28 Co 108/2025-102 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 3 733,33 Kč s kapitalizovaným úrokem 915,94 Kč, s úrokem 20,88 % ročně od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 515,43 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně od 2. 6. 2023 do zaplacení (I. výrok). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 14 000 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 000 Kč, kapitalizovaný úrok 2 530,50 Kč, úrok 21,69 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 750 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení (III. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části III. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 7. 7. 2023 do zaplacení a do závislého IV. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Namítl, že soud prvního stupně, jenž posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu zanedbání povinnosti řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované, měl žalobci mimo nesplacené jistiny úvěru přiznat i její příslušenství, úroky z prodlení. Povinnost vrátit jistinu vznikla žalované na základě výzvy žalobce v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, které jí bylo odesláno téhož dne. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, i k desetidenní lhůtě ke splnění dluhu, se dne 7. 7. 2023 žalovaná dostala do prodlení a žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaná nadto v řízení před soudem netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž žalovaná jako spotřebitel nese břemeno tvrzení a důkazní o svých možnostech jistinu spotřebitelského úvěru vrátit. Žalobce navrhl, aby odvolací soud část III. výroku změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 15% úrok z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 7. 7. 2023 do zaplacení.3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 1. 12. 2023, domáhal po žalované zaplacení částky 3 733,33 Kč s kapitalizovaným úrokem 915,94 Kč, s úrokem 20,88 % ročně od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 515,43 Kč, zaplacení částky 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 530,50 Kč, s úrokem 21,69 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 750 Kč, to vše z titulu dvou smluv o úvěru uzavřených dne 8. 2. 2021 a 1. 7. 2021 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, nehradila sjednané splátky řádně a včas. Přestože úvěry byly splatné nejpozději dne 4. 4. 2022 a 25. 8. 2022, žalovaná na dluh z první smlouvy uhradila jen 6 000 Kč a z druhé smlouvy jen 1 000 Kč. Pohledávky za žalovanou byly smlouvou ze dne 1. 6. 2023 postoupeny žalobci. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že na předmětné smlouvy je vzhledem k jejich obsahu třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobce nedostatečně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Neprověřoval řádně její příjmy ani výdaje, neurčil její reálné majetkové a finanční poměry. Z uvedeného důvodu jsou smlouvy o úvěru podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné s tím, že poskytnutím finančního plnění z těchto smluv došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vrátit. Žalované byla poskytnuta na první smlouvu částka 6 000 Kč, kterou již vrátila, na druhou smlouvu částka 15 000 Kč, na kterou vrátila jen 1 000 Kč. Zbývá proto žalobci vydat bezdůvodné obohacení ve výši 14 000 Kč. Žalobci nevznikl nárok na úrok z prodlení z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru. Bezdůvodné obohacení je podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit v době přiměřené jejím možnostem, za niž soud považuje lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru sjednaného smlouvou ze dne 1. 7. 2021. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojil.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: žádosti žalované o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 7. 2021, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 7. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 spolu s podacím lístkem potvrzeným Českou poštou, s. p. téhož dne. Bylo zjištěno, že žalované bylo dne 23. 6. 2023 odesláno oznámení právního předchůdce žalobce o postoupení pohledávky z mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, žalobci. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dluhu z úvěru ve výši 40 360 Kč novému věřiteli, žalující společnosti, na její v listině specifikovaný bankovní účet do 10 dnů po obdržení dopisu. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen o. z.). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč, z níž žalovaná dosud uhradila 1 000 Kč a zbývá jí tak zaplatit 14 000 Kč v době přiměřené jejím možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor či nikoli. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalované „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaná na výzvy žalobce k vrácení dluhu nereagovala a aktivně nevystoupila s tím, že taková doba plnění není přiměřená jejím možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor