15 CO 60/2022-587 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná 1) byla povinna zaplatit žalobci 526 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 229 770 Kč od 26. 5. 2018 do zaplacení a z částky 296 282 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení a aby žalovaná 2) byla povinna zaplatit žalobci částku 35 342 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2019 do zaplacení. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1) náklady řízení v částce 193 168,60 Kč k rukám jejího právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] a povinnost zaplatit náklady řízení žalovanému 2) v částce 1 449 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobce se domáhal zaplacení žalovaných částek s tvrzením, že žalovanému 1) bylo odňato vlastnické právo vyvlastněním k přesně specifikovaným nemovitým věcem rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, [ulice] úřad ze dne 18. 10. 2017 č. j. SÚ/1474/2017-22 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního úřadu a investic ze dne 5. 2. 2018 č. j. KUJCK19122/2018, č. spis. OREG/147144/2017. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 2. 2018, vklad vlastnického práva ve prospěch státu byl povolen ke dni 16. 4. 2018 a žalobkyni svědčí právo hospodaření s nemovitostmi. Žalovaná 1) užívala nemovitosti v době od 17. 4. 2018 bez právního důvodu a minimálně do 13. 7. 2018 byly pod uzamčením a žalobce neměl bez součinnosti žalované 1) přístup k nemovitostem a nemohl je užívat. Žalovaná 2) užívala nemovitosti na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 1. 2017 s prvou žalovanou, a žalobce, který vstoupil v důsledku vyvlastnění do práv a povinností pronajímatele, požaduje po druhé žalované nájemné od 17. 4. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši sjednané ve smlouvě, tj. za uvedené období ve výši 35 342 Kč. Po žalované 1) žalobce požaduje bezdůvodné obohacení ve výši stanovené znaleckým posudkem. Žalovaná 1) se bránila tím, že žalobci opakovaně sdělila, že nemovitosti ke dni změny vlastnického práva vyklidila a že je od té doby žádným, způsobem neužívá. Žalobci doložila nájemní smlouvu uzavřenou se žalovanou 2) a sdělila mu, že do 31. 12. 2017 užíval předmětné nemovitosti nájemce [právnická osoba], který nemovitosti rovněž vyklidil. Navíc poukázala na to, že na vyvlastněných nemovitostech započala stavba dálnice a doté doby žalobce neměl v úmyslu na nich provozovat nějakou ekonomickou činnost, takže by jen těžko sehnal nájemce na pronájem areálu za cenu, která je zcela nereálná. Vzhledem k tomu, že nemovitosti byly vyvlastněny, by jakákoliv náhrada byla v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná 2) uvedla, že s ní žalobce nájem neukončil a že nemovitosti byly zdemolovány před koncem roku 2018, takže v důsledku zániku pronajaté věci skončil i nájem. Po změně vlastnického práva žalovaná 2) zahájila vyklizení, které ale nešlo tak rychle. Navíc i podle ní je požadavek na zaplacení nájemného v rozporu s dobrými mravy. 3. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinami a svědeckými výpověďmi dospěl k závěru, že žaloba ve vztahu k oběma žalovaným není důvodná. Za nesporné považoval, že stát se stal vlastníkem předmětných nemovitostí a že právo hospodaření k nim přísluší žalobci. Vlastnické právo takto stát nabyl dnem 16. 4. 2018, kdy došlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobce prvé žalované dopisem ze dne 18. 4. 2018 sdělil, že hodlá převzít vyklizené nemovitosti nejpozději k datu 27. 9. 2018 vzhledem k předpokládanému zahájení prací při realizaci výstavby stavby dálnice k 1. 10. 2018. Z toho soud I. stupně dovodil, že žalobce již nehodlal dále nemovitosti pronajímat či je sám užívat, což nasvědčuje nulové hodnotě užívání nemovitostí, respektive staveb na pozemcích, které byly následně pro výstavbu dálnice zbourány. K tomu směřovala vůle žalobce, který o demolici požádal dne 12. 3. 2018 a dne 18. 5. 2018 bylo povolení k odstranění staveb vydáno. V důsledku toho nebylo možné se obohatit a žalobce se mohl domáhat vyklizení prostor nebo náhrady škody, například z důvodu, že by došlo ke zpoždění prací směřujících k demolici. Ve vztahu k druhé žalované nebylo tvrzeno, že nájem skončil, a soud I. stupně dovodil, že k zániku nájmu muselo dojít nejpozději ke dni 18. 5. 2018, kdy bylo vydáno rozhodnutí o demolici. S ohledem na demoliční záměr nebylo možné věc pronajmout, a tak užívání mělo nulovou hodnotu a případný nárok žalobce by byl v rozporu s dobrými mravy ve vztahu k oběma žalovaným. O tom, že žalobce nehodlal nemovitosti ekonomicky užívat svědčí skutečnost, že od září nemovitosti bezplatně užívala zásahová jednotka a stejným způsobem by muselo být nahlíženo i na případné užívání nemovitostí žalovanou 1), které ale nebylo najisto postaveno. Pokud žalobce doložil, že se v areálu nacházely nějaké věci, nebylo prokázáno, že jsou ve vlastnictví žalované 1), případně [právnická osoba] stavební materiály. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Zrekapituloval provedené důkazy a namítl, že žalovaná 1) užívala nemovitosti bez právního důvodu, ať už tím, že na nemovitostech stavební materiál skladovala sama nebo takové skladování umožnila další osobě, a nebo tím, že je měla pod výlučnou kontrolou. Volný přístup a nerušený výkon vlastnictví byl žalobci umožněn až v září 2018. Své přesvědčení, že se žalovaná na úkor žalobce obohatila plyne z judikatury Nejvyššího soudu, např. rozsudky ze dne 20. 3. 2001 sp. zn. 25 Cdo 845/99, ze dne 8. 1. 2008 sp. zn. 30 Cdo 199/2017 nebo ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. 28 Cdo 1321/2011. Žalovaná 1) nemovitosti po vyvlastnění nevyklidila, a jestliže věděla, že nemovitost nadále užívá propojená osoba, tedy [právnická osoba] stavební materiály, pak tím uvedla žalobce v omyl, když tvrdila, že nemovitosti jsou z jejího pohledu vyklizeny. Nesprávně byl posouzen i nárok na zaplacení nájemného. Nájemné je požadováno za období od 17. 4. 2018 do 31. 12. 2018, tj. za období, kdy nájem nezanikl a nezanikl ani předmět nájmu, jelikož k samotné demolici došlo až dnem 15. 5. 2019. Žalobce má za to, že žalovaná neprokázala, že nemovitosti vyklidila, neboť nedoložila protokol o předání či fotografie vyklizeného areálu. Nemovitosti byly pod uzamčením a žalobce do nich neměl bez součinnosti žalované 1) přístup, který mu byl umožněn teprve poté, co mu byly předány klíče. Poté již žalobce neměl důvod žalovat na vyklizení. Soud I. stupně dále nepřihlédl k fotografiím, z nichž je patrné, že uskladněný materiál je opatřen logem [právnická osoba]. K přiznaným nákladům namítl, že žalovaná 1) neprokázala oprávněnost svého požadavku, že vykonala právní porady s klientem. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaná 1) navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že v řízení před soudem I. stupně zdůrazňovala, že předmětné nemovité věci nikdy fakticky neužívala, v areálu nikdy žádné věci neskladovala a v minulosti je pouze pronajímala. Jestliže žalobce podal vůči žalované 1) žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, pak bylo jeho povinností tvrdit a prokázat, že nemovitosti žalovaná užívala. Pokud jde o [právnická osoba] stavební materiály spol. s r. o, tak s touto společností žalovaná 1) ukončila nájem výpovědí dne 29. 6. 2017 a nájemní vztah skončil ke dni 31. 12. 2017. Žalobce nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem ke dni 16. 4. 2018 a minimálně od té doby nemohl existovat žádný nájemní vztah mezi žalovanou 1) a [právnická osoba] stavební materiály spol. s r. o. Žalobce nabyl předmětné nemovitosti originárně vyvlastněním, a to za podmínek stanovených vyvlastňovacím zákonem, a to za účelem jejich následné demolice a stavby dálnice. Jakékoliv jiné užívání ze strany žalobce by tedy nepřipadalo do úvahy, neboť žalobce mohl s nemovitostmi nakládat pouze pro účely, pro které byly nemovitosti vyvlastněny. Jestliže žalobce měl zájem nemovitosti jakkoli užívat, správně soud I. stupně dovodil, že měl podat žalobu na vyklizení předmětných nemovitostí. Na tom ale zájem neměl, protože nemovitosti byly primárně určeny k demolici a bezplatně poskytnuty Krajskému ředitelství policie k výcviku zásahové jednotky, v jehož rámci probíhaly destrukční aktivity, vedoucí k poškození nemovitostí. Podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení v neadekvátní výši proto považuje žalovaná 1) za rozporné s dobrými mravy. Žalobce si v průběhu řízení uvědomoval, že žalovaná 1) v předmětných nemovitostech žádné věci nikdy neskladovala, a proto začal tvrdit, že žalovaná 1) měla společnosti [právnická osoba], potažmo druhému žalovanému umožnit užívání předmětných nemovitostí a žalobce z užívání nemovitostí vyloučit. Jde o ničím nepodložená spekulativní tvrzení, která nemohou obstát. Žalovaná 1) konstantně tvrdila, že předmětné nemovitosti měla v nájmu [právnická osoba] stavební materiály spol. s r. o. a že tento nájem byl ukončen ke dni 31. 12. 2017, proto není správně tvrzení žalobce, že by již v průběhu vy