74 Co 218/2025-136 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 155 870 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 43 575,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 199 445,77 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 5,09 % ročně z částky 199 445,77 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení (II. výrok) a žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 36 518,16 Kč (III. výrok).2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že:a) Žalovaná uzavřela dne 18. 1. 2017 s , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“), smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Předchůdce žalobce se zavázal žalované poskytnout překlenovací úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 070 Kč, přičemž částku 750 Kč byla povinna vkládat na účet stavebního spoření.b) Žalobce v souvislosti s uzavřením Smlouvy nezkoumal reálné výdaje žalované.c) Žalovaná čerpala překlenovací úvěr ve výši 250 000 Kč dne 2. 2. 2017.d) Žalovaná na svůj dluh ze Smlouvy uhradila pouze 94 130 Kč.e) Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 8. 2024.3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věcivycházeje z § 580, § 588, § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 142 odst. 2 a § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům:a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o úvěru.b) Předchůdce žalobce nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.c) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.d) Žalovaná je povinna vydat žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 155 870 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a úhradou žalované.e) Žalobci v důsledku neplatnosti Smlouvy nevzniklo právo na zaplacení poplatků, úroku ani úroku z prodlení.f) V řízení nebylo zjištěno, že by nebylo v možnostech žalované uhradit dluh v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř.g) Úspěšnější žalobce má právo na náhradu nákladů řízení.4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 155 870 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení, a III. výroku podal žalobce odvolání. Nenapadal závěr soudu o neplatnosti Smlouvy. Nesouhlasil však se závěrem soudu, že dosud nenastalo prodlení žalované. Dle žalobce nevznikla žalované povinnost vrátit žalobci poskytnutou jistinu v souvislosti s rozhodnutím soudu o neplatnosti úvěru. Zdůraznil, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu již oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2024, které jí bylo odesláno dne 30. 8. 2024. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, poskytnuté k úhradě dluhu, se žalovaná dostala dne 15. 9. 2024 do prodlení. Od tohoto data vznikl žalobci ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení. Nadto byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou do 7. 11. 2024. Žalovaná tak měla dle žalobce dostatečný prostor k úhradě jistiny, přesto na výzvy nereagovala. Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdila, že by nebylo v jejích možnostech poskytnutou jistinu vrátit v žalobcem poskytnutých lhůtách. V této souvislosti zdůraznil, že břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalované jako spotřebitele vrátit jistinu nese sama žalovaná, nikoli žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je částečně důvodné.8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 155 870 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a z pravomocné (odvoláním nenapadené) části II. výroku, ve které byla žaloba zčásti zamítnuta.9. Žalobce v odvolacím řízení sporoval závěr soudu, že se žalovaná nedostala před jeho rozhodnutím do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.10. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu pouze otázka, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 155 870 Kč (nevrácené části poskytnutého spotřebitelského úvěru) od 15. 9. 2024 (od marného uplynutí desetidenní lhůty, která byla žalované poskytnuta v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2024) do zaplacení či nikoli.11. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí předmětnou Smlouvu jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tento závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru ani nenapadal.12. Plnění z neplatné Smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.13. Z neplatné Smlouvy nemohou žalobci náležet žádné smluvní nároky (úroky, poplatky či smluvní pokuty), když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.14. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovanou nabytými hodnotami a tím, co žalovaná věřiteli vrátila. V tomto rozsahu bylo žalobci bezdůvodné obohacení již pravomocně přiznáno.15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Prodlení spotřebitele se tedy v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele.17. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.18. Byť byla žalovaná v řízení pasivní a neuvedla ke svým možnostem splatit přiznané bezdůvodné obohacení ničeho, nelze dle názoru odvolacího soudu pominout skutečnosti zjevně plynoucí z obsahu spisu či skutečnosti soudu běžně dostupné z veřejných rejstříků.19. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování potvrzením o výši příjmu ze dne 5. 1. 2017, žádostí o poskytnutí překlenovacího úvěru ze dne 5. 1. 2017, výpisem z centrální evidence obyvatel ohledně žalované ze dne 15. 12. 2025, sdělením zaměstnavatele ze dne 29. 12. 2025, potvrzením zaměstnavatele ze dne 29. 12. 2025, přehledem vlastnictví ze dne 27. 1. 2026, listem vlastnictví č. , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, ze dne 27. 1. 2026 a kupní smlouvou ze dne 20. 1. 2017.20. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 5. 1. 2017, pořízeného v souvislosti s žádostí o překlenovací úvěr, bylo zjištěno, že žalovaná byla od 1. 3. 2015 zaměstnancem společnosti , právnická osoba, . na pozici operátora, přičemž v období od 1. 9. 2016 do 30. 11. 2016 dosahovala průměrného čistého příjmu 18 468 Kč měsíčně.21. Z žádosti o poskytnutí překlenovacího úvěru ze dne 5. 1. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením Smlouvy bydlela u rodičů. Ve vztahu ke své osobě uvedla, že je svobodná, má úplné střední vzdělání a je zaměstnaná v oboru peněžnictví.22. Z výpisu z centrální evidence obyvatel pořízeného odvolacím soudem dne 15. 12. 2025 vyplynulo, že žalovaná má od 4. 10. 2021 veden trvalý pobyt na adrese , adresa, . Je stále svobodná.23. Ze sdělení zaměstnavatele ze dne 29. 12. 2025, vyžádaného odvolacím soudem, bylo zjištěno, že žalovaná působí aktuálně stále u stejného zaměstnavatele, na stejné pozici operátora.24. Potvrzením zaměstnavatele ze dne 29. 12. 2025 bylo dále zjištěno, že žalovaná v roce 2024 dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 31 961 Kč. V ro