21 Co 856/2025-108 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že zástavní právo smluvní žalobkyně (zástavního věřitele) k zajištění: a) pohledávky na částku úvěru 4 200 000 Kč, b) jiných pohledávek dle čl. I písm. b) smlouvy, které vzniknou do , datum, , a to do výše 8 400 000 Kč, zapsaného k tíži pozemků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, , které leží v katastrálním území , adresa, , a byly zapsány v katastru nemovitostí vedeného u , právnická osoba, , původně pod sp. zn. , Anonymizováno, , existuje. Výrokem II zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný byl povinen k návrhu žalobkyně ze dne , datum, přerušit řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí (výmaz zástavního práva ve prospěch žalobkyně) vedeného u , právnická osoba, sp. zn. , Anonymizováno, . Výrokem III zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný byl povinen k návrhu žalobkyně ze dne , datum, zapsat do katastru nemovitostí poznámku spornosti ve smyslu § 24 odst. 1 katastrálního zákona, popřípadě poznámku dle § 23 odst. 1 písm. o) katastrálního zákona, ve vztahu k pozemkům p. č. , číslo, a p. č. , číslo, které leží v katastrálním území , adresa, . Výrokem IV pak uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na nákladech řízení částku 4 970 Kč.2. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně. Namítala, že v řízení přecházejícím vydání rozsudku došlo k zásadním procesním pochybením, která měla vliv na zákonnost a spravedlivost rozhodnutí, a to při nesprávném procesním postupu po řádně vznesené námitce podjatosti vůči soudci. Soud při jejím posuzování nerespektoval zákonný postup podle § 15b odst. 2 o. s. ř., podle kterého pokud má soud námitku podjatosti za nedůvodnou, a zároveň na jednání ve věci rozhodl, nemusí námitku předkládat nadřízenému soudu, pokud však k rozhodnutí ve věci nedošlo a jednání bylo odročeno, je soud povinen námitku předložit nadřízenému soudu. V projednávané věci k rozhodnutí na jednání nedošlo, jednání bylo pouze odročeno, nalézací soud tak měl podle § 15b odst. 2 o. s. ř. námitku podjatosti postoupit nadřízenému soudu. Tím došlo k porušení práva na zákonného soudce a principu nestranného rozhodování. Dále poukázala na vadné a matoucí procesní poučení ohledně subjektu na straně žalované v usnesení nalézacího soudu č. j. 6 C 70/2025-55 ze dne , datum, , kterým ji soud I. stupně poučil, že žalovaným nemůže být organizační složka státu, ale výlučně Česká republika. Toto poučení však nevymezilo, který konkrétní orgán má být za stát v řízení označen, což vyžaduje ustálená judikatura. Následně soud I. stupně konstatoval, že Česká republika není pasivně legitimována, čímž popřel vlastní poučení. Dále namítala, že v tomtéž usnesení ji soud neurčitě a nedostatečně poučil ohledně doplnění žaloby, když soudem formulovaná výzva postrádala konkrétní určení vad, čímž bylo žalobkyni znemožněno žalobu efektivně doplnit či opravit. Nakonec uvedla, že rozsudek soudu I. stupně je nesrozumitelný. Z odůvodnění nelze zjistit, z jakých důvodů soud nevyhověl jejímu návrhu na přerušení řízení. Žalobkyni pak není ani zřejmé, z jakých důvodů soud dovodil, že lze rozhodovat o stejném předmětu řízení za situace, kdy nebylo pravomocně rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost vedené u Krajského soudu v Brně, sp. zn. , číslo, , když v případě vyhovění této žalobě odpadne předmět řízení, přičemž žaloba pro zmatečnost byla podána před rozhodnutím o povolení vkladu výmazu nepromlčeného zástavního práva. V neposlední řadě nesouhlasila s právním posouzením věci v bodu 13 napadeného rozsudku, které soud opřel o nesprávnou judikaturu, neboť rozhodnutí o povolení vkladu se týká věcného práva k nemovitosti, jde tedy o rozhodnutí v soukromoprávní věci. S ohledem na shora uvedené navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl ve věci.3. Žalovaná pokládá odvolání za nedůvodné. K námitce, že došlo k nesprávnému postupu při uplatnění námitky podjatosti, uvedla, že v případě odročení jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku, dochází podle o. s. ř. ke skončení jednání; textace zákona podle judikatury nemíří na konkrétní soudní rok, nýbrž na jednání jako takové. Postup podle § 15b odst. 2 o. s. ř. se tedy použije ve všech případech, kdy lze zabránit průtahům řízení. Pokud soud jednání odročí pouze za účelem vyhlášení rozsudku, bylo by v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti, jestliže by i přesto měl o námitce nejprve rozhodovat nadřízený soud. K důvodům vyloučení soudce pak žalovaná uvedla, že jimi podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nejsou okolnosti, které spočívají v rozhodování soudce v jiných věcech. Důvodem k vyloučení podle judikatury není ani skutečnost, že účastník je nespokojený s rozhodováním soudce a podal z toho důvodu proti němu podnět k zahájení trestního stíhání. Nadto platí, že pochybení soudu při postupu podle § 15b o. s. ř. není samo o sobě vadou, jež může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud jde o vadné a matoucí procesní poučení soudu ohledně žalovaného, k tomu žalovaná uvádí, že žalobkyně po poučení sice změnila žalobu tak, že místo katastrálního úřadu označila , Anonymizováno, čímž odstranila vadu žaloby, ale neuvedla příslušnou organizační složku státu, jak požaduje § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Která z organizačních složek je příslušná vystupovat před soudem za stát, je podle judikatury povinen zjistit soud. Nesprávné označení organizační složky státu pak není vadou podání ani nedostatkem v podmínkách řízení. Žalovaná upřesnila, že za žalovanou pak, podle jejího názoru, měla být označena , Anonymizováno, , a to s odkazem na § 1 odst. 1 zákona č. 359/1992 Sb., ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.; soud tedy měl jednat s touto organizační složkou. Tato případná vada však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož i kdyby za Českou republiku vystupoval , Anonymizováno, , žaloba by nemohla být úspěšná a soud by ji musel zamítnout, jelikož Česká republika nikdy nebyla účastníkem hmotněprávního vztahu, jež se týkal tvrzeného zástavního práva. K neurčitému a nedostatečnému poučení k doplnění žaloby se pak žalovaná nevyjádřila, neboť usnesení neměla k dispozici. Pokud jde o neodůvodnění zamítnutí návrhu na přerušení řízení, k tomu uvedla, že se jedná o usnesení o vedení řízení, které nemusí obsahovat odůvodnění, nadto při jednání soud důvody zamítnutí uvedl. S ohledem na výše uvedené pak žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal jí náklady odvolacího řízení.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se v řízení před soudem I. stupně domáhala žalobou podanou nejprve proti , adresa, a na základě výzvy soudu po doplnění žaloby ze dne , datum, proti žalované, určení existence shora specifikovaného zástavního práva. V souvislosti s tím se dále domáhala určení, že žalovaná byla povinna přerušit předmětné řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí a dále určení, že žalovaná byla povinna zapsat do katastru poznámku spornosti.6. Podle § 21a odst. 1 o. s. ř. za stát před soudem vystupujea) , právnická osoba, v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu,b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, úřad v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem vystupuje za stát v řízení před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu (dále jen „majetek“) namísto organizačních složek příslušných hospodařit s tímto majetkem podle zvláštního právního předpisu (dále jen „příslušná organizační složka“).8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, hospodaření s určitým majetkem přísluší té organizační složce, která je účetní jednotkou a potřebuje jej k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, popřípadě přísluší zřizovateli organizační složky, nerozhodl-li v souvislosti s jejím zánikem (§ 5 odst. 2) o jiném způsobu naložení s majetkem; tím není dotčen postup podle ustanovení § 19a, § 19b odst. 1 a 3 a § 55b. Není-li dále stanoveno jinak (§ 20), příslušná organizační složka s majetkem rovněž nakládá, a to způsoby a za podmínek podle tohoto zákona.9. Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se určení, zda tu právní p