15 Co 88/2022-394 — Krajský soud v Brně

Průběh řízení před soudem I. stupně1. V řízení zahájeném dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , Anonymizováno, Kč a dále se domáhala, aby bylo soudem konstatováno, že postupem žalované v oblasti odměňování zaměstnanců došlo k zásahu do práva žalobkyně nebýt diskriminována zaručeného v § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. V žalobě tvrdila, že byla zaměstnána u žalované od , datum, do , datum, na pozici , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), že od , datum, byla jmenována jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , že její tarifní mzda od roku , Anonymizováno, činila , Anonymizováno, Kč, příplatek za vedení , Anonymizováno, Kč a osobní příplatek , Anonymizováno, Kč. Dne , datum, podala výpověď a její pracovní poměr skončil , datum, . Dále tvrdila, že na její pozici (vedoucího oddělení) nastoupil , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , avšak jen na poloviční úvazek. Ten začal pobírat tarifní mzdu , Anonymizováno, Kč měsíčně, což odpovídalo , Anonymizováno, -ti hodinovému úvazku týdně, a osobní příplatek , Anonymizováno, Kč. Žalobkyně poukazovala na to, že osobní příplatek , tituly před jménem, , jméno FO, byl vyšší než její osobní příplatek, a to při stejné práci a polovičním pracovním úvazku oproti žalobkyni. V tom žalobkyně spatřovala svou diskriminaci z důvodu pohlaví, přičemž poukazovala na to, že k této diskriminaci dochází u žalované systémově. Nárok na zaplacení žalované částky odůvodňovala tím, že měsíční rozdíl jejího platu a platu jejího nástupce (, tituly před jménem, , jméno FO, ) činil , Anonymizováno, Kč, což za období od , Anonymizováno, , Anonymizováno, činilo v součtu , Anonymizováno, Kč. Požadovala, aby žalovaná odstranila následky svého diskriminačního jednání tím, že jí bude doplacen rozdíl mezi mzdou, kterou sama dostávala, a mezi mzdou, která odpovídá výši mzdy jejího nástupce. Poukazovala rovněž na ust. § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona, podle kterého má právo na přiměřené zadostiučinění. Z tohoto důvodu požadovala, aby soud rovněž konstatoval, že ze strany žalované došlo k diskriminačnímu jednání.2. Žalovaná oba uplatněné nároky považovala za nedůvodné a navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Bránila se tím, že žalobkyně nepracovala na pozici , Anonymizováno, , ale na pozici , Anonymizováno, (dle kariérního řádu žalované stupeň , Anonymizováno, ). Poukazovala na to, že , tituly před jménem, , jméno FO, nenastoupil na místo žalobkyně, ale nastoupil na pozici , Anonymizováno, pracovníka (dle kariérního řádu pozice , Anonymizováno, ) s tím, že jeho sjednaná práce byla jiná než u žalobkyně, a také význam druhu jeho práce byl jiný než u žalobkyně (v tomto směru poukazovala na to, že žalobkyně nebyla v pozici samostatného , Anonymizováno, pracovníka, když její pozice vyžadovala , Anonymizováno, ). Namítala také, že žalobkyně se s , tituly před jménem, , jméno FO, nemůže poměřovat ani z hlediska osobního příplatku, když osoba , tituly před jménem, , jméno FO, byla v odborné veřejnosti široce známa a byla respektována v České republice i v zahraničí; , tituly před jménem, , jméno FO, měl také větší odpovědnost a více povinností než žalobkyně.3. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč (výrok I.), zamítl žalobu ohledně určení, že postupem žalované v oblasti odměňování zaměstnanců došlo k zásahu do práva žalobkyně nebýt diskriminována podle § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet , Anonymizováno, náklady řízení za tlumočné ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok IV.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně dokazování provedl listinnými důkazy, dále výslechem svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (zástupce ředitele žalované), , jméno FO, (bývalá zaměstnankyně žalované a účastnickým výslechem žalované (zastoupené ředitelem , tituly před jménem, , jméno FO, ). Po takto provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na jejíž základě žalobkyně u žalované pracovala jako , Anonymizováno, s tím, že v průběhu pracovního poměru začala vykonávat funkci , Anonymizováno, , kterou po ukončení pracovního poměru žalobkyně převzal , tituly před jménem, , jméno FO, . Dospěl rovněž k závěru, že žalobkyně byla správně a v souladu s pracovní smlouvou zaměstnána s druhem práce , Anonymizováno, a její ohodnocení kvalifikačního stupně bylo v souladu s interními předpisy žalované. Pokud se týká srovnání mzdy – osobních příplatků žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, , uvedl, že jde srovnávat pouze stejné či obdobné pracovní činnosti (stejný druh práce) a nelze tak srovnávat pracovní i mzdové ohodnocení včetně osobních příplatků jiných kvalifikačních stupňů (tj. v daném případě , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pracovníka stupně , Anonymizováno, ). Z účastnické výpovědi žalované dovodil, že žalovaná měla právo určit výši osobních příplatků zaměstnanců a že v případě , tituly před jménem, , jméno FO, byl přiznán osobní příplatek ve vyšší částce (než u žalobkyně) z důvodu jeho rozsáhlých zkušeností a schopností při zajištění rozvoje vědecké odborné činnosti a při zajišťování , Anonymizováno, ; bylo rovněž zohledněno to, že kromě řídící funkce , Anonymizováno, byl také , Anonymizováno, . Dospěl proto k závěru, že pokud žalobkyně srovnává takto odlišné kvalifikační zařazení zaměstnanců, nemůže to vést k možné diskriminaci na pracovišti ve vztahu k odměňování zaměstnanců, proto žalobu ohledně obou uplatněných nároků zamítl. O náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. s tím, že náklady ve výši , Anonymizováno, Kč představují náklady státu za tlumočení při přepisu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, které soud byl nucen na návrh žalobkyně zpracovat tak, aby byl zajištěn překlad z jednacího jazyka Evropské unie do češtiny. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v celkové částce , Anonymizováno, Kč.První fáze odvolacího řízení a rozsudek odvolacího soudu z , datum4. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala odvolání, a to do všech jeho výroků. Navrhovala, aby po zopakování dokazování byl napadený rozsudek změněn tak, že ohledně obou jejích nároků bude žalobě vyhověno Odvolání postavila na následujících námitkách:- Namítala nesprávné závěry vyplývající ze srovnání náplně práce žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, . V tomto směru trvala na tom, že práce, kterou vykonávala ve funkci , Anonymizováno, oddělení, byla stejná jako u jejího nástupce , tituly před jménem, , jméno FO, . Poukázala na to, že i soud I. stupně dospěl sám k závěru, že práva a povinnosti žalobkyně, jakožto , Anonymizováno, oddělení, a práva a povinnosti , tituly před jménem, , jméno FO, , jakožto , Anonymizováno, stejného oddělení, byla podobná či skoro stejná. S ohledem na to považovala za nesprávný závěr soudu I. stupně, že i přes shodnou náplň pracovní činnosti nelze práce vykonávané žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, srovnávat. Namítala také, že soud nepřihlédl k tomu, že , tituly před jménem, , jméno FO, stejnou práci jako žalobkyně vykonával na poloviční úvazek.- Namítala, že se soud I. stupně v rozsudku nijak nevypořádal s tím, že podle vnitřního předpisu žalované má osobní příplatek náležet za dosažené výsledky v práci, avšak , tituly před jménem, , jméno FO, ho obdržel ihned při nástupu do práce a byl mu přidělován bez ohledu na jeho dosažené výsledky při plnění pracovních úkolů. V tomto směru poukazovala na čl. 3.2 vnitřního mzdového předpisu žalované (č. 6/2016), ze kterého jednoznačně vyplývá, že osobní příplatek je přidělován za dlouhodobé velmi dobré pracovní výsledky nebo kvalitní plnění většího rozsahu úkolů, popřípadě za plnění konkrétního projektu výzkumu a vývoje. Jedná se tedy o ocenění zaměstnancovy práce ve smyslu § 110 odst. 2 zákoníku práce. Měla proto za to, že osobní příplatek nelze uložit za jiné skutečnosti, jiné aspekty práce vyjmenované v § 110 zákoníku práce, neboť toto by bylo v rozporu se závazným předpisem zaměstnavatele, kdyby zaměstnavatel neodměňoval práci podle předem stanovených pravidel, které si sám svým rozhodnutím stanovil, ale zcela arbitrárně podle svého volného uvážení. Namítala, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by ve srovnání žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, byl ke stanovení odlišné výše osobního příplatku důvod. Poukázala v tomto směru i na výpověď statutárního zástupce žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ), ze které vyplynulo, že stanovení osobního příplatku , tituly před jménem, , jméno FO, bylo založeno na jeho zk