17 Co 148/2025-292 – Krajský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 136 944 Kč s příslušenstvím, z toho 97 930 Kč z titulu bolestného, 6 050 Kč jako náhrady nákladů za vyhotovení znaleckého posudku, 31 200 Kč jakožto náhrady za poskytnutou péči o jeho zdraví, osobu a domácnost a 1 764 Kč jako náhrady za cestovní výdaje do zdravotnických zařízení. Nároky žalobce odůvodnil tím, že dne 13. 6. 2021 utrpěl úraz při hře na basketbalovém turnaji , název, pořádaném žalovaným. Během zápasu po výskoku po střelbě dopadl na šikmé kovové vzpěry mobilního basketbalového koše, který byl umístěn téměř u čáry hřiště, čímž došlo k poranění jeho levé dolní končetiny, konkrétně k abdukční luxační zlomenině hlezna s rupturou deltového vazu. Následně byl hospitalizován ve , adresa, do 15. 6. 2021, kde podstoupil operaci. Poté byl odkázán na péči ze strany svých rodičů a do 13. 10. 2021 podstupoval další vyšetření a rehabilitace. Dle žalobce bylo zranění způsobeno nedodržením pravidel 3x3 FIBA, ke kterým se žalovaný před pořádáním basketbalového turnaje přihlásil. Žalovaný nedodržel pravidly požadovanou vzdálenost nosné konstrukce pro desku a koš od konce hracího pole, čímž nezajistil podmínky pro bezpečnou hru. Tímto porušil prevenční povinnost dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a způsobil výše vyčíslenou újmu žalobce.2. Soud prvního stupně rozhodl o podané žalobě shora označeným rozsudkem, jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 105 744 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 3. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 31 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 3. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 58 116 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalobci povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 1 325 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalovanému povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 4 434 Kč taktéž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Po provedeném řízení soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný pořádal dne 13. 6. 2021 basketbalový turnaj , název, , kterého se jako hráč účastnil žalobce. Turnaj nebyl oficiální soutěží pořádanou ČBF nebo FIBA. Žalovaný jako pořadatel sám určil, že se bude hrát podle platných pravidel 3 x 3 FIBA, což vyplývá z prezentace turnaje. Dle přílohy k české verzi pravidel FIBA 3 x 3 má být dle článku 3 a bodu 7.2 nosná konstrukce koše vzdálena od hranice hřiště 900 mm pro úroveň 1 nebo 400 mm pro úroveň 2. Během hry, při níž se stal předmětný úraz, byla však konstrukce koše vzdálena od koncové čáry asi 100 mm, tedy výrazně blíže, než stanovují pravidla 3x3 FIBA. Úraz žalobce vznikl při běžném zakončení (tzv. lay-up), nikoliv při smečování, které bylo pořadatelem zakázáno. Hospitalizace žalobce trvala od 13. 6. 2021 do 15. 6. 2021, poté byl žalobce propuštěn do domácí péče, kterou zajišťovali jeho rodiče. Soud prvního stupně dovodil odpovědnost žalovaného podle § 2910 o. z. za porušení prevenční povinnosti dle § 2900 o. z., spočívající v nevhodném umístění konstrukce koše blízko hranice hřiště. Dle soudu prvního stupně měl žalovaný povinnost zajistit bezpečnou organizaci a vybavení turnaje i v případě, pokud by se k dodržování pravidel FIBA nezavázal. Pokud by žalovaný dodržel svou povinnost a umístil konstrukci koše do bezpečné vzdálenosti za hranici hřiště, žalobce by po střelbě na koš nedopadl na konstrukci koše a neutrpěl předmětný úraz. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku spoluzavinění žalobce, neboť nebylo prokázáno porušení zákazu smečování ani jiná excesivní hra. Soud prvního stupně tedy uznal, že nárok na bolestné, náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku a cestovních nákladů byl způsoben jednáním žalovaného. Nárok žalobce na náhradu nákladů vynaložených na poskytnutou péči o jeho zdraví, osobu a domácnost nicméně soud prvního stupně zamítl, protože tyto náklady neshledal jako účelně vynaložené, když nepřekročily rámec běžné lidské a rodinné solidarity. Dle soudu prvního stupně se v případě předmětného úrazu nejednalo o zásah do rodinné domácnosti takové intenzity, aby rodinné společenství pomoc žalobci nezvládlo.3. Proti tomuto rozsudku si podali odvolání žalobce i žalovaný.4. Odvolání žalobce směřuje proti výrokům II. a III. s uplatněním odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Žalobce předně namítl, že soud prvního stupně pochybil, když po nařízené koncentraci řízení poskytl žalovanému lhůtu pro doplnění tvrzení a označení důkazů. Koncentrace řízení měla nastat po uplynutí třicetidenní lhůty od jednání soudu prvního stupně dne 8. 11. 2024, následně však soud prvního stupně poskytl dne 22. 1. 2025 lhůtu pěti dnů k označení důkazů. Na základě této výzvy žalovaný vyjádřil svůj nesouhlas s tvrzeným rozsahem péče a k tomuto vyjádření posléze soud přihlédl. Dále žalobce odvolání odůvodnil nesprávným skutkovým zjištěním soudu ohledně rozsahu péče poskytované žalobci. Neztotožňuje se se závěrem soudu prvního stupně, že úraz nedosahoval takové intenzity, aby rodinné společenství pomoc žalobci nezvládlo. Žalobce byl totiž zcela odkázán na pomoc druhé osoby při hygieně, přípravě jídla i přesunech, přičemž intenzivní bolesti jej provázely po celou dobu léčby. Takový rozsah péče dle žalobce neodpovídá únosné míře pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu. Závěr spočívá i na nesprávném právním posouzení, kdy soud prvního stupně nesprávně vyložil hranici mezi rodinnou solidaritou a náklady vynaloženými na péči. S odkazem na konkrétně označenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu žalobce upozornil, že pro určení hranice běžné rodinné solidarity se neposuzuje vážnost zranění poškozených, ale určujícím kritériem je intenzita a časová náročnost nutné péče rodiny o poškozeného. V návaznosti na to se žalobce odvolává i do výroku o nákladech řízení, neboť při správném posouzení věci by měl ve sporu plný úspěch, proto by mu měly být žalovaným nahrazeny náklady řízení v plné výši. Bez ohledu na tuto skutečnost měla být žalobci přiznána plná náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, případně dle § 150 o. s. ř. s ohledem na povahu sporu a jednání žalovaného. Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadené výroky II. a III. tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci částku 31 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 29. 3. 2023 do zaplacení, povinnost nahradit náklady řízení u soudu prvního stupně i náklady odvolacího řízení.5. Žalovaný napadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a V. z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g). Odvolání odůvodnil zejména tvrzením, že nebylo prokázáno porušení konkrétní zákonné povinnosti tak, aby byla dána odpovědnost žalovaného za újmu. Turnaj jím pořádaný byl amatérskou soutěží, nebyl oficiálním turnajem ČBF, přičemž deklarace pravidel 3x3 FIBA se vztahovala pouze na pravidla hry, nikoliv na vybavení hřiště. Soud prvního stupně z této deklarace nesprávně vyvodil povinnost žalovaného spočívající v umístění konstrukce koše. Dle názoru žalovaného z ničeho nevyplývá, že by převzal pravidla 3x3 FIBA včetně organizačního zajištění. Pokud by však byl těmito pravidly vázán, je nutné tato pravidla vyložit. Z výkladu české verze pravidel plyne možnost hrát na regionální úrovni basketbal 3x3 kdekoliv a hřiště nemusí být ani označeno, přičemž příloha k české verzi pravidel stanovující povinnost umístit konstrukci koše v dané vzdálenosti se dle stanoviska ČBF uplatní pouze pro oficiální soutěže. Žalovaný pro konání předmětného turnaje zajistil běžný standard a možným úrazům se snažil různými opatřeními předcházet. Požadavky profesionálních soutěží dle žalovaného nelze klást na všechny úrovně soutěží, jak uvedl soud prvního stupně. Na vzniku zranění se naopak podílelo pouze jednání žalobce. Hráči o vybavení hřiště věděli a uvědomovali si umístění koše, měli tedy daným podmínkám přizpůsobit svou hru. Proti vybavení hřiště a jeho uspořádání nevznesli před hrou žádnou připomínku, s hrou za daných podmínek tedy vyjádřili konkludentní souhlas. Soud prvního stupně nepřihlédl ke spoluzpůsobení si újmy ze strany žalobce, který podmínky hřiště znal, akceptoval je účastí ve hře, přesto provedl rizikový herní manévr a dopadl na viditelnou konstrukci. Zároveň dle žalovaného nebylo prokázáno, že by ke zranění nedošlo v případě, kdy by byla konstrukce herního koše vzdálená od hřiště tak, jak stanovují pravidla 3x3 FIBA. Přijetí závěrů soudu prvního stupně by pak plošně znemožnilo organizaci amatérských sportovních aktivit. Z těchto důvodů tedy žalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a žalovanému bude přiznán nárok na náhradu nákladů řízení, případně aby napadený