74 Co 63/2025-92 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 50 602,72 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 15 245,39 Kč, úroku a úroku z prodlení (II. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 894,6 Kč (III. výrok).2. Soud prvního stupně vzal z listinných důkazů předložených žalobcem za prokázány následující skutečnosti:a) Žalobce uzavřel s žalovanou dne 23. 3. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), ve které se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 69 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 242 Kč společně se sjednaným úrokem 14,9 % ročně.b) Žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované tak, že vyšel z informací žalovanou sdělených v žádosti o úvěr, z jejího prohlášení o zdravotním stavu, z údajů zjištěných z bankovních registrů a z výpisu z běžného účtu žalované za 6 měsíců předcházejících poskytnutí úvěru. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má 1 dítě a pobírá peněžitou pomoc v mateřství ve výši 10 000 Kč měsíčně, příjmy rodinných příslušníků činí 35 000 Kč měsíčně, náklady spojené s bydlením 4 500 Kč měsíčně, spoření 500 Kč měsíčně. Splátky úvěrů v rámci , právnická osoba, činí 7 403 Kč měsíčně, u jiných peněžních ústavů 4 000 Kč měsíčně.c) Žalovaná čerpala částku 69 000 Kč a uhradila 18 397,28 Kč.d) Žalobce vyzval žalovanou k okamžitému splacení dluhu výzvou ze dne 3. 1. 2024 ve lhůtě nejpozději do 21. 2. 2024 a předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2024.3. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované je uzavřená Smlouva neplatná a žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to ve lhůtě dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud stanovil lhůtu k plnění dluhu do tří dnů od právní moci rozsudku.4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků vyčíslil dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, přičemž žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14,75 % v částce 2 152,5 Kč.5. Proti části II. výroku rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by nebyla schopna dlužnou částku zaplatit, neprokázala nijak své majetkové poměry. Úrok z prodlení měl být přiznán žalobci od 22. 2. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty k plnění dané výzvou k okamžitému splacení dluhu. Soud prvního stupně porušil rovnost stran, když neaktivitu žalované suploval tím, že vnesl do řízení tvrzení v její prospěch.6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.8. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl níže uvedené důkazy, z nichž soud prvního stupně neučinil všechna relevantní skutková zjištění a dokazování doplnil ke zjištění možností a schopností žalované dlužnou částku zaplatit v době počínající dnem 22. 2. 2024.9. Ze selektivního výpisu z účtu žalované (v řízení nebylo zpochybněno, že se jedná o její účet) bylo zjištěno, že pobírala rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení a přídavek na dítě narozené v roce 2019. Dále byly na její účet zasílány i další dávky státní sociální podpory, a to dávky pěstounské péče, včetně dalšího příspěvku na bydlení a přídavku na dítě narozené v roce 2007 a další přídavek na dítě narozené v roce 2004. Větší částka přišla žalované na účet dne 7. 10. 2021 (385 000 Kč od plátce , právnická osoba, ), na její účet byly dále pravidelně zasílány platby , jméno FO, (shodné jméno jako jméno otce žalované), z nichž jedna byla označena jako „táta“ a některé další „za májka“. Dále na účet přicházely drobné platby od různých osob v různé výši, kdy u některých plateb lze z údajů k platbě uvedených zjistit, že se jednalo o částky utržené za prodej oblečení. Na účet byla připsána i částka 8 400 Kč z účtu , jméno FO, . Ze selektivního výpisu z účtu, co se týče výdajových položek, byly zjištěny platby mobilnímu operátoru (od 1 754 do 2 190 Kč měsíčně) a společnosti , Anonymizováno, (ve výši 80 Kč měsíčně).10. Z návrhu na poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná poskytovateli úvěru lhala o svém úvěrovém zatížení ve výši 0 Kč, když žalobce zjistil, že údaje žalovanou uváděné se neshodují s informacemi vyplývajícími z příslušných registrů (měsíční splátky u žalobce 7 403 Kč, u jiných peněžních ústavů 4 000 Kč).11. Z výpisu z CEO bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má dceru , jméno FO, , narozenou v roce 2019. Rodiči žalované jsou , jméno FO, a , jméno FO, .12. Z náhledu do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná nevlastní žádnou bytovou jednotku na adrese svého trvalého pobytu, nevlastní nemovitost, na které měla hlášen trvalý pobyt dříve, nevlastní ani nemovitost, kterou uvedla bance jako korespondenční adresu.13. Práva a povinnosti stran je třeba posoudit podle právních předpisů platných a účinných v době uzavření Smlouvy. Soud prvního stupně věc nesprávně posoudil podle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, přestože k uzavření Smlouvy došlo dne 23. 3. 2022. Tato skutečnost však nemá vliv na výsledek sporu, neboť zákonem č. 96/2022 Sb. bylo nově pouze stanoveno, že k neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, nikoliv až k námitce vznesené spotřebitelem. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření Smlouvy sice upravovalo neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti jako neplatnost relativní, nicméně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ale především z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, vyplývá že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z