28 Co 82/2025-103 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 732 911 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 37 846 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že má pochybnosti o platnosti ujednání leasingové smlouvy, které upravují předčasné ukončení smlouvy (čl. VIII odst. 5 a 6 všeobecných podmínek). Podle nich by byla společnost , právnická osoba, nucena zaplatit žalobkyni částku 286 580 Kč a žalovanou částku 732 911 Kč, celkem 1 019 491 Kč, z níž převážná část představuje zisk žalobce, a to za necelé 4 měsíce trvání leasingu a užívání vozidla místo původních 60 měsíců. Žalovaný v tom shledává rozpor s dobrými mravy. Jestliže soud prvního stupně odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu, to se týká předchozí právní úpravy a nikoli občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Povaha leasingových splátek neodpovídá splátkám úvěru, neboť leasingové splátky zahrnují jednak splátku kupní ceny předmětu leasingu, jednak i kompenzaci užívacího práva. Část splátek na opotřebení a užívání vozidla společností , právnická osoba, žalobci nenáleží, protože užívání trvalo jen necelé 4 měsíce. Argumentace soudu prvního stupně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1067/2024, není přiléhává, neboť rozhodnutí se týká operativního, nikoli finančního leasingu. Judikatura u finančnímu leasingu dospěla k závěru, že po dobu, kdy leasingový nájemce nemůže předmět leasingu užívat, není povinen hradit leasingové splátky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3486/2008). Současně žalovaný již před soudem prvního stupně namítal, že leasingová smlouva (její všeobecné podmínky) je neurčitá a nesrozumitelná. Z leasingové smlouvy nevyplývá, jaký by měl být správný postup při jejím předčasném ukončení. Zamýšlený postup žalobce upravený smlouvou byl pro žalovaného, respektive společnost , právnická osoba, , nepředvídatelný. Konečně soud prvního stupně neposuzoval leasingovou smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou. Žalovaný má za to, že takto ručení představuje nebezpečný nástroj, který umožňuje obcházet právní úpravu na ochranu spotřebitele. Řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Žalovaný si s žalobcem sjednal prorogační doložku, soud prvního stupně však jeho námitku místní nepříslušnosti neshledal důvodnou, protože není podnikatelem. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby rozsudek změnil a žalobu zamítl.3. Žalobce k odvolání uvedl, že jeho účelem je pouze oddálit právní moc napadeného rozsudku. Všechny výhrady odvolatele již byly vyřešeny soudem prvního stupně. Žalobce odkazuje na svá podání a přednesy učiněné před soudem prvního stupně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek potvrdil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 13. 11. 2024, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 732 911 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení. V žalobě uvedl, že dne 25. 5. 2023 uzavřel se společností , právnická osoba, (IČO , IČO, ) leasingovou smlouvu č. , Anonymizováno, , podle níž dne 25. 5. 2023 předal nájemci vozidlo , jméno FO, , Anonymizováno, pro výkon jeho podnikatelské činnosti. Součástí smlouvy byl kalendář termínů a výše 60 splátek a všeobecné smluvní podmínky. Tentýž den uzavřeli účastníci smlouvu o ručení, v níž se ručitel (žalovaný) zavázal uspokojit žalobce (věřitele), jestliže dlužník (společností , právnická osoba, ) nesplní jakýkoli splatný závazek včetně jeho příslušenství z leasingové smlouvy, včetně vyúčtování a vyrovnání z důvodu předčasného ukončení smlouvy s příslušenstvím a smluvnímu pokutami. Žalobce vypověděl smlouvu dne 7. 9. 2023 z důvodu neplnění splátkového kalendáře, prodlení se zaplacením části třetí splátky a čtvrté splátky. Výpověď byla nájemci doručena dne 11. 9. 2023, vozidlo zabaveno dne 25. 9. 2023 a následně prodáno třetí osobě s tím, že kupní cena byla zohledněna ve finančním vypořádání. To bylo nájemci doručeno 21. 6. 2024 a byl v něm zavázán zaplatit žalobci částku 732 911 Kč nejpozději do 5. 7. 2024. Vyúčtování bylo podrobně rozvedeno v žalobě. Protože nájemce neuhradil na dluh ničeho, vyzval žalobce dopisem ze dne 1. 8. 2024 opraveným dopisem ze dne 15. 8. 2024 k plnění ručitele do 31. 8. 2024. Protože ani ručitel nic nezaplatil, žalobce mimo jistiny požaduje i úroky za prodlení od 1. 9. 2024 do zaplacení v zákonné sazbě 12,75 % ročně. Žalovaný vůči žalobě vznesl tytéž námitky jako ve svém odvolání. Ujednání v případě předčasného ukončení leasingové smlouvy považuje žalovaný za rozporné s dobrými mravy, neboť i přes výpověď smlouvy je nájemce povinen uhradit žalobci veškeré platby podle smlouvy, a tedy celý jeho zisk. Vznesl též námitku místní nepříslušnosti s ohledem na ujednání účastníků ve smlouvě podle § 89a o. s. ř.6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že dne 25. 5. 2023 žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, , (IČO , IČO, ) leasingovou smlouvu, podle které žalobce společnosti (nájemci) poskytl specifikované osobní vozidlo s tím, že nájemce bude žalobci hradit pravidelné měsíční leasingové splátky po dobu 60 měsíců. Současně žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o ručení, v níž se žalovaný zavázal, že pokud nájemce primárně nesplní vůči žalobci své platební povinnosti plynoucí z leasingové smlouvy, učiní tak žalovaný. Nájemce řádně a včas leasingové splátky nehradil, v důsledku čehož žalobce smlouvu vypověděl, a protože nájemce neuhradil žalobci peněžitá plnění spojená s vyúčtováním předčasného ukončení smlouvy, vyzval žalobce žalovaného ručitele, aby mu dluh za nájemce uhradil, k čemuž však i přes žalovanému doručenou předžalobní výzvu nedošlo. Žalovaný coby ručitel žalobci nezaplatil částku 732 911 Kč a s touto částkou se ocitl dnem 1. 9. 2024 v prodlení. K námitce místní nepříslušnosti vznesené žalovaným soud uvedl, že podle § 89a o. s. ř. nemohl žalobce s žalovaným ručitelem, který není podnikatelem, platně sjednat prorogační doložku zakládající místní příslušnost Městského soudu v Brně. Námitka tedy nebyla shledána důvodnou s tím, že zdejší soud je soudem místně příslušným. Soud neshledal, že by leasingová smlouva ve spojení s jejími všeobecnými smluvními podmínkami byla stižena neplatností pro její neurčité či nesrozumitelné ujednání. Leasingová smlouva coby zvláštní typ smlouvy není právně upravena v civilním kodexu či v jiném právním předpisu. Leasingová smlouva je v rozhodovací praxi považována za nepojmenovanou neboli inominátní smlouvu (§ 1746 odst. 2 o. z.) a vysvětlil podstatu finančního a operativního leasingu a odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. Cpjn 204/2007, uveřejněného pod číslem 25/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Žalobce v dané věci po žalovaném coby ručiteli uplatňuje souhrn dílčích pohledávek plynoucích ze sjednaného leasingového vztahu, přičemž součástí smluvního ujednání bylo, že tato ujednání nezanikají ani skončení smlouvy. Soud přitom na podkladě konkrétně zjištěných skutečností neshledal, že by požadavek žalobce vůči žalovanému na zaplacení nákladů spojených s předčasným zánikem smlouvy, poplatku za vypracování finančního vypořádání z důvodu předčasného ukončení smlouvy, poplatků za zaslání upomínky či odstoupení od smlouvy, za sjednanou smluvní pokutu podle smluvních podmínek, za uskladnění předmětu leasingu po skončení smlouvy do doby jeho prodeje či za náklady spojené s oceněním předmětu leasingu bylo možné považovat za ujednání, která se příčí dobrým mravům. Žalobce poskytuje finanční leasing za účelem svého zisku, přičemž sjednané podmínky smlouvy mezi žalobcem a nájemcem nelze jako celek považovat za dvoustranné právní jednání, které by mělo být stiženo absolutní neplatností. Soud v těchto skutkových poměrech neshledal, že by smlouva svým nastavením vykazovala extrémní nevyváženost. Nelze ani souhlasit s námitkou, že by žalovaný byl v postavení spotřebitele, neboť smlouvy, jejichž prostřednictvím fyzická osoba poskytuje zajištění dluhů podnikatele vyplývajících z jeho podnikatelské činnosti nelze považovat za smlouvy spotřebitelské. To, že smlouvy, jej