17 Co 14/2025-166 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalovaném náhrady nákladů na léčení poškozeného pojištěnce , jméno FO, v celkové výši 1 484 644 Kč spolu s příslušenstvím podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., které žalobce vynaložil v důsledku závažného poranění hlavy a mozku uvedeného pojištěnce vzniklého udeřením do zadní plochy jeho hlavy při pádu na dlažbu chodníku po předchozím úderu pěstí do jeho obličeje žalovaným dne 25. června , adresa, . Žalovaný byl za uvedené jednání, kvalifikované jako zločin ublížení na zdraví, pravomocně odsouzen trestním rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 3 T 41/2023350, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2023, č.j. 3 To 167/2023380. V rámci trestního řízení bylo žalobci z náhrady léčebných výloh přiznáno pouze 100 000 Kč a se zbytkem nároku byl odkázán na občanskoprávní řízení.2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 484 644 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 22.3.2024 do zaplacení ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit českému státu – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku ve výši 74 232,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Po provedeném řízení soud prvního stupně vyšel z trestního rozsudku, z výpovědí žalovaného i svědků učiněných v trestním řízení a z obsáhlé dokumentace k nákladům na léčení poškozeného. Zjistil, že žalobce vynaložil na úhradu zdravotní péče za pojištěnce , jméno FO, celkem 1 584 644 Kč, přičemž náklady byly řádně doloženy vyúčtováními od zdravotnických zařízení. Soud prvního stupně poté dospěl k závěru, že nárok žalobce je po právu, neboť podmínky § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění byly splněny – žalovaný způsobil pojištěnci újmu na zdraví protiprávním a zaviněným jednáním, a žalobce mu v souvislosti s léčením uhradil náklady ve smyslu uvedeného ustanovení. V projednávané věci soud neshledal důvody pro snížení náhrady škody podle § 2918 nebo § 2953 občanského zákoníku (dále jen o. z.) a naopak uzavřel, že žalovaný byl minimálně srozuměn s možností vzniku závažného zranění v důsledku úderu, a proto nelze využít moderační právo soudu. Soud dále odmítl provést žalovaným navržené důkazy – opětovné výslechy svědka , jméno FO, a znalce , tituly před jménem, , jméno FO, – neboť oba byli již vyslechnuti v trestním řízení, jejich výpovědi jsou ve spise zachyceny a jejich opětovné slyšení by podle soudu nepřineslo nic zásadního, co by mohlo změnit již stabilizovaný skutkový stav.3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Namítl, že soud prvního stupně zatížil řízení vadami, neprovedl jím navržené důkazy a dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Soud se opomněl vypořádat s námitkami žalovaného týkajícími se spoluzavinění poškozeného a neaplikoval § 2918 o. z., ač k tomu byly splněny podmínky. Žalovaný zdůrazňuje, že poškozený byl středně až těžce podnapilý a že právě opilost poškozeného byla podle závěrů znalce , tituly před jménem, , jméno FO, hlavní příčinou jeho následného nekoordinovaného pádu, při němž utrpěl závažná zranění. Žalovaný podrobně odkazuje na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se spoluzavinění poškozeného a tvrdí, že poškozený sám konflikt vyprovokoval agresivním verbálním útokem z důvodu používání ruštiny. Tvrdí, že poškozený byl ten, kdo konflikt vyvolal i udržoval, a že na jeho straně existují rozhodující okolnosti podílející se na vzniku škody. V tomto směru poukazuje také na úvahy obsažené v prvostupňovém trestním rozsudku Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 3 T 41/2023-350, kde soud výslovně konstatoval nevhodné a agresivní chování poškozeného. Žalovaný dále namítl, že soud prvního stupně pochybil, když se nezabýval jeho návrhem na moderaci výše náhrady škody podle § 2953 o. z. s ohledem na poměry žalovaného a žalobce. Tvrdí, že žalobce hospodaří s mimořádně vysokým vlastním kapitálem v řádu stovek miliard korun a že jeho roční příjmy přesahují výdaje o miliardy korun, takže uplatněný nárok pojišťovny představuje zanedbatelnou položku. Naproti tomu žalovaný je osobou s příjmem kolem 22 000 Kč čistého, zatížený exekucí a s minimální možností získat externí financování. Podle žalovaného proto byly splněny podmínky pro moderaci náhrady škody, přičemž soud prvního stupně tuto jeho námitku nehodnotil vůbec, což podle něj představuje odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovaný rovněž poukázal na závěry Nejvyššího soudu v trestní věci, podle nichž již v adhezním řízení došlo k „zásadní moderaci“, která podle něj měla vliv i na rozsah nároku žalobce v občanskoprávním řízení. Tvrdí, že ignorování této skutečnosti vede v občanskoprávním řízení k situaci, jež je v rozporu s principem legitimního očekávání i materiální spravedlnosti. Závěrem žalovaný namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyložil formu jeho zavinění, když v odůvodnění rozsudku naznačuje úvahu blízkou nepřímému úmyslu. Žalovaný namítá, že soud je podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán právním posouzením obsaženým v trestním rozsudku, podle něhož žalovaný jednal z nedbalosti, nikoli úmyslně, a nesmí proto v občanskoprávním řízení dospívat k odlišným právním závěrům ohledně formy zavinění. Podle něj je právě existence nedbalostní formy zavinění předpokladem pro možnou aplikaci moderace. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že se s rozhodnutím soudu prvního stupně zcela ztotožňuje, považuje je za věcně zcela správné a navrhl proto jeho potvrzení. Podle žalobce nejsou dány žádné důvody po snížení žalované regresní náhrady. Žalovaný mohl konfliktu s poškozeným předejít, mohl z místa činu odejít. Nepříznivé majetkové poměry žalovaného nemohou být žalobci kladeny k tíži v souvislosti s posouzením výše jeho nároku. Žalobce též poukázal na závěry učiněné v odvolacím trestním rozsudku Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 To 68/2023, v němž uvedený soud konstatoval, že postup trestního soudu prvního stupně při moderaci nároku poškozeného na bolestné nebyl správný. Judikatura dovolacího soudu, kterou žalovaný označil v odvolání, není přiléhavě použitelná na posuzovaný případ. Z uvedených důvodů žalobce považuje odvolání za nedůvodné, a proto navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného.5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je ve věci samé nedůvodné a že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný.6. Po přezkoumání věci odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci a že své závěry opřel o dokazování, které provedl v souladu se zákonem. Skutková zjištění, na nichž soud prvního stupně založil svůj právní závěr o důvodnosti žalovaného nároku v celém rozsahu, mají oporu v provedených důkazech, a odvolací soud neshledal důvod k jejich zpochybnění.7. Žalobce se domáhá náhrady nákladů vynaložených na léčení poškozeného , jméno FO, , které jako zdravotní pojišťovna uhradil v příčinné souvislosti s újmou na zdraví způsobenou poškozenému následkem fyzického útoku žalovaného, za nějž byl pravomocně odsouzen v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 41/2023 pro zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, přičemž v rámci uvedeného řízení byla poškozenému žalobci trestním soudem přiznána z uvedeného regresního nároku částka toliko ve výši 100 000 Kč a se zbytkem nároku byl odkázán na občanskoprávní řízení. Žalobce následně doložil, že vynaložil na léčení pojištěnce celkem 1 584 644 Kč, tedy o částku 1 484 644 Kč více, než mu byla v trestním řízení přiznána.8. Soud prvního stupně vycházel z pravomocných rozhodnutí trestních soudů, z nichž je zřejmé, že žalovaný fyzicky napadl poškozeného úderem pěstí do obličejové části hlavy, po němž poškozený nekontrolovaně upadl a utrpěl závažná život ohrožující poranění hlavy a mozku. Závěry o vzniku újmy i o formě zavinění žalovaného (nedbalost) byly v trestním řízení postaveny najisto a soud prvního stupně byl těmito závěry podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Soud prvního stupně dále správně vycházel z toho, že nárok žalobce není klasickou náhradou škody podle občanského zákoníku, ale regresním nárokem sui generis podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., jehož účelem je kompenzovat zdravotní pojišťovně výdaje vynaložené na zdravotní služby hrazen