60 Co 65/2026-146 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , bylo výrokem I. rozhodnuto, že žalovaná je povinna vyklidit jednotku číslo , Anonymizováno, (byt) v budově č. p. , adresa, , na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v obci a katastrálním území , adresa, , zapsaném na listu vlastnictví číslo , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobci a) a b) jsou vlastníky předmětného bytu a žalovaná užívá tento byt, přičemž nebyl zjištěn žádný titul k tomuto užívání. Soud prvního stupně měl za prokázané, že byla sepsána listina označená jako poslední vůle, kterou měl sepsat právní předchůdce žalobců a jejímž obsahem je prohlášení, že své družce - žalované odkazuje do doživotního užívání mimo jiné předmětný byt. K listině jsou připojeny podpisy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Soud prvního stupně zamítl návrh na výslech svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , Anonymizováno, k tomu, jaká byla skutečná vůle právního předchůdce žalobců, neboť již jen na základě tvrzení žalované lze o věci rozhodnout. Soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že sama žalobkyně tvrdila, že platila pouze náhradu za energie a nikoliv nájemné, je zřejmé, že nemohla vydržet nájemní právo k bytu. Ze stejného důvodu soud prvního stupně nevyslechl účastníky řízení. Soud prvního stupně neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem k posouzení pravosti podpisu , jméno FO, na listině označené jako poslední vůle a srovnávacími materiály k posouzení tohoto podpisu znaleckým posudkem. Uzavřel, že i pokud, by byla prokázána pravost listiny označené jako poslední vůle, tak její obsah odpovídá pouze jednostrannému právnímu jednání – pořízení pro případ smrti a nelze dovodit dvoustranné právní jednání, které by dále založilo užívací vztah k předmětnému bytu. Žalované nevznikl nájemní vztah podle § 2238 zákona č. 89/2012 Sb., když žalovaná nemohla být v dobré víře, že existuje nájemní vztah, neboť neplatila nájemné. Soud prvního stupně dále uzavřel, že práva žalobců nejsou v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že pro žalovanou je obtížně vymahatelný nárok na vrácení investic do bytu, neznamená, že žalobci vykonávají své právo v rozporu s dobrými mravy a jde z jejich strany o zneužití práva.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že soud prvního stupně se nezabýval možností vzniku smlouvy o výpůjčce. Soud prvního stupně vůbec nepřihlédl k tomu, že žalovaná pečovala o právního předchůdce žalobců a byla jeho družka a že jako taková mohla mít těžko uzavřenou smlouvu o nájmu bytu. Rozporuje závěr soudu, že žalované nevzniklo právo nájmu bytu dle § 2238 zákona č. 89/2012 Sb. Dovozuje, že nájemní vztah přešel na právní nástupce – žalobce. Namítá, že žalovaná se žádného nezákonného jednání nedopustila a žalobci se tedy nemohou podle § 1042 občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. domáhat ochrany svého vlastnického práva.3. Žalobci ve vyjádření k odvolání uvádí, že žalovaná přes koncentraci řízení rozvíjí několik vzájemně si odporujících argumentací. Skutečnost, že žalovaná žila s právním předchůdcem žalobců jako družka, nemohla založit k bytu nájemní vztah.4. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.) a že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.5. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že žalovaná užívala předmětný byt a hradila pouze náklady na energie a nikoliv nájemné. Podle § 2201, zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se nájemní smlouvou zavazuje pronajímatel přenechat nájemci byt k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Ze shora uvedeného je zřejmé, že znakem nájemního vztahu je jeho úplatnost. Není-li sjednána úplatnost, půjde o jiný smluvní vztah, v takovém případě může jít například o výpůjčku (§ 2193 občanského zákoníku) či výprosu (§ 2189 občanského zákoníku). Podle § 2238 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Okolnosti vedoucí k závěru o užívání v dobré víře, že je nájem po právu, je nutno vykládat komplexně při zohlednění všech rozhodných skutečností, například placení nájemného a služeb, složení jistoty, předání bytu nájemci pronajímatelem, péče o byt a řádné udržování bytu a podobně. Žalobkyně sama tvrdí, že žila s právním předchůdcem žalobců v bytě jako družka, tedy zjevně nikoliv na základě nájemního vztahu. Ze strany žalobců jí byt nebyl jako nájemkyni předán, ale tato pokračovala v užívání předmětného bytu i po smrti právního předchůdce žalobců. Žalobkyně sama tvrdila, že neplatila nájemné, tedy jí muselo být zřejmé, že není naplněno znak úplatnosti nájemního vztahu. Již jen vzhledem k této skutečnosti, nemohla být žalovaná v dobré víře, že mezi ní a žalobci existuje nájemní vztah. I pokud užívala žalovaná předmětný byt po dobu více jak tří let, nelze podle § 2238 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku považovat nájemní smlouvu za řádně uzavřenou, neboť dobrá víra žalované se musí vztahovat ke všem znakům nájemního vztahu, tedy i k tomu, že jde o užívání úplatné. Sama žalovaná přitom tvrdí, že nájemné neplatila a je zřejmé, že nebyla přesvědčena o tom, že by šlo o úplatný právní vztah. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že podle § 2238 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nelze vycházet z toho, že by mezi účastníky po uplynutí tří let užívání bytu byla uzavřena řádně nájemní smlouva a vznikl nájemní vztah.6. Žalovaná dále poukazovala na to, že v listině označené jako poslední vůle, vyjádřil právní předchůdce žalobců vůli jí přenechat mimo jiné předmětný byt do užívání. Soud prvního stupně nezkoumal, zda jde o listinu pravou. Nevyslechl ani svědky navržené k prokázání skutečné vůle právních předchůdců žalobců ve vztahu k užívání bytu žalovanou. Soud prvního stupně odmítl dokazování s odůvodněním, že z obsahu listiny označené jako poslední vůle a také z tvrzení žalované o tom, že právní předchůdce chtěl, aby předmětný byt nabyla vnučka a že žalovaná měla mít právo doživotního užívání, je zřejmé, že mělo jít ze strany žalobce o jednostranné právní jednání pořízení pro případ smrti, které však v pozůstalostním řízení neobstálo. Jako z jednostranného právního jednání pořízení pro případ smrti z něho nelze dovozovat dvoustranný smluvní vztah uzavřený mezi právním předchůdcem žalobců a žalovanou.7. Nicméně soud prvního stupně nevyzval žalovanou, aby tvrdila zcela konkrétně, zda byla uzavřena mezi účastníky nějaká smlouva, pokud ano, jaký byl obsah smlouvy, její forma a kdy byla uzavřena a jak byl vyjádřen vzájemný konsens na obsahu smlouvy. Bez těchto tvrzení nemůže soud učinit závěr o tom, že žalobce učinil pouze jednostranný právní úkon pořízení pro případ smrti, který se minul svými účinky. Soud prvního stupně vůbec neřešil, zda mezi právními předchůdci žalobců a žalovanou byla vůle uzavřít smlouvu o užívání předmětného bytu nebo jen měli záměr řešit užívání předmětného bytu a následně právní předchůdce zvolil jednostranné právní jednání k vyjádření vůle, které se ovšem minulo svými účinky. Odvolací soud proto poučil žalovanou podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nechť doplní a upřesní svá skutková tvrzení, zda žalovaná uzavřela ohledně užívání předmětného bytu číslo 1276/709 v budově č. p. , adresa, nějakou dohodu se žalobci nebo jejich právním předchůdcem. Pokud ano, nechť tvrdí, kdy byla tato dohoda uzavřena, v jaké formě, jak smluvní strany projevily souhlas s touto dohodou a jaký byl obsah dohody. Žalovaná po poučení poukázala na obsah poslední vůle právního předchůdce žalobců a neuvedla žádná tvrzení, že by mezi právním předchůdcem žalobců a žalovanou byla uzavřena nějaká smlouva, například smlouva o výpůjčce. Pokud žalovaná poukazuje na obsah poslední vůle, lze se ztotožnit se soudem prvního stupně, že