60 Co 6/2026-59 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 11. 2025, č. j. 7 C 155/2025-38 byla výrokem I uložena žalované povinnost vyklidit jednotku , anonymizováno, . Výrokem II byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 23 291,57 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.2. Rozsudek odůvodnil soud prvního stupně tak, že žalovaná užívala předmětný byt na základě nájemní smlouvy a nájemní vztah zanikl uplynutím času ke dni , datum, . Žalovaná je tedy povinna podle § 1040 občanského zákoníku byt vyklidit.3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že žalobce využil její tíživé situace a nemovitost odkoupil za nízkou až lichvářskou cenu s ústní dohodou, že umožní následný odkup nemovitosti. Po zajištění investora, kterému žalobce přislíbil odkup nemovitosti, od této dohody ustoupil.4. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu legimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilý odvolací důvod, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.5. Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.(§ 1040 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.)6. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.(§ 2201 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.)7. Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.(§ 2025 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.)8. Soud prvního stupně se předmětnou věcí z pohledu shora uvedených ustanovení zabýval, z provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění a dospěl ke správným právním závěrům. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaná užívá byt na základě nájemní smlouvy, která byla uzavřena na dobu určitou do , datum, . Nájemní vztah skončil uplynutím sjednané doby nájmu a žalovaná již užívá byt bez právního důvodu a je povinna ho vyklidit. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně včetně správného nákladového výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.9. Odvolací soud se zabýval věcí z pohledu, zda soud prvního stupně mohl projednat věc bez přítomnosti žalované. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat a rozhodnout věc v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaná byla k jednání dne , datum, řádně předvolána a předvolání jí bylo doručeno dne , datum, . Žalovaná až dne , datum, , tedy 2 dny před nařízeným jednáním, požádala o odročení jednání z důvodu neodkladné pracovní povinnosti. Soud jí následně dne , datum, sdělil, že důvod odročení neakceptuje a dne , datum, projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalované. Bylo na žalované, aby tvrdila a doložila důvody pro odročení jednání. V zásadě lze konstatovat, že výkon pracovní povinnosti není důvodem pro odročení jednání soudu a zaměstnavatel má povinnost uvolnit zaměstnance – žalovanou – ze zaměstnání. Obecně tedy výkon pracovních povinností nemůže být důvodem pro odročení jednání. Mohlo by se tak stát zcela výjimečně, pokud by účastník soudního řízení nemohl být v zaměstnání nahrazen jiným pracovníkem a nebylo možné pracovní úkol odložit a takový stav by vedl k zásadním komplikacím v provozu zaměstnavatele či ke vzniku škod. Žádné takové mimořádné skutečnosti však žalovaná netvrdila. Navíc z žádosti ani není zřejmé, že jde o včasnou žádost, kdy žalované bylo doručeno předvolání , datum, . A tato reagovala žádostí o odročení jednání až 2 dny před nařízeným jednáním. Žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti, z kterých by bylo možné dovodit nenadálost vzniku neodkladných pracovních povinností.10. Odvolací soud z těchto důvodů nepovažuje v souladu se závěry soudu prvního stupně žádost o odročení za důvodnou a včasnou a dovodil, že projednání věci v nepřítomnosti žalované bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.11. Soud prvního stupně správně uzavřel z obsahu nájemní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi účastníky, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou do , datum, . Nájemní vztah a právo žalované byt na základě tohoto právního vztahu užívat zaniklo uplynutím sjednané doby nájmu dne , datum, (§ 548 občanského zákoníku). Soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaná po zániku nájemního vztahu užívá byt bez právního důvodu a podle § 1040 občanského zákoníku je povinna byt vyklidit a předat žalobci.12. Odvolací soud se zabýval odvolací námitkou žalované, která tvrdila, že žalobce využil její tíživé finanční situace a předmětný byt od ní odkoupil za nízkou cenu a nedodržel příslib zpětného odkupu bytu. V podstatě žalobkyně namítá, že žalobce by nemusel být vlastníkem bytu a vlastníkem byla žalovaná a převod vlastnictví na žalobce by mohl být neplatný. K důvodům neplatnosti uvádí, že byt byl žalobcem odkoupen za nízkou cenu a žalobce nedodržel ústní slib zpětného prodeje bytu žalované. Žalovaná však netvrdila konkrétní skutečnosti, z kterých by bylo možné dovozovat, zda jí žalobce uvedl v omyl a v jakém směru a v jaké konkrétní výši byla kupní cena podhodnocena. Žalovaná se nedostavila k nařízenému jednání a nemohla být tedy poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a ve fázi odvolacího řízení doplnění skutkových tvrzení brání nastalá koncentrace řízení. Žalovaná ani netvrdila, zda, kdy a jakým způsobem namítla neplatnost kupní smlouvy a ani netvrdila žádné konkrétní skutkové okolnosti ke tvrzenému právu zpětné koupě. Soud prvního stupně tedy správně vycházel ze zásady materiální publicity, kdy dovodil dle zápisu v katastru nemovitostí, že vlastníkem bytu je žalobce.13. Nákladový výrok je v souladu se zásadou úspěchu ve věci a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Výše nákladů řízení byla určena v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. a odvolací soud v tomto směru plně odkazuje na odůvodnění učiněné soudem prvního stupně.14. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 očanského soudního řádu má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady odvolacího řízení spočívají v odměně zástupce žalobce. Odměna advokáta činí dle § 7a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 2 300 Kč za úkon právní služby. Za každý úkon náleží advokátu dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. paušální náhrada výdajů po 450 Kč za úkon. Zástupce žalobce učinil v odvolacím řízení jeden úkon právní služby, a to účast u jednání odvolacího soudu. Za cestu k jednání soudu mu náleží dle § 14 odst. 1, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za ztrátu času za jednu půlhodinu ve výši 150 Kč a náhrada cestovného dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. za 18 km při spotřebě osobního motorového vozidla 6 l benzínu na 100 km a ceně benzínu 35,80 Kč za 1 l. Celkem tedy cestovné ve výši 144,90 Kč. Náklady odvolacího řízení činí částku 3 044,90 Kč. Podle § 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. byla náhrada zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty a náklady odvolacího řízení činí 3 684,30 Kč. Žalovaná je povinna nahradit náklady odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.