74 Co 85/2025-112 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 23 735 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 5 164,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 722,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 057,01 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 499,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 899,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 669 Kč (III. výrok).2. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané následující skutečnosti:a) Žalobce (prostřednictvím zprostředkovatele , právnická osoba, .) a žalovaný uzavřeli dne 26. 9. 2022 smlouvu č. , Anonymizováno, , označenou jako „, Anonymizováno, “ (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 27 000 Kč. Žalobce poskytl žalovanému částku 26 996 Kč na „Černou techniku,“ druh zboží „, Anonymizováno, “, žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku 36 720 Kč (roční úroková sazba činila 21,47 %) v 36 splátkách po 1 020 Kč, s datem první splátky 20. 10. 2022.b) Z žalobcem předložené listiny „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ nevyplývá, jak žalobce ověřil v ní uvedené údaje o výši příjmů žalovaného a členů jeho domácnosti, měsíčních výdajích domácnosti a závazcích a pohledávkách, ani jak ověřil bonitu žalovaného.c) Žalovaný na základě Smlouvy čerpal 31 855 Kč a uhradil 8 120 Kč.d) Žalobce vyval žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 30 796,65 Kč výzvou ze dne 19. 7. 2023.e) Předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2023 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 31 245,84 Kč do 15. 8. 2023.3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci -vycházeje z § 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, §§ 580, 588, 2390 a 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 – k následujícím závěrům:a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru.b) Žalobce nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.c) Smlouva je proto ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná.d) Žalovaný je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 23 735 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 31 855 Kč a úhradou žalovaného ve výši 8 120 Kč.e) Žalobci v důsledku neplatnosti Smlouvy nevzniklo právo na zaplacení poplatků a úroků.f) Žalobci nevznikl nárok ani na úroky z prodlení, neboť se žalovaný nedostal doposud do prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká až od prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu.g) Úspěšnější žalobce má právo na náhradu 64 % nákladů řízení.4. Proti II. a III. výroku podal žalobce blanketní odvolání.5. V odůvodnění odvolání vzal žalobce – vzhledem k překvalifikování jeho nároku na bezdůvodného obohacení – žalobu zpět co do částky 5 164,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 722,45 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 499,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 188,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 164,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení. Namítal, že mu soud měl přiznat kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne 3. 8. 2023 do 30. 10. 2023 ve výši 868,11 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 735 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení. Odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1992/2024, ve kterém Nevyšší soud konstatoval: „pak se odvolací soud neodchýlil od standardní rozhodovací praxe dovolacího soudu, považoval-li podání za výzvu k plnění vyvolávající splatnost dluhu, a při prodlení s jeho plněním dovodil vznik nároku na úroky z prodlení, a to i v případě, že je tato výzva součástí úkonu zesplatnění podle neplatné smlouvy.“… „S včasným a řádným nesplněním dluhu spojuje § 1970 o. z. pro dlužníka nepříznivý důsledek v podobě věřitelova oprávnění požadovat nejen dlužnou částku (jistinu), ale také úroky z prodlení za podmínky, že věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti.“6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.7. Proti částečnému zpětvzetí žaloby nevznesl žalovaný žádné námitky.8. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadeného II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 5 164,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 722,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 188,90 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 499,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 164,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (I. výrok tohoto rozsudku).9. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je částečně důvodné, byť z jiných, než odvolatelem namítaných důvodů.11. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 23 735 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.12. Žalobce v odvolacím řízení sporoval závěr soudu, že se žalovaný nedostal před jeho rozhodnutím do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.13. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu pouze otázka, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 735 Kč, kapitalizovaného ode dne 3 8. 2023 (marného uplynutí patnáctidenní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta ve výzvě ze dne 19. 7. 2023) do 30. 10. 2023 částkou 868,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 735 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, či nikoli.14. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí předmětnou Smlouvu jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tento závěr o neplatnosti Smlouvy ani nenapadal.15. Odkaz soudu na § 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak není případný, neboť tento zákon pozbyl účinnosti k 30. 11. 2016 a s účinností od 1. 12. 2016 byl nahrazen zákonem č. 257/2016 Sb., který je – vzhledem k datu uzavření předmětné Smlouvy (26. 9. 2022) – nutno aplikovat na posuzovaný právní vztah účastníků.16. Plnění z neplatné Smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.17. Z neplatné Smlouvy nemohou žalobci náležet žádné smluvní nároky (úroky, poplatky či smluvní pokuty), když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.18. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovaným nabytými hodnotami a tím, co žalovaný věřiteli vrátil. V tomto rozsahu bylo žalobci bezdůvodné obohacení již pravomocně přiznáno.19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Prodlení spotřebitele se tedy v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele.21. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.22. Byť byl žalovaný v řízení pasivní a neuvedl ke svým možnostem splatit přiznané bezdůvodné obohacení ničeho, nelze dle názoru odvolacího soudu pominout skutečnosti zjevně plynoucí z obsahu spisu či skutečnosti soudu běžně dostupné z veřejných rejstříků.23. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokaz