17 Co 2/2025-189 — Krajský soud v Brně

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 217 C 31/2022-164, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá (výrok I) a žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 52 998 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, v němž namítá, že soud prvního stupně neprovedl důkazy jím navržené, které byly klíčové pro prokázání jeho tvrzení, a to výpověď žalované, která měla antidataci provést, , jméno FO, , jednatele žalobce, a ověřovací knihou, která obsahuje zápisy vykazující známky manipulace. Soud prvního stupně vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a odmítl závěr Policie ČR, že plná moc byla antidatována. Žalobce namítá, že soud prvního stupně si měl jako předběžnou otázku posoudit, zda nedošlo k padělání veřejné listiny trestným činem, přičemž panuje názor, že o tom, zda trestný čin byl spáchán a kdo jej spáchal, rozhoduje soud v trestním řízení, a soud civilní je rozhodnutím o vině vázán. Soud prvního stupně měl dle názoru žalobce postupovat tak, že si jako předběžnou otázku měl posoudit, zda žalovaná zneužila svého postavení a oprávnění vystavovat veřejné listiny, vystavila antidatovanou plnou moc, čímž se dopustila trestného činu. Dále žalobce uvedl, že soud prvního stupně mu neposkytl poučení ohledně výše újmy, příčinné souvislosti a porušení povinnosti žalovanou, nesprávně vyhodnotil otázku příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem újmy na straně žalobce, pokud uzavřel, že příčinná souvislost není dána a nemajetkovou újmu nelze právnické osobě přiznat, což je v rozporu s moderním pojetím ochrany práv právnických osob, kdy právnické osoby mají nárok na ochranu dobré pověsti a obchodního jména, přičemž zásah do těchto hodnot má často zásadní ekonomické dopady. Soud prvního stupně měl žalobce poučit dle § 118a o. s. ř., aby doplnil svá skutková tvrzení k povinnosti, kterou žalovaná porušila, výpočtu žalované částky 1 500 000 Kč, konkrétnímu projevu nemajetkové újmy, příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a tvrzenou újmou a důvodům, proč by dovolání žalobce bylo úspěšné. Neposkytnutí tohoto poučení nelze přičítat k tíži žalobce. Naopak tím, že soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce, omezil možnost řádného procesního postupu. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno.3. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila písemně s tím, že považuje procesní postup soudu prvního stupně i jeho závěry za zcela správné a souladné se zákonem. Je třeba zdůraznit, že žalobce se bez jakékoliv omluvy nedostavil k prvnímu jednání nařízenému soudem prvního stupně, bez řádné omluvy se nedostavil ani jeho právní zástupce, ačkoliv na předvolání k jednání byl řádně poučen, že uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání lze jen do skončení nařízeného jednání. Z obsahu vyjádření žalované k žalobě byla patrná její procesní obrana, vyjádření bylo žalobci zasláno s výzvou, zdali na své žalobě trvá. Žalobci, resp. jeho právnímu zástupci, muselo být zřejmé, že žaloba tak, jak byla podána, nemůže obstát, a bylo na žalobci, jaký procesní postup za takové situaci zvolí. Jestliže se žalobce k jednání dne 30. 9. 2024 nedostavil, na svá procesní práva a osud jím podané žaloby rezignoval, musel si být vědom všech následků s tím spojených. Pokud by se žalobce k jednání dne 30. 9. 2024 dostavil, byl by soudem prvního stupně poučen dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jak je třeba doplnit skutková tvrzení a k těmto tvrzením označit důkazy. Jedná se o poučení, které žalobce zmiňuje v podaném odvolání, a kterého by se mu právě dostalo soudem prvního stupně, pokud by se k prvnímu jednání nařízenému ve věci dostavil, případně svoji neúčast omluvil a požádal o odročení jednání. V tomto směru odkázala žalovaná na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá závěr, že pokud se účastník k jednání bez řádné omluvy nedostaví, dává tak najevo, že nechce využít ochrany, kterou mu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. dává a na takového účastníka se pak hledí jako na účastníka řádně poučeného. Soud prvního stupně proto postupoval v souladu se zákonem a neporušil právo žalobce na spravedlivý proces. Žalovaná rovněž namítla, že soud prvního stupně je vázán pouze výrokem trestního rozsudku a nelze připustit, že by byl vázán závěry policejního orgánu, který nerozhoduje o vině. Soud prvního stupně věc správně právně posoudil podle obsahu žaloby a rozsahu předložených důkazů, kdy v žalobě absentovala nezbytná skutková tvrzení týkající se mimo jiné nemajetkové újmy, jakož i ohledně příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovanou a vznikem újmy žalobci. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e), g) o. s. ř., tzn., že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 6. 12. 2022 se žalobce domáhal po žalované, společně se žalovaným 2) , jméno FO, , vůči němuž bylo řízení pravomocně zastaveno na základě zpětvzetí žaloby žalobcem usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 217 C 31/2022-143, zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 1. 2008, č. j. 17 Cm 43/1998-424, zamítl žalobu směřující proti žalobci na plnění ve výši 10 650 221,16 Kč s příslušenstvím. Vrchní soud v Olomouci zamítavý rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně se závazným právním názorem, který následně rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit částku , Anonymizováno, 221,16 Kč s příslušenstvím. Toto rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2011, č. j. 7 Cmo 255/2010-702, potvrzeno. Proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dovolání se současným návrhem na odklad vykonatelnosti, kterému Nejvyšší soud vyhověl, a to usnesením ze dne 2. 5. 2012, č. j. 32 Cdo 4273/2011-812. Žalobce v lednu 2013 dotazem na Nejvyšší soud zjistil, že Nejvyšší soud dovolací řízení usnesením ze dne 18. 12. 2012, č. j. 32 Cdo 4273/2011-839, zastavil na základě podání, které učinil tehdejší zástupce žalobce advokát , tituly před jménem, , jméno FO, poté, co obdržel plnou moc od , jméno FO, , žalovaného 2), která mu měla být udělena dne 29. 10. 2012 a notářsky ověřena žalovanou. Žalobce na základě těchto skutečností podal dne , datum, trestní oznámení přímo na žalovanou, která měla spáchat trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny. V rámci řízení policejní orgán dospěl k závěru, že plná moc, na základě níž vzal zpět dovolání , tituly před jménem, , jméno FO, byla žalovanou, notářskou tajemnicí, antidatována za pomoci tzv. áčkového zápisu dne 6. 12. 2012. Žalobce tvrdí, že žalovaná společně se žalovaným 2) , jméno FO, provedli antidataci veřejné listiny (plné moci) a jednali protiprávně a v příčinné souvislosti s tím způsobili žalobci majetkovou újmu a nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč tím, že žalobci byla odňata možnost soudní ochrany před Nejvyšším soudem, příp. před Ústavním soudem. Nebýt protiprávního jednání žalované, nedošlo by ke zpětvzetí dovolání u Nejvyššího soudu a žalobce by měl právo na soudní ochranu garantovanou ústavním pořádkem.7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemně, trvala na zamítnutí žaloby a rozhodně odmítla, že by se dopustila protiprávního jednání, že by antidatovala plnou moc udělenou žalovaným 2) , jméno FO, advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, dne 29. 10. 2012 a že by po