28 Co 71/2025-146 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 713,02 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 9. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 007,09 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 105 720,11 Kč od 19. 12. 2022 do 8. 11. 2023, z částky 95 007,09 Kč od 9. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 9 174,10 Kč a 23,99% úrok ročně z částky 104 520,11 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 47 981,73 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 9. 11. 2023 do zaplacení a do souvisejícího III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že odvoláním nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, chybný a nepřezkoumatelný je však výpočet bezdůvodného obohacení, neboť soud vycházel pouze z období po navýšení úvěrového limitu v roce 2022, přestože je pro výpočet relevantní celá doba trvání smlouvy. Soud navíc do úhrad, stejně tak i do čerpání peněžních prostředků ze strany žalovaného, zahrnul položky týkající se jiných splátkových programů, které se týkaly odlišných smluv a žalobkyni nebyly postoupeny. Žalovaný čerpal celkem 496 505,89 Kč a uhradil 437 811,14 Kč. Rozdíl zbývající neuhrazené jistiny představuje částku 58 694,75 Kč, z níž po odečtení soudem přiznané částky 10 713,02 Kč zbývá k úhradě uplatňovaný nárok 47 981,73 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl, případně, aby rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozsudek soud prvního stupně považuje za věcně správný a navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden v I. výroku a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 9. 11. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 720,11 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 19. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 9 174,10 Kč a úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 104 520,11 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 23. 8. 2019. Na základě uvedené smlouvy mohl žalovaný provádět hotovostní a bezhotovostní transakce a měl rovněž možnost čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 20 000 Kč. Čerpané finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně úroků, sjednaných poplatků za bankovní služby a poplatků za pojištění úvěru, bylo-li sjednáno, vše dle ceníku banky. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 18. 12. 2022 prohlásila všechny závazky žalovaného za okamžitě splatné a vyzvala jej k jejich úhradě. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 25. 4. 2023 postoupena žalobkyni. Žalovaný na pohledávku z úvěrové smlouvy od jejího postoupení žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný k žalobě prostřednictvím svého ustanoveného opatrovníka uvedl, že před uzavřením smlouvy nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva o úvěru podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalovaný jako státní příslušník , Anonymizováno, měl do 12. 8. 2022 evidován u Ministerstva vnitra ČR pobyt na adrese , adresa, . Vzhledem k tomu, že po uvedeném datu byl pobyt žalovaného zrušen a žalovaný v současné době nemá evidován ani zjištěn v České republice žádný druh pobytu, soud podle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil žalovanému pro ochranu jeho zájmů v tomto řízení opatrovníka z řad advokátů. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o vydání kreditní karty, na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěrový limit až do výše 20 000 Kč. Žalovaný měl v tomto právním vztahu postavení spotřebitele podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), proto je třeba předmětnou smlouvu posoudit jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. V červenci 2022 žalovaný podal návrh na navýšení úvěrového limitu, který mu byl poskytnut, aniž by ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla znovu posuzována úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, přičemž se jednalo o významné navýšení tohoto limitu na částku 105 000 Kč. Žalobkyně ničím nedoložila, že by se poskytovatel úvěru při navýšení úvěrového limitu zabýval opětovně schopností žalovaného úvěr splácet. Smlouva o úvěru je tedy neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaný má povinnost vrátit poskytnutou částku z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Žalovaný z neplatné smlouvy čerpal 72 942,02 Kč, dosud uhradil 62 236 Kč, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 713,02 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od data podání žaloby (9. 11. 2023) v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud byla žalovanému doručována předžalobní výzva k plnění na adresu označenou pro příjem pošty (, Anonymizováno, , adresa, ), je zřejmé, že na této adrese nemohla být žalovanému zásilka doručena, neboť v té době si již poštu nevyzvedával a v České republice nebydlel a nebydlí minimálně od data ukončení jeho pobytu. Soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a rozhodl, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť ve sporu více procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Současně soud konstatoval, že opatrovníkovi žalovaného budou samostatným usnesením přiznány vzniklé náklady řízení za výkon jeho funkce a po právní moci usnesení budou tyto náklady řízení vzniklé státu s ohledem na míru procesního neúspěchu uloženy k náhradě žalobkyni.7. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je namístě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně v podaném odvolání nebrojila proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a jeho právnímu závěru o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stejně tak proti právnímu závěru o neplatnosti této smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti věřitele před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (§ 86 odst. 1 tohoto zákona). Nezpochybňovala ani soudem určený počátek prodlení žalovaného se splněním svého dluhu (9. 11. 2023). Žalobkyně ve svém odvolání namítala nesprávnost výpočtu výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného poskytnutím plnění z neplatné smlouvy o úvěru. Nedílnou součástí takového posuzování je však i otázka splatnosti bezdůvodného obohacení, kterou soud prvního stupně vázal na datum podání žaloby v projednávané věci s odůvodněním, že žalovanému nemohla být účinně doručena předžalobní výzva k plnění, neboť tou dobou již na území České republiky nebydlel a neměl zde jako cizinec evidován žádný druh pobytu.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 14. 12. 2023, sdělení Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 7. 2. 2024, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2023 s podacími lístky k tomuto vyrozumění ze dne 20. 5. 2023 a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 25. 9. 2023 s podacím lístkem ze dne 26. 9. 2023, z nichž vyplynulo, že žalovaný od 13. 8. 2020 do 12. 8. 2022 měl na území České republiky na adrese , adresa, , povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání. Po tomto datu již není registrován v systému evidence cizinců a na území České republiky v současné době nemá žádný typ pobytu ani žádné hlášené místo pobytu. Žalovanému bylo vyrozumění o postoupení pohledávky datované dne 15. 5. 2023 i výzva k pln