18 Co 95/2025-863 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“ či „soud“), rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl o zastavení řízení v části, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle ohledně pozemků v k. ú. , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (výrok I). Následně soud rozhodl o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu, podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Touto smlouvou (jejíž úplné znění je ve výroku II rozsudku uvedeno) se žalovaný jako převodce zavazuje bezúplatně převést do vlastnictví žalobkyně, jako nabyvatelce, pozemky parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , k uspokojení restitučního nároku žalobkyně v celkové výši , částka, Kč s tím, že cena převáděných pozemků ve vlastnictví státu činí , částka, Kč (výrok II). Dále soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III) a rozhodl o vrácení části zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem žalobkyni ve výši , částka, Kč (výrok IV) a žalovanému ve výši , částka, Kč (výrok V).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétně označených pozemků podle § 11a zákona o půdě na základě tvrzení, že je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě, jako právní nástupkyně původních oprávněných osob, jejichž restituční nárok byl uplatněn již v roce , Anonymizováno, , avšak dosud nebyl plně uspokojen. O jejím nároku bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím , právnická osoba, – , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne , datum, , jímž bylo určeno, že žalobkyně není vlastníkem části původních pozemků, části grafického přídělu č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a to části , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m² (nyní části p. č. , Anonymizováno, - ost. pl., dráha) a části , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m² (nyní části p. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, - oba ost. plocha, jiná plocha, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, - ostatní plocha, neplodná), vše v k. ú. , adresa, (dále jen „nevydané pozemky“), a vznikl jí tak nárok na náhradu podle zákona o půdě. Žalobkyně namítala, že žalovaný následně nesprávně ocenil nevydané pozemky, a to jako zemědělskou půdu, částkou , částka, Kč, ačkoliv tyto pozemky byly již v době přechodu na stát určeny k zastavění stavbami dopravní infrastruktury (železničním tělesem, včetně provedení stavebních úprav břehu a zpevněného koryta toku , Anonymizováno, , a za tímto účelem byly předchůdcům žalobkyně odejmuty. Došlo tak k výraznému podhodnocení restitučního nároku a faktickému znemožnění jeho uspokojení prostřednictvím veřejných nabídek. Postup žalovaného označila za liknavý a svévolný.3. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že nevydané pozemky byly již Směrným územním plánem města , Anonymizováno, z , Anonymizováno, , Anonymizováno, zahrnuty do ploch určených pro drážní stavby a že na nich, popřípadě na pozemcích se stavbou bezprostředně souvisejících, byla po jejich přechodu na stát, nejpozději v roce , Anonymizováno, , realizována výstavba dopravní infrastruktury. Pozemky, které nebyly zastavěny a tvořily funkčně související součást realizované stavby, posoudil soud pro účely ocenění rovněž jako pozemky stavební. Při stanovení výše restitučního nároku vycházel zejména ze znaleckého posudku znaleckého ústavu , právnická osoba, . ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, , podle něhož činí hodnota nevydaných pozemků , částka, Kč, zatímco žalovaný je ocenil pouze částkou , částka, Kč. Z toho soud dovodil, že žalovaný nesprávným oceněním postupoval vůči žalobkyni liknavě a svévolně, neboť jí znemožnil reálné uspokojení nároku zákonem předpokládaným postupem, a že za této situace nelze po žalobkyni požadovat další účast ve veřejných nabídkách. Dále se soud zabýval otázkou, zda převodu žalobkyní požadovaných pozemků nebrání zákonné překážky, a dospěl k závěru, že u žádného z nich nejsou dány překážky převodu podle § 11 odst. 1 zákona o půdě ani podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Skutečnost, že některé z pozemků jsou vymezeny v zásadách územního rozvoje jako součást veřejně prospěšných staveb, nepovažoval za okolnost, která by jejich převod vylučovala. Za tohoto stavu přistoupil k nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu žalobkyní vybraných náhradních pozemků.4. Proti tomuto rozsudku, a to výrokům II a III, podal žalovaný odvolání. V něm uvedl, že mezi účastníky je od počátku sporná výše restitučního nároku žalobkyně, která je předběžnou otázkou i v dalších řízeních vedených mezi týmiž účastníky u jiných soudů. Uvedl, že soud prvního stupně se při určení ceny odňatých pozemků a výše restitučního nároku opřel výlučně o znalecký posudek znalecké kanceláře , právnická osoba, . ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, , zpracovaný k objednávce právního zástupce žalobkyně, a nevypořádal se s odlišnými závěry znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, . Podle žalovaného soud nesprávně posoudil všechny odňaté pozemky jako stavební, aniž by se dostatečně zabýval otázkou jejich skutečného stavu v době odnětí, možností jejich tehdejšího zastavění a aplikací srážek podle oceňovací vyhlášky, přičemž měl vyčkat vypracování revizního znaleckého posudku, který byl zadán ve skutkově a právně obdobné věci vedené u Okresního soudu v , adresa, . Ve vztahu k náhradním pozemkům žalovaný namítal, že pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, jsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou suchého poldru, vymezenou v zásadách územního rozvoje a územním plánu obce , adresa, , a nejsou proto podle jeho názoru vhodné ani převoditelné jako náhradní pozemky podle zákona o půdě. Uvedl, že soud při hodnocení převoditelnosti náhradních pozemků postupoval odlišně než při posuzování stavebního charakteru pozemků odňatých, když u prvně jmenovaných odmítl zohlednit územně plánovací dokumentaci, zatímco u odňatých pozemků z ní vycházel. Konečně žalovaný namítal, že náhrada nákladů řízení byla stanovena z částky , částka, Kč, a jelikož tato částka podle jeho názoru neodpovídá správně určené výši restitučního nároku, je nesprávná i výše přiznané náhrady nákladů řízení. Navrhoval zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku a uvedla, že odvolací námitky žalovaného v podstatě opakují jeho procesní obranu uplatňovanou již v řízení před soudem prvního stupně, s níž se tento soud podrobně vypořádal. Zdůraznila, že stavební charakter odňatých pozemků byl v řízení prokázán rozsáhlým dokazováním, zejména historickou územně plánovací dokumentací, z níž vyplývá, že pozemky byly již v době odnětí určeny k výstavbě dopravní infrastruktury, a dále skutečností, že k realizaci tohoto záměru následně skutečně došlo. Uvedla, že znalecký posudek , právnická osoba, . představuje řádný důkaz, jehož závěry soud prvního stupně správně vyhodnotil v kontextu ostatních provedených důkazů, a že otázka aplikace srážek podle oceňovací vyhlášky je otázkou právní, nikoli odbornou, k jejímuž řešení nebylo nutné vypracování revizního znaleckého posudku. Poukázala také na právní závaznost rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, , kterým byl její restituční nárok pravomocně konstituován, a zdůraznila, že jeho výrok nemůže být v tomto řízení přezkoumáván. Ve vztahu k náhradním pozemkům v katastrálním území , adresa, uvedla, že jejich dotčení veřejně prospěšnou stavbou vymezenou pouze v zásadách územního rozvoje nepředstavuje zákonnou překážku jejich převodu podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., a uzavřela, že soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.6. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále rovněž „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v o