15 Co 100/2026-121 — Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem budovy bez č. p./č. ev. na pozemku parc. č. , hodnota, , kat. úz. , adresa, , obec , adresa, , vyznačené na geometrickém plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku, jako budova na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, (odst. I.). Žalovanému pak uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 42 812,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, (odst. II.).2. Žalobkyně tvrdila, že byla založena ke dni 1. 1. 1992, je právním nástupcem obce , adresa, a byly tak na ni převedeny veškeré nemovitosti ve vlastnictví právního předchůdce nacházející se v katastrálních územích ve správním obvodu žalobkyně. Žalobkyně je tak i vlastníkem budovy vodárny zřízené v letech 1956 – 1957, zahrnující výstavbu čerpací stanice a čerpací nádrže o objemu 20 m³ na pozemku p. č. , hodnota, , jehož vlastníkem je od roku 2015 žalovaný; z opatrnosti pak žalobkyně namítla i vydržení vlastnického práva k vodárně, kterou ona i její právní předchůdce nerušeně drží a užívá nepřetržitě od jejího vzniku. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítl nedostatek aktivní a pasivní legitimace, vznesl námitku litispendence ve vztahu k řízení u , právnická osoba, v , Anonymizováno, pod č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a dále domněnku, že možným skutečným vlastníkem zchátralé budovy je zemědělské družstvo, popřípadě Česká republika, neboť zemědělské družstvo již neexistuje.3. Soud I. stupně dospěl k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně (odvíjí se od jejího tvrzení, že je výlučným vlastníkem vodárny), pasivní legitimace žalovaného (neboť je zapsán jako vlastník pozemku p. č. , hodnota, a pokud by nebyl prokázán opak, bylo by lze mít za to, že vodárna je součástí pozemku ve smyslu § 506 odst. 1 o. z.), jakož i o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. (neboť žalobkyně se jinak nemůže domoci zápisu svého vlastnického práva k vodárně do katastru nemovitostí, když žalovaný jako vlastník pozemku p. č. , hodnota, takový souhlas nedal). Na základě zjištění učiněných z provedených důkazů (listinné důkazy a výpověď starosty žalobkyně , jméno FO, ) soud I. stupně zjistil, že ke vzniku žalobkyni došlo dne 1. 1. 1992 a do jejího vlastnictví připadly z vlastnictví původní obce , adresa, budovy a stavby podle toho, kde stojí. Rozhodnutím ONV v Táboře ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , byla povolena výstavba rozšíření vodovodu pro , adresa, , II. etapa, navazující na vybudovanou I. etapu obsahující vyřešené prameniště a přívodní řád ukončený čerpací stanicí a čerpací nádrží o obsahu 20 m³. Dne , datum, vydal MěÚ v , Anonymizováno, pasport stavby vodovodu I., II. etapa v obci , Anonymizováno, a , adresa, , prokazující, že stavba čerpací stanice a čerpací nádrže o oběma 20 m³ je totožná s budovou vodárny (slouží přitom svému účelu, pro který je technicky vybavena, a odpovídá vodnímu dílu dle § 55 odst. 1 písm. a) vodního zákona) a existovala již v lednu 1974 jako součást vodovodu zásobujícího vodou , adresa, ; zároveň úřad považoval žalobkyni za vlastníka stavby vodovodu v rozsahu I. i II. etapy. Dle rozhodnutí MěÚ v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo žalobkyni uděleno jako provozovateli vodovodu povolení k odběru podzemní vody z vrtaných studní na pozemku parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , tedy i v tomto roce žalobkyně vodovod k zásobování , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, pitnou vodou využívala. Soud I. stupně na základě těchto listin uzavírá, že vodárna existovala již v roce 1974, byla vybudována právním předchůdcem žalobkyně v rámci budování vodovodu a zůstala součástí vodovodního řádu pro obec , adresa, do současné době. Žalobkyně i její právní předchůdce po celou dobu několika desítek let vodárnu užívali a nakládali s ní jako se svým vlastnictvím, což podporuje i výpověď starosty žalobkyně , jméno FO, . Následně se soud I. stupně zabýval nabytím vlastnického práva vydržením podle práva platného v době, kdy k vydržení došlo (§ 3028 odst. 2 o. z.); konkrétně vyšel z ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), podle kterého se oprávněný držitel stává vlastníkem nemovitosti, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 10 let. Od svého vzniku 1. 1. 1992 má vodárnu v držbě žalobkyně, která ji využívá jako součást stavby vodovodu I. a II. etapy v obci , Anonymizováno, a , adresa, , po celou dobu nikdo jiný vlastnické právo neuplatňoval, naopak žalobkyni za vlastníka považovaly i jiné subjekty (shora uvedené úřady) a dle výzvy k zápisu stavby obce do katastru nemovitostí ze dne , datum, i sám žalovaný. Jelikož soud I. stupně dospěl k závěru, že k 1. 1. 2002 se žalobkyně stala na základě vydržení vlastníkem vodárny, žalobě vyhověl, když vymezení vodárny odpovídá vyznačení budovy na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, na geometrickém plánu , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , který tvoří nedílnou součást rozsudku. S ohledem na zásadu úspěchu ve věci přiznal úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení v částce 42 812,50 Kč za specifikované náklady právního zastoupení a zaplacený soudní poplatek.4. Rozsudek napadl žalovaný odvoláním (blanketní odvolání z 10. 3. 2026 a doplnění odvolání podáními 2x z 12. 3. 2026, z 31. 3. 2026 a z 16. 5. 2026). Žalovaný namítl nesprávné posouzení aktivní a pasivní legitimace (soud I. stupně zde vyšel pouze z tvrzení žalobkyně, že je vlastníkem stavby, a z vlastnictví pozemku žalovaným) a neexistenci naléhavého právního zájmu (s poukazem na řízení , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , nepodání návrhu na zápis žalobkyní, nevyužití žaloby podle § 985 o. z.). Dále namítal nesprávné posouzení vydržení soudem I. stupně s tím, že nebyla prokázána dobrá víra (žalobkyně nepředložila žádný titul), držba nebyla nepřetržitá (poukaz na změny vlastníků pozemků, dlouhodobé neužívání stavby, absenci dokumentace k I. etapě, zchátralý stav objektů), opomenutí možnosti opuštění věci. Podle žalovaného soud převzal tvrzení žalobkyně bez důkazů, neboť neprovedl jediný důkaz k tomu, že stavbu vybudovala obec , adresa, , nezkoumal právní režim stavby v době jejího vzniku, nezkoumal možnou součást stavby jako pozemku, neprovedl žádné dokazování k právnímu titulu držby. Za nesprávné považuje i rozhodnutí o nákladech řízení s tím, že nebylo prokázáno doručení předžalobní výzvy a že náklady advokáta jsou nadhodnocené (soud přiznal 5 úkonů, ačkoliv reálně šlo o 2 – 3, náhrada za promeškaný čas přiznána bez prokázání cesty, paušály bez odůvodnění účelnosti). Dále namítl neúčinnost doručení rozsudku, který byl doručen vhozením do domovní schránky, ačkoliv žalovaný má zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku. V doplnění odvolání ze dne 12. 3. 2026 žalovaný namítl neexistenci řádné předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., za kterou nelze považovat, s ohledem na jeho obsah, dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 3. 2025; z toho dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů řízení. V dalším doplnění odvolání ze dne 31. 3. 2026 žalovaný namítl vadu rozsudku s ohledem na to, že jeho nedílnou součástí měl být geometrický plán, který musí být doručen v originále, ovšem v daném případě byla přiložena pouze kopie. Zároveň namítl, že revize katastru nemovitostí v roce 2024 změnila stav založený geometrickým plánem z roku 2010, proto tyto změny provedené revizí činí rozsudek věcně nesprávným (revize v roce 2024 sloučila pozemky, změnila jejich výměry, posunula hranice, změnila grafickou polohu). V posledním doplnění odvolání ze dne 16. 5. 2026 žalovaný připustil, že v některých svých předchozích podáních použil nepřesné citace soudních rozhodnutí, proto žádá, aby bylo přihlédnuto k věcnému obsahu jeho námitek, které opětovně rekapituluje. Proto navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, popřípadě změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že se ztotožnila se závěry soudu I. stupně ohledně aktivní a pasivní legitimace účastníků i existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení; zde poukázala na to, že žalovaný odmítá poskytnout součinnost nezbytnou ke vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí, přičemž řízení vedené u katastrálního úřadu sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, je toho přímým důkazem; žalovaným označený postup dle § 985 o. z. se týká opravy již existujícího zápisu v katastru nemovitostí. Žalobkyně souhlasí i se