15 CO 288/2021-208 — Neznámý soud 69

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 25 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 22. 10. 2018 do zaplacení a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že 12-ti měsíční lhůta pozbytí řidičského oprávnění u žalobce uplynula ke dni 22. 4. 2015, správním orgánem (Městským úřadem Tábor) však byl do karty řidiče zaznamenán nesprávně konec této lhůty až dnem 18. 9. 2015, v důsledku čehož nebyl žalobce dne 27. 4. 2015 připuštěn k přezkoušení odborné způsobilosti ve smyslu § 123d odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.; přezkoušení se mohl zúčastnit až po opravě nesprávného záznamu v evidenční kartě (na upozornění svého právního zástupce přípisem z 18. 5. 2015) v nejbližším možném termínu dne 17. 6. 2015. Po uvedenou dobu vykonával pro něho funkci osobního řidiče [příjmení] [příjmení], kterému zaplatil částku 25 500 Kč, představující škodu v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu. Žalovaná přisvědčila názoru žalobce o nesprávném úředním postupu, nicméně namítla neprokázání vzniku škody žalobcem a vyjádřila pochybnosti o příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou, které mohl žalobce předejít (o sjednání nápravy se mohl pokusit dříve než 18. 5. 2015). 3. Na základě provedeného dokazování měl soud I. stupně za prokázané, že Městský úřad v Táboře zapsal do karty řidiče žalobce nesprávný údaj v podobě trvání lhůty 12-ti měsíců pozbytí řidičského oprávnění (nesprávné datum 18. 9. 2015, správně 22. 4. 2015), tedy došlo ve smyslu § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon), k nesprávnému úřednímu postupu; soud proto zkoumal, zda u žalobce došlo ke škodě a zda škoda je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Žalobce prokazoval svojí výpovědí, dohodou z 27. 4. 2015 uzavřenou s [jméno] [příjmení] a potvrzeními o výplatě odměny z této dohody ze dne 1. 5. 2015, 1. 6. 2015 a 18. 6. 2015, že za období od 28. 4. 2015 do 17. 6. 2015 vyplatil p. [příjmení] částku 25 500 Kč. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že v uvedeném období ho vozilo více lidí, jízdu vozidlem potřeboval denně, neboť bydlel v bývalé osadě [anonymizováno] a pracoval v 16 km vzdálené obci [příjmení], kde měl kancelář; taktéž musel jezdit do bytu v [obec] nad [obec], který rekonstruoval. Jelikož p. [příjmení] zemřel, soud I. stupně konstatoval, že musel akceptovat důkaz dohodou a písemnými potvrzeními předloženými žalobcem, byť k těmto důkazům má výhrady, neboť byly s největší pravděpodobností vytvořeny až z důvodu požadavku žalované k nároku uplatněnému žalobcem dne 20. 4. 2018 u žalované. To je dle názoru soudu patrno i z dohody a z potvrzení ze dne 1. 5. 2015, neboť ty vycházejí z tvrzení žalobce, že k nepřipuštění k přezkoušení odborné způsobilosti došlo dne 27. 4. 2015, ovšem dle dokazování k tomu došlo až dne 29. 4. 2015; pokud by listiny byly sepsány v uvedené době, k takové chybě by nedošlo. Soud však nemohl z tohoto důvodu žalobu zamítnout, když žalovaná uvedenou listinu nikterak neznevěrohodnila. Za škodu však soud nepovažoval částku 1 000 Kč za období od 28. 4. do 29. 4. 2015, neboť k odmítnutí žalobce došlo až dne 29. 4. 2015, ani částku 500 Kč vyplacenou nad výši měsíční částky 15 000 Kč za květen 2015; za prokázanou za období od 30. 4. 2015 do 17. 6. 2015 měl částku 24 000 Kč. Při posuzování příčinné souvislosti vyšel soud z výpovědi žalobce, podle které již přede dnem 22. 4. 2015 byla jeho zástupcem spočítána lhůta 12-ti měsíců; proto se uvedeného dne dostavil ke správnímu orgánu k zajištění výpisu z evidenční karty řidiče. Přestože tak žalobce věděl o uvedení chybné lhůty, pokusil se vykonat zkoušku odborné způsobilosti, ovšem dne 29. 4. 2015 byl z důvodu uvedeného zápisu v evidenční kartě odmítnut. O vrácení řidičského oprávnění požádal až dopisem svého právního zástupce ze dne 18. 5.2015 doručeným 20. 5. 2015. Na základě této žádosti Městský úřad Tábor, odbor dopravně-správních agend, usnesením ze dne 29. 5. 2015 přerušil řízení o žádosti o vrácení řidičského oprávnění a žalobce vyzval k předložení dokladu odborné způsobilosti, posudku o zdravotní způsobilosti a dokladu o absolvování dopravně-psychologického vyšetření; v odůvodnění usnesení je poznámka správního orgánu, že provedl opravu údajů o pozbytí řidičského oprávnění žalobce v evidenci centrálního registru řidičů na den 22. 4. 2015 (rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno 1. 6. 2015). Rozhodnutím uvedeného úřadu ze dne 19. 6. 2015 pak bylo žalobci vráceno řidičské oprávnění, když uvedeného dne žalobce prokázal splnění všech podmínek. Soud I. stupně poukázal na ust. § 123d odst. 1 a 3 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, podle kterého řidič, který podle § 123c odst. 3 pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o jeho vrácení nejdříve po uplynutí 1 roku s prokázáním, že se podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu, a s prokázáním zdravotní a psychické způsobilosti. Soud I. stupně tedy konstatoval, že řidičské oprávnění se nevrací automaticky ke dni uplynutí 12-ti měsíční lhůty, nýbrž až po podání žádosti a předložení požadovaných dokumentů. Přestože žalobce věděl, že v evidenční kartě řidiče je uvedena nesprávná lhůta a měl informace, že zkoušku může vykonat až po uplynutí 12-ti měsíční lhůty, nepožádal správní orgán o opravu nebo o vrácení řidičského oprávnění, ale pokusil se získat potřebné dokumenty. Soud proto uzavírá, že za období od 30. 4. do 20. 5. 2015 není škoda v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, neboť správní orgán nemůže být odpovědný za prodlení žadatele s podáním žádosti o vrácení řidičského oprávnění; žalobce přitom netvrdil, že ke dni 29. 4. 2015 měl již v držení potvrzení o zdravotní a psychické způsobilosti. Z usnesení správního orgánu o přerušení řízení o vrácení řidičského oprávnění je pak zřejmé, že žalobcem nebyly předloženy doklady potřebné k rozhodnutí (ani ty, jejichž získání nebránila překážka nesprávně vyznačené lhůty); i kdyby žalobce spolu s uvedenou žádostí (doručenou dne 20. 5. 2015) všechny podklady předložil, správní orgán rozhodl v souladu s § 71 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v zákonné 30-ti denní lhůtě od podání žádosti (rozhodnutí vydané dne 19. 6. 2015), tudíž nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou od 21. 5. 2015 do 17. 6. 2015. Proto soud I. stupně žalobu zamítl a úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v částce 3 300 Kč za úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 4. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Poukázal na to, že je povinností správního orgánu vést záznamy v evidenční kartě řidiče řádně, proto nemá význam, že správní orgán o nesprávném vyznačení běhu lhůty neinformoval dříve. Aby mohl podat řádnou žádost o vrácení řidičského oprávnění, musel doložit potvrzení o absolvování příslušné zkoušky; proto je logické, že se tento požadavek snažil splnit ještě před podáním žádosti. V důsledku nesprávného záznamu běhu lhůty nebyl připuštěn ke zkoušce a nemohl minimálně po dobu, než došlo k opravě záznamu v evidenční kartě, docílit vrácení řidičského oprávnění. Až do dne 29. 5. 2015 nebyl záznam opraven (jeho právnímu zástupci oznámeno 1. 6. 2015) a v následujícím období se mu nepodařilo sjednat dřívější termín pro vykonání zkoušky. Proto měl příčinnou souvislost za prokázanou. V rámci odvolacích jednání tvrdil, že neměl žádnou povinnost upozornit na nesprávný údaj v evidenci karty řidiče, proto žádnou povinnost neporušil a nelze mluvit o jeho spoluzavinění. K prokázání výše škody uvedl, že za účelem cestování využíval p. [příjmení], kterému platil příslušné částky, přičemž soudem I. stupně byl donucen tvrdit cesty, které v uvedeném období absolvoval; ovšem toto řízení není o tom, kdy a kam jezdil, ale že v důsledku nesprávného postupu správního orgánu nemohl sám jezdit osobním automobilem. Proto požadoval změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno. 5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Souhlasila s názorem soudu I. stupně, že správní orgán nelze činit odpovědným za prodlení žalobce s podáním žádosti o vrácení řidičského oprávnění a připomenula obecnou prevenční povinnost žalobce, který věděl o chybném zápisu v evidenční kartě řidiče již od 22. 4. 2015 a nepokusil se primárně docílit jeho opravy. Žádost žalobce ze dne 18. 5. 2015 pak neobsahovala ani ty přílohy, který již mohl mít k dispozici; i pokud by je žalobce všechny předložil, byla dodržena zákonná lhůta 30 dnů k rozhodnutí. Za spornou žalovaná považovala existenci škody a její výše, když poukázala na pochybnosti soudu I. stupně o době vzniku dokladů předložených žalobcem. Po doplnění dokazování v odvolacím řízení namítla, že t