74 Co 11/2025-73 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Hodoníně uložil žalované zaplatit žalobci částku 269 412 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 248 384,42 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 85 901,94 Kč, úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 299 717,82 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 333,40 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 101,74 Kč (III. výrok).2. Soud prvního stupně ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů dále jen („o. s. ř.“), poté, kdy žalobce na výzvu soudu doplnil, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované a ke svým tvrzením označil důkazy. Soud vzal z listinných důkazů předložených žalobcem za prokázány následující skutečnosti:a) Žalobce uzavřel s žalovanou dne 7. 7. 2022 úvěrovou smlouvu (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se zavázal žalované poskytnout částku 300 000 Kč, splatnou v 107 měsíčních splátkách po 4 974 Kč s úrokem 13,99 % ročně. Součástí Smlouvy byly obchodní podmínky. Pro žalovanou byl zřízen úvěrový účet číslo , č. účtu, .b) Při zkoumání úvěruschopnosti vycházel žalobce z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 7. 7. 2022, ve které uvedla čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 19 004 Kč, že je svobodná, s jiným způsobem bydlení, nemá žádné výdaje na nájem, splátky úvěrů, žádné ostatní pravidelné výdaje. Žalobce měl k dispozici potvrzení o příjmu žalované, které se shodovalo s jejím prohlášením. Žalobce prověřil dle údajů uvedených v žádosti o úvěr insolvenční rejstřík, registr CBCB a svou interní evidenci. Při stanovení výše výdajů vycházel z ekonomického modelu, který pracuje se statistickými daty, normativními náklady na bydlení a aktuálními údaji o životním minimu. Výdaje žalované byly touto metodou stanoveny na částku 7 292 Kč.c) Dne 7. 7. 2022 byl dohodnutý úvěr čerpán ve výši 300 000 Kč.d) Dopisem ze dne 17. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 14 272 Kč nejpozději do 19. 7. 2023, pod sankcí zesplatnění celého úvěru, kdy dlužná výše celého úvěru činila 297 131 Kč.e) Dopisem ze dne 19. 7. 2023, odeslaným žalované dne 24. 7. 2023, byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k zaplacení celé dlužné částky.f) Žalovaná žalobci uhradila celkovou částku 51 615,58 Kč.3. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, když vycházel jen z údajů uvedených v její žádosti, z dokladu o výši příjmu, přičemž výdaje žalované stanovil dle částek životního minima a statistických nákladů. Žalobce nepostupoval řádně dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť nezbytným krokem posouzení je porovnání příjmů a výdajů a způsob plnění dosavadních závazků. Aby poskytovatel úvěru porovnal příjmy a výdaje, musí je nejdříve zjistit a musí za tímto účelem učinit potřebné kroky. V § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že takové informace musí být nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené. Žalobce neověřoval výdaje žalované, ověřil pouze její dosavadní splátkové zatížení v příslušných registrech. Postup zvolený žalobcem nebyl dostatečný, neboť skutečné výdaje mnoha úvěrovaných se mohou od výdajů předpokládaných ekonomickým modelem značně lišit. Ekonomický model může sloužit jako pomůcka k porovnání, zda úvěrovaným uváděné údaje odpovídají skutečnosti, nemůže však nahradit povinnost ověřovat relevantními doklady výdaje žalované, které lze objektivně zjistit. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná uvedla měsíční výdaje 0 Kč, za této situace měl být žalobce zvýšeně obezřetný při ověřování žalovanou sdělených informací. Jestliže žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, byla žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu ve lhůtě do 28. 7. 2023 (lhůta bez zbytečného odkladu od doručení výzvy) podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), proto žalobci přísluší úrok z prodlení podle § 1970 o. z. od 29. 7. 2023. Soud přiznal tento úrok částečně kapitalizovaný ve výši 21 027,61 Kč za období od 29. 7. 2023 do 19. 2. 2024 a jako běžící úrok z dlužné jistiny od 20. 2. 2024 do budoucna.4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobci, který byl ve vzájemném poměru úspěšný v rozsahu 42 %, přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci.5. Proti II. výroku podal žalobce odvolání. Tímto odvoláním byl napaden i závislý III. výrok rozsudku. Namítal, že úvěruschopnost zkoumal řádně, neboť postupoval v souladu s Obecnými pokyny Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015. Získal od spotřebitele relevantní informace pro posouzení jeho úvěruschopnosti, které si aktivně vyžádal. Ověřil údaje o výši příjmu potvrzením o zaměstnání, z něhož bylo kromě výše příjmu zřejmé, že žalovaná pracuje jako servírka v pracovním poměru na dobu neurčitou, není ve výpovědní lhůtě a z jejích příjmu nejsou prováděny žádné srážky. Mzda byla žalované vyplácena v hotovosti. Žalobce prověřil insolvenční rejstřík, v němž žalovaná neměla záznam. Závěr o neexistenci probíhajícího výkonu rozhodnutí podporuje i potvrzení o výši příjmu, z něhož nebyly prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí, jakož i prohlášení samotné žalované. Splátková morálka žalované byla prověřena z informací CBCB a z historie v interní evidenci klientů, přičemž k žalované nebyly zjištěny žádné negativní informace, žádný existující úvěr. Výdaje žalované byly hodnoceny na základě výpisu z jejího účtu č. , č. účtu, . Pokud žalovaná uváděla, že nemá žádné výdaje na bydlení, bydlela v rodinném domě, který vlastní rodinní příslušníci žalované, tudíž náklady na bydlení by se ve výpise z účtu nezobrazily. Proto žalobce vycházel, co se týče jejích výdajů, z životního minima, částky normativních nákladů na bydlení, ve které je zohledněn i počet osob v domácnosti a lokace bydlení. Splátka úvěru činila 4 974 Kč, žalovaná byla tuto částku při výši svých příjmů a výdajů hradit, stanovená splátka tak nebyla likvidační.6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Z obsahu spisu se podává, že žalobce byl soudem prvního stupně poučen o povinnosti doplnit skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a s jakým výsledkem před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Na toto poučení žalobce reagoval vyjádřením ze dne 28. 8. 2024, v němž odkazuje na přiložené listiny, a z něhož (ani z přiložených listin) nevyplývá, že by vycházel z jiných údajů o výdajích žalované než dle ekonomického modelu. S tvrzením, že výdaje žalované zkoumal a ověřoval na základě výpisu z jejího účtu č. , č. účtu, přichází žalobce až v odvolacím řízení. Za této situace je tvrzení žalobce o zkoumání skutečných výdajů žalované výpisem z jejího účtu opožděné. Žalobcem tvrzené zkoumání výpisem z účtu se navíc nijak nepromítlo do posouzení úvěruschopnosti, skutečné výdaje žalované, které by byly takto zjištěny, nejsou žalobcem v posouzení úvěruschopnosti uváděny. Žalobce uvedl, že vyšel z ekonomického modelu, nikoliv ze skutečných výdajů žalované, které by zjišťoval, čemuž odpovídá i výše částky výdajů, ze které vycházel. Navíc se jedná o úvěrový účet, založený při poskytnutí úvěru dle Smlouvy, nikoliv účet běžný, tudíž je na něm zachyceno jen poskytnutí částky 300 000 Kč žalobcem, její splácení žalovanou, včetně toho, zda plnění žalované bylo započteno na jistinu, úroku, či jiné sjednané poplatky, pojištění a sankce. Z údajů na daném úvěrovém účtu žalované nemohl žalobce čerpat informace o příjmech a výdajích žalované, natož před poskytnutím úvěru.9. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl níže uvedené důkazy, z nichž soud prvního stupně neučinil všechna relevantní skutková zjištění a dokazování doplnil ke zjištění možností a schopností žalované dlužnou částku zaplatit dříve, než dle pravomocného I. výroku rozsudku soudu prvního stupně.10. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, s nikým v domácnosti nežije, způsob bydlení jiný, pracuje jako zaměstnanec, dosáhla základního vzdělání, její zaměstnavatel sídlí v , adresa, . Žalovaná uvedla, že bydlí na adrese , adresa, , nemá žádné pravidelné výdaje, nemá výdaje na nájem, nesplácí žádné úvěry u jiných bank či ne