38 Co 211/2025-197 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 110 086 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 110 086 Kč za období od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 178 Kč za období od , datum, do zaplacení (výrok II), a žalované uložil povinnost do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 33 485 Kč (výrok III).2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze přísudečnému výroku II a závislému výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků, podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná. Poukázala na to, že žalobce přispěl k zahájení trestního stíhání, neboť při zpracování znaleckého posudku, jehož závěry byly důvodem trestního stíhání, postupoval nedbale. K tomuto závěru dospěly trestní soudy, proto věc postoupily do přestupkového řízení. V případě posuzování formy a výše zadostiučinění lze zohlednit též skutečnost, že si poškozený zavinil nebo spoluzavinil zahájení trestního stíhání, přičemž tuto skutečnost soud I. řádně nezohlednil. Pokud by tak učinil, musel by dospět k závěru, že žalovaná již žalobci přiměřené zadostiučinění poskytla, a to v podobě konstatování porušení práva. Dále žalovaná vyslovila nesouhlas se způsobem srovnání případu s jinými případy, neboť z odůvodnění rozsudku nelze vyčíst, do jaké míry považoval soud I. stupně posuzované případy za srovnatelné. Soud I. stupně neuvedl, v jakých znacích se shodují a v jakých nikoli, na rozdíl od nich žalobci trestním stíháním nebyly způsobeny zvláštní zásahy do jeho osobního života. Zásah do profesního života omezením počtu znaleckých posudků nebyl dle žalované spolehlivě zjištěn, navíc je možné, že žalobce musel přehodnotit zpracování tak vysokého počtu znaleckých posudků za rok. Ze samotného záznamu ve znaleckém deníku nevyplývá, do jaké míry se trestní stíhání podepsalo na pracovním životě žalobce. Další tvrzené zásahy lze považovat za běžnou reakci na zahájení trestního stíhání, naopak újma u žalobce byla nižší intenzity. Není správný rovněž důraz soudu I. stupně na délku řízení, toto kritérium není rozhodujícím faktorem pro posouzení výše odškodnění, pokud nebyly zjištěny žádné závažné následky v osobní sféře poškozeného. Nároky nelze ani dle Nejvyššího soudu paušalizovat, nelze tedy k případům přistupovat mechanicky a stanovit nějakou základní částku za určitou část trvání trestního stíhání. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného výroku I tak, že se žaloba i v této části zamítá, a přiznání náhrady nákladů řízení.3. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil.4. Podáním doručeným soudu I. stupně , datum, vzala žalovaná odvolání zpět ohledně částky 10 086 Kč s příslušenstvím týkající se odškodnění nákladů právního zastoupení žalobce v trestním řízení.5. Odvolací soud nejprve dle ustanovení 207 odstavec 2 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, s ohledem na dispozitivní úkon žalované, a to částečné zpětvzetí odvolání, zastavil odvolací řízení o jejím odvolání ohledně částky 10 086 Kč s příslušenstvím.6. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve zbývající části napadeného výroku II ohledně částky 90 000 Kč s příslušenstvím a v závislém výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.7. Žalobce se v dané věci v odvolacím řízení domáhá po žalované zaplacení částky 90 000 Kč jako nemajetkové újmy na základě tvrzení, že proti němu bylo na základě usnesení , instituce, čj. , číslo jednací, z , datum, vedeno trestní stíhání pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, že měl jako znalec vědomě uvést nepravdu ve znaleckém posudku číslo , číslo, vypracovaném na objednávku , jméno FO, , že následně došlo k překvalifikaci obvinění na zvlášť závažný zločin ve stadiu pokusu se sazbou 2 – 10 let, že toto trestní řízení skončilo pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu , datum, se závěrem, že žalobce trestný čin nespáchal, že věc byla současně postoupena Ministerstvu spravedlnosti k projednání, zda nejde o přestupek, takže usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nezákonné, že bylo zasaženo do jeho přirozených práv a vznikla mu nemajetková újma ve výši původně žalovaných 100 000 Kč. Soud I. stupně žalobě ohledně nemajetkové újmy ve výši 90 000 Kč s příslušenstvím vyhověl s odůvodněním, že žalobci hrozil poměrně vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody, že došlo k snížení jeho pracovní výkonnosti, k běžnému postižení v osobním životě, že trestní řízení trvalo tři a půl roku a ve srovnání s obdobnými případy se požadovaná částka jeví jako přiměřená, neboť odpovídá asi částce 25 000 Kč za jeden rok trestního řízení. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.8. Dle ustanovení § 5 písmeno a/ zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení v řízení podle soudního řádu správního a v řízení trestním.9. Dle ustanovení § 7 odstavec 1 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.10. Dle ustanovení § 8 odstavec 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.11. Dle ustanovení § 14 odstavec 1, 3 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.12. Dle ustanovení § 15 odstavec 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.13. Dle ustanovení § 31a odstavec 1, 2 zákona zadostiučinění za bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k majetkové újmě došlo.14. Pro vznik odpovědnosti státu dle zákona musí být splněny tři předpoklady, a to deliktní jednání státu, škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Odpovědnost je objektivní bez ohledu na zavinění. Může se týkat mimo jiné nezákonného pravomocného rozhodnutí. Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost je zásadně splněna již po zrušení rozhodnutí, bez ohledu na výsledek dalšího řízení. Otázka dalšího vývoje řízení může být v některých případech relevantní pro zjišťování vzniku škody, případně nemajetkové újmy, a příčinné souvislosti, takže v některých případech je konečný výsledek dalšího řízení po zrušení rozhodnutí pro nezákonnost třeba zohlednit. I když se však nezákonné rozhodnutí v dalším rozhodnutí ukázalo jako věcně správné, na jeho nezákonnosti to nic nezmění. Nejvyšší soud pak ve své judikatuře dovodil, že pokud trestní řízení skončilo postoupením věci jinému orgánu s tím, že skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, a v přestupkovém řízení byl obviněný za totožný čin uznán vinným z přestupku, výsledek řízení neodpovídá postupu policejního orgánu, jenž rozhodl o zahájení trestního stíhání, tedy trestní stíhání bylo reakcí neadekvátní a tudíž nezákonnou, byť se uvedená nezákonnost projevila až následně ve fázi řízení před soudem. I za situace, kdy trestní stíhání skončilo postoupením věci, se tak uplatní závěr, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nezákonné. Otázka, zda se žalobce dopustil přestupku, nemůže mít vliv na posouzení nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání, a tím ani na založení odpovědnosti státu újmu jím způsobenou podle zákona, neboť přestupkové řízení není pokračováním trestního stíhání.15. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že usnesením shora uvedeného policejního orgánu bylo , datum, zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, kterého se měl dopustit tím, že , datum, jako z