27 Co 55/2025-208 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném , datum, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 59 013,87 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že se žalovaným uzavřela , datum, smlouvu o úvěru na jejímž základě poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč, který žalovaný vyčerpal , datum, . Poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými 11,5% úroky se zavázal splatit v šedesáti měsíčních splátkách po 2 227 Kč, a to počínaje , datum, . Z důvodu porušování smluvních povinností žalobkyně zaslala žalovanému , datum, výzvu k okamžitému splacení dluhu, žalovaný však dluh neuhradil. Dlužná částka 59 013,87 Kč sestává z nesplacené části jistiny ve výši 56 173,87 Kč a poplatků ve výši 2 840 Kč. Dále žalobkyně uplatnila žalobou nárok na kapitalizované úroky ve výši 2 910,01 Kč a pokračující 11,5% úroky z částky 56 173,87 Kč od , datum, do zaplacení, nárok na kapitalizované (zákonné) úroky z prodlení ve výši 323,97 Kč a 14,75% (zákonné) úroky z prodlení z částky 56 173,87 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavil.3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 430,89 Kč (I. výrok) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Vzal za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky , datum, žalovaný téhož dne vyčerpal úvěr ve sjednané výši 100 000 Kč, a to formou bezhotovostního převodu na úvěrový účet. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky ve výši 11,5 % ročně splatit v šedesáti měsíčních splátkách po 2 227 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Uhradil však pouze 70 569,11 Kč. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), tedy zda žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Uzavřel, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a smlouva je proto absolutně neplatná (§ 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZSÚ-III). Současně vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze 70 569,11 Kč. Důvodný proto shledal nárok žalobkyně na částku 29 430,89 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 odst. 1 a 2 OZ, § 2993 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, a to včetně požadavku žalobkyně na úroky z prodlení. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , Anonymizováno, s tím, že žalovaný se dosud nemohl dostat do prodlení s úhradou přiznané částky z neplatně sjednaného úvěru, neboť k tomu nemůže dojít dříve, než je rozhodnuto rozsudkem (soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení). Dále soud uvedl, že podle jeho názoru by přiznání úroků z prodlení bylo rovněž v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení dlužné částky, a proto rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo ve sporu úspěšnějšímu žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, nicméně z obsahu spisu se nepodává, že by žalovanému jakékoliv náklady vznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.4. Proti části II. výroku a proti III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14,75% (zákonné) úroky z prodlení z částky 29 430,89 Kč od , datum, do zaplacení a nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Vyslovila přesvědčení, že soud prvního stupně pochybil, pokud jí nepřiznal nárok na zákonné úroky z prodlení z přiznané částky s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu , Anonymizováno, . Na jeho základě soud vyhodnotil, že není v možnostech dlužníka předmětný dluh splatit a že z tohoto důvodu nemá žalobkyně ani nárok na příslušenství představované zákonnými úroky z prodlení. Nemožnost plnění však nebyla ze strany žalovaného tvrzena ani prokázána. Za dané situace tak soud prvního stupně porušil princip rovnosti stran, když neaktivitu žalovaného sám suploval tím, že do řízení vnesl tvrzení v jeho prospěch. Podle názoru žalobkyně soud nemohl sám za žalovaného uplatnit námitku ohledně toho, že se žalovaný nenachází v prodlení. Soud prvního stupně totiž neměl žádné povědomí o majetkové situaci žalovaného, a proto nemohl své rozhodnutí od této skutečnosti odvozovat. V žádném případě tedy nebyly naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud přiznal žalobkyni pouze jistinu bez zákonných úroků z prodlení. Žalobkyně již tvrdila a prokázala, že žalovanému , datum, zaslala výzvu k okamžitému splacení dluhu s určenou splatností pohledávky ke dni , datum, při jejím nesplacení. Žalovaný byl rovněž poučen o důsledcích nesplacení, tj. přistoupení k vymáhání pohledávky soudní cestou. Soud tedy měl žalobkyni přiznat nárok na zákonné úroky z prodlení minimálně ode dne , datum, . V této souvislosti žalobkyně odkázala na závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Praze , Anonymizováno, ze dne , datum, , které rovněž přiložila k podanému odvolání. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , Anonymizováno, .5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší části důvodné.7. Žalobkyně podaným odvoláním nenapadla skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, v důsledku čehož vznikl žalobkyni pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.8. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý pracovní den po odeslání.12. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o úvěru z , datum, , výzvou k okamžitému splacení dluhu z , datum, včetně vrácené obálky a předžalobní upomínkou z , datum, včetně podacího archu.13. V záhlaví smlouvy o úvěru reg. č. 99028611917 ze dne , datum, má žalovaný uveden trvalý pobyt na adrese , adresa, . V části úvěrové smlouvy označené: „Informace sdělené v rámci žádosti o úvěr, pan/paní , Jméno žalovaného, “ je v oddílu „Kontaktní údaje“ uvedena kontaktní adresa , adresa, . Dále bylo ve smlouvě o úvěru dohodnuto, na jaké adresy budou (smluvními stranami) vzájemně zasílány zásilky v papírové podobě, s tím, že u žalovaného se jedná o adresu trvalého pobytu.14. V dopisu z , datum, označeném „Výzva k okamžitému splacení dluhu“ žalobkyně vyzvala žalovaného, z důvodu porušování smluvních podmínek smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti, které k , datum, činí 7 662,86 Kč. Žalovaný byl upozorněn, že pokud tato částka nebude uhrazena nejpozději do , datum, , nastane splatnost celé pohledávky , datum, a žalobkyně přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou nebo k prodeji pohledávky třetí straně. Z přiložené obálky se podává, že písemnost byla žalovanému zasílána na adresu , adresa, , která je uvedená rovněž v záhlaví výzvy. Podle poznámky pošty nebyl adresát zastižen, zásilka nebyla vyzvednuta a byla vrácena odesílateli.15. Předžalobní upo