby a nepoctivého úmyslu, přičemž ten žalovaný neprokázal, a proto navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek ve věci samé potvrdil. Současně navrhli s ohledem na Stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS – st. 60/24, aby odvolací soud změnil rozhodnutí o nákladech řízení před soudem I. stupně tak, že žalobcům bude náhrada nákladů řízení přiznána se zohledněním skutečnosti, že na straně žalobců vystupují dvě osoby, tedy postupem dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném do , datum, . Dále navrhli, aby odvolací soud přiznal žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalovaného (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vydání v celém rozsahu (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.7. Odvolací soud