15 CO 64/2022-188 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 10. 2020 do zaplacení a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení [částka] 900, [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že žalované dne 30. 5. 2019 přenechala k dočasnému užívání osobní automobil Hyundai I40 14WG 1,7DMP (dále jen automobil, vozidlo), žalovanou došlo k jeho poškození, konkrétně k poničení disku u předního kola, za jehož opravu zaplatila žalobkyně jí požadovanou částku. Žalovaná namítala, že automobil užívala jako jednatelka [právnická osoba] s. r. o. (dále jen ORIENT SPA), tedy jako služební vozidlo, automobil jí byl předán dne 30. 5. 2019 na základě ústní smlouvy o nájmu movité věci uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] a užívala jej na základě výpůjčky od společnsoti ORIENT SPA; proto není v tomto sporu pasivně legitimována. Dále namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání škody, která vznikla na automobilu v době, kdy byl ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] 3. Soud I. stupně zjistil, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 12. 2016, jejíž součástí byla i smlouva o výpůjčce, byla v době od 4. 1. 2017 do 8. 11. 2019 vlastníkem vozidla společnost [právnická osoba] (žalobkyně se stala vlastníkem od 8. 11. 2019) a že v uvedeném období byla žalobkyně oprávněná na základě zmocnění [právnická osoba] uplatňovat veškeré nároky z vad vozidla, vyřizovat pojistné a jiné škodné události. Současně se smlouvou o úvěru bylo sjednáno i pojištění u [právnická osoba] po dobu trvání smlouvy o úvěru s tím, že [právnická osoba] udělila žalobkyni plnou moc k jednání s pojistitelem ve věcech likvidace pojistných událostí, vyjma převzetí pojistného plnění (to mělo být poukázáno na účet [právnická osoba]), přičemž dle bodu [číslo] smlouvy o úvěru rozdíl mezi pojistným plněním a skutečnou výší škody nese žalobkyně. Dle všeobecných smluvních podmínek finančního leasingu [právnická osoba] měla žalobkyně oprávnění automobil zapůjčit, pronajmout či podnajmout pouze na základě předchozího písemného souhlasu [právnická osoba], nicméně jeho neexistence neměla vliv na platnost smlouvy o poskytnutí předmětu leasingu třetí osobě. Ze všeobecných pojistných podmínek [právnická osoba] pak plyne, že dle čl. 13 bod 1 písm. b) byla dána výluka pojištění na události, při nichž došlo k poškození či zničení pneumatik, disku kol (ráfků); z tohoto důvodu nebylo dle žalobkyně pojišťovnou za poškození disku vozidla ze dne 2. 10. 2019 (průběh vzniku škody žalovaná popsala ve svém e-mailu ze dne 2. 10. 2019) nic plněno. Z faktury [číslo] ze dne 16. 12. 2019 plyne, že společnost [právnická osoba] účtovala žalobkyni za přezutí jedné pneumatiky a výměnu slitinového disku celkem částku [částka], kterou žalobkyně přefakturovala žalované fakturou č. 2019 ze dne 30. 12. 2019. Na základě těchto skutečností soud I. stupně uzavírá, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimován, neboť k poškození disku kola vozidla došlo k datu 2. 10. 2019, kdy sice vozidlo bylo ve vlastnictví [právnická osoba], nicméně žalobkyně zajistila opravu a zaplatila za ni částku [částka] v době, kdy již byla vlastníkem vozidla, přičemž tuto částku by byla povinna vynaložit ve smyslu bodu [číslo] úvěrové smlouvy i za předpokladu, že by v tu dobu úvěrová smlouva s [právnická osoba] trvala, přičemž na poškození se vztahovala výluka z pojištění. 4. Dále soud I. stupně posuzoval otázku pasivní legitimace žalované, která fakticky od 30. 5. 2019 vozidlo užívala. Žalobkyně ke svému tvrzení, že poskytla vozidlo k dočasnému užívání žalované, předložila předávací protokoly z 30. 5. 2019 (hlavičkový papír žalobkyně, žalovaná označena jako zaměstnanec) a z 16. 10. 2019, kdy bylo vozidlo vráceno (žalobkyně označena jako půjčitel, žalovaná jako vypůjčitel, s poznámkou, že k 16. 10. 2019 nebyla nahlášena pojistná událost). Jiné doklady k tvrzenému právnímu jednání mezi žalobkyní a žalovanou žalobkyně nepředložila, přičemž z uvedených předávacích protokolů plyne, že žalovaná od [jméno] [příjmení] převzala předmětné vozidlo a zase jej vrátila, nicméně o charakteru právního jednání z nich nic jednoznačného neplyne (zejména ne z protokolu z 30. 5. 2019, jímž měl být právní vztah založen). Naopak z argumentace žalované a jí předložených důkazů plyne, že [jméno] [příjmení] byl od 18. 8. 2003 nejpozději do ledna 2021 jednatelem žalobkyně, současně byl od 21. 5. 2019 nejpozději do ledna 2021 jednatelem [právnická osoba], v této společnosti byla jednatelkou i žalovaná rovněž od 21. 5. 2019, a to do 20. 10. 2019, společníkem v této společnosti byl od 20. 12. 2017 [jméno] [příjmení] s podílem 50 % a od 21. 5. 2019 i žalovaná s podílem 50 %, přičemž dne 23. 4. 2020 bylo rozhodnuto o úpadku této společnosti a dne 24. 7. 2020 byl prohlášen konkurz na její majetek. Z e-mailové korespondence mezi žalovanou a jednatelem ORIENT SPA i žalobkyně [jméno] [příjmení] plyne, že v období června 2019 jednali o vytvoření loga [právnická osoba] na předmětném vozidle, za což bylo [právnická osoba] zaplaceno [jméno] [příjmení] celkem [částka]. Žalovaná uvedla, že vozidla užívala jako služební v době výkonu funkce jednatelky [právnická osoba] a důvody odchodu z této funkce popsala tak, měla pochybnosti o hospodaření [jméno] [příjmení] jako jednatele, což doložila smlouvou o úvěru ze dne 16. 9. 2019 a nevýhodnou nájemní smlouvu. Přitom veškerý provoz vozidla hradila žalobkyně a po [právnická osoba] ani po žalované žádnou částku odpovídající nájemnému nebo nákladům za pohonné hmoty či parkovné nepožadovala; teprve poté, co žalovaná ukončila funkci jednatelky ORIENT SPA a vozidlo předala žalobkyni, došlo žalobkyní k vyúčtování nákladů na zapůjčení vozidla za celé období od 30. 5. 2019 do vrácení vozidla dne 16. 10. 2019 a dále k vyúčtování tzv. neoprávněně vyplacených náhrad za pohonné hmoty, parkovné a vodu do odstřikovačů. Předložila-li žalobkyně ke své argumentaci, že vozidlo nebylo služebním vozidlem žalované, smlouvu o výkonu funkce jednatelky žalované ve [právnická osoba] a notářský zápis z 20. 5. 2019 (popisující povinnosti jednatele, právo na sjednanou odměnu s tím, že žádné další benefity nebyly ve smlouvě obsaženy), je dle názoru soudu I. Stupně potřeba tyto důkazy hodnotit v kontextu všech předložených důkazů. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na spletité vztahy mezi žalobkyní, [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], když od 20. 5. 2019 do 20. 10. 2019 fungovali ve [právnická osoba] [jméno] [příjmení] i žalovaná jako jednatelé (měli vystupovat společně), že za dobu fungování žalované jako jednatelky [právnická osoba] nebyla žalované žádná částka nájemného za užívání vozidla ani žádné náklady účtovány, že vozidlo bylo s vědomím [jméno] [příjmení] označeno reklamními polepy [právnická osoba], jakož i na zjevnou časovou souvislost mezi užíváním vozidla žalovanou a trváním její funkce jednatelky ve [právnická osoba], a učinil závěr, že vozidlo bylo poskytnuto [právnická osoba], která jej fakticky využívala prostřednictvím své jednatelky na základě ústní dohody mezi jednatelem žalobkyně (který byl současně jednatelem ORIENT SPA) a žalovanou jako jednatelkou [právnická osoba]. Pokud by žalobkyně měla v úmyslu přenechat vozidlo k dočasnému užívání [právnická osoba] (nebo žalované) úplatně, byla by sepsána písemná smlouva a docházelo by průběžně k vyúčtování nájemného (jak je u nájemních smluv obvyklé). Soud I. stupně proto nepřisvědčuje tvrzení žalobkyně, že vozidlo poskytla žalované jako fyzické osobě na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy. Rovněž obsah tabulky nákladů provozu [právnická osoba] (kalkulace ekonomických nákladů wellness centra provozovaného [právnická osoba] s nájemným ve výši [částka] a provozem auta při předpokládaném nájezdu 2 500 km a 5 [spisová značka]) nasvědčuje tomu, že náklady na vozidlo měly být kalkulovány jako náklady [právnická osoba] (byť fakticky nebyly požadovány), nikoliv jako osobní náklady žalované coby fyzické osoby. Soud I. stupně tak uzavírá, že mezi žalobkyní a [právnická osoba] byla uzavřena ústní smlouva o bezplatném zapůjčení vozidla, mající charakter smlouvy o výpůjčce dle § 2193 a násl. o. z. Ve smyslu § 2191 o. z. pak za škodu vzniklou na věci odpovídá vypůjčitel stejně jako výprosník, tedy [právnická osoba], nikoliv žalovaná jako jednatelka, která není pasivně legitimována. Proto soud I. stupně žalobu zamítl a v řízení úspěšné žalované přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. 5. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně, která nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně o nedostatku pasivní legitimace žalované. Dle jejího názoru z obou předávacích protokolů jasně vyplývá, že vozidlo bylo žalované, jakožto fyzické osobě, předáno do užívání právě žalobkyní a nikoliv [právnic