§ 3 antidiskriminační zákon – Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí
Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) · 198/2009 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 3 zákona č. 198/2009 Sb. definuje nepřímou diskriminaci jako situaci, kdy zdánlivě neutrální pravidlo, kritérium nebo praxe znevýhodní osobu z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3, pokud to není objektivně odůvodněno a přiměřené. (§ 3 zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Odkazuje na: § 2
- Judikatura: na § 3 odkazuje 26 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 198/2009 Sb.
(1) Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
(2) Nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení se rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení.
(3) Při rozhodování o tom, zda konkrétní opatření představuje nepřiměřené zatížení, je třeba vzít v úvahu
a) míru užitku, kterou má osoba se zdravotním postižením z realizace opatření,
b) finanční únosnost opatření pro fyzickou nebo právnickou osobu, která je má realizovat,
c) dostupnost finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a
d) způsobilost náhradních opatření uspokojit potřeby osoby se zdravotním postižením.
(4) Za nepřiměřené zatížení se nepovažuje opatření, které je fyzická nebo právnická osoba povinna uskutečnit podle zvláštního právního předpisu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- I když se pravidlo nebo postup jeví jako spravedlivý a platí pro všechny stejně, může být považováno za diskriminační, pokud v praxi znevýhodňuje určitou skupinu osob (např. ženy, osoby se zdravotním postižením, seniory) bez objektivního a přiměřeného důvodu.
- V případě osob se zdravotním postižením se za nepřímou diskriminaci považuje i odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, která by jim umožnila přístup k zaměstnání, vzdělávání nebo službám, pokud by to nepředstavovalo nepřiměřené zatížení.
- Při posuzování, zda je opatření pro osobu se zdravotním postižením nepřiměřeným zatížením, se zohledňuje užitek pro postiženou osobu, finanční únosnost pro toho, kdo má opatření realizovat, dostupnost pomoci a možnost náhradních řešení.
- Opatření, která jsou povinná podle jiného zákona, se nikdy nepovažují za nepřiměřené zatížení.
Na co si dát pozor
- Je důležité rozlišovat mezi přímou a nepřímou diskriminací; nepřímá diskriminace není vždy na první pohled zřejmá, protože se opírá o zdánlivě neutrální pravidla.
- Při zavádění jakýchkoli pravidel, kritérií nebo praxí je nutné zvážit jejich potenciální dopad na různé skupiny osob, aby nedošlo k neúmyslné nepřímé diskriminaci.
- Vůči osobám se zdravotním postižením existuje povinnost přijímat přiměřená opatření, pokud to nepředstavuje nepřiměřené zatížení, přičemž kritéria pro posouzení nepřiměřeného zatížení jsou zákonem specifikována.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3
Jak soudy aplikují § 3
Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné [srov. § 2 a § 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), který se sice nevztahuje na právní vztahy vyplývající z odpovědnosti státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci, vycházející z čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny, ale pro posouzení případné nerovnosti v právech osob se …
… soudů nižších stupňů zrušil, a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že zákaz nošení pokrývek hlavy studentkám muslimského vyznání při teoretické výuce ve škole není odůvodněn legitimním cílem, ve vztahu k žalobkyni tak došlo ze strany žalované k nepřímé diskriminaci v přístupu ke vzdělání ve smyslu § 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodné době – září 2013, (dále též jen „antidiskriminační zákon“).
C.H. Beck, 2007, strana 52 -53) Nepřímá diskriminace je nově zakotvena v § 3 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon), kde se nepřímou diskriminací se rozumí „…takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním.