15 Co 508/2025-261 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované 1. povinnost zaplatit žalobci částku , částka, se specifikovaným příslušenstvím s tím, že plněním poskytnutým žalovaným 2. a 3. dle výroku II. rozsudku zaniká povinnost plnění žalované 1. (odst. I.), tutéž povinnost uložil žalovaným 2. a 3. s tím, že jejich povinnost zaniká plněním poskytnutým žalovanou 1. dle výroku I. (odst. II.) a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši , částka, s tím, že co do částky náhrady nákladů poskytnutých žalovaným 2. a 3. dle výroku IV. rozsudku ve výši , částka, tato její povinnost zaniká (odst. III.) a že žalovaný 2. a 3. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení ve výši , částka, s tím, že tato jejich povinnost zaniká v rozsahu náhradou nákladů poskytnutou žalovanou 1. (odst. IV.), vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.2. Z odůvodnění rozsudku plyne, že žalobce se domáhal zaplacení kupní ceny s tvrzení, že se žalovanou 1. uzavřel v období od července 2018 do února 2019 několik kupních smluv. Objednané zboží bylo řádně dodáno a žalovaná plnila jen částečně, proto žalobce eviduje dluh v žalované výši, který žalovaná uznala. Žalovaná 1. namítla, že žádný dluh neuznala, zpochybnila, že jí bylo nějaké zboží dodáno a namítla, že nárok žalobce je již promlčený.3. K otázce dodání předmětu plnění soud I. stupně uvedl, že na konkrétně specifikované zboží žalobce jako dodavatel vystavil faktury vůči 1. žalované jako odběrateli číslo FVP218600149, FVP218600154, FVP218600153, , IBAN, , FVP218600164, , IBAN, , FVP218600177, FVP218600183, FVP218600187, , IBAN, , FVP218600253, FVP218600275, FVP218600296, , IBAN, , FVP218600320, FVP218600349, FVP218600370, FVP219600018, , IBAN, a FVP219600046. Dodání tohoto zboží prokazují dodací listy opatřené razítkem 1. žalované a podpisem osoby, která zboží převzala, přičemž dodací listy odpovídají vystaveným fakturám. Podpůrným důkazem o skutečném dodávání zboží je emailová korespondence účastníků, z níž plynou nadstandardní a důvěrné obchodní vztahy mezi žalobcem a 1. žalovanou, o čemž svědčí osobní půjčka žalobce statutárnímu orgánu 1. žalované , jméno FO, ve výši , částka, na koupi domu ze dne , datum, , kterou potvrdila i svědkyně , jméno FO, , dále podpora žalobce se zahájením a průběhem podnikání 1. žalované. Závěr o dodání zboží je podpořen výpovědí svědkyně , jméno FO, , která pro žalovanou 1. pracovala jako externí účetní a dalšího svědka , jméno FO, . Konzistentnost žalobních tvrzení je osvědčena i výpovědí svědkyně , jméno FO, , manželky 2. žalovaného, kterou soud I. stupně považoval částečně za nevěrohodnou, jak je podrobně popsáno v odstavci 10. napadeného rozsudku.4. Ke sporné otázce uznání dluhu 1. žalovanou byl soudem I. stupně proveden důkaz emailovou komunikací ze dne , datum, , z níž plyne, že účetní 1. žalované , jméno FO, (dále jen účetní) zaslala statutárnímu orgánu 1. žalované a současně žalobci uznání dluhu s textem „v příloze posílám „Uznání dluhu – a splátkování“ k F+F“, že předmětem uznání jsou faktury za dodané zboží v letech 2018-2019, které budou spláceny splátkami ve výši , částka, měsíčně počínaje dne , datum, . Tímto emailem účetní reagovala na email žalobce ze dne , datum, , ve kterém žalobce (v návaznosti na předchozí komunikaci počínající , datum, ) výslovně mimo jiné uvedl, že potřebuje od majitelů uznání dluhu, jelikož se blíží promlčení a dluh by musel vymáhat. Téhož dne účetní v emailu uvedla, že uznání dluhu připraví i s návrhem splátek, což skutečně učinila v emailu ze dne , datum, a jeho příloze – uznání dluhu. Na základě uvedeného uznání 1. žalovaná začala hradit splátky ve výši , částka, a poté, co na úhradu splátek neměla prostředky, sestavila účetní druhé uznání dluhu se splátkami , částka, měsíčně (emailová komunikace ze dne , datum, , jehož přílohou bylo uznání dluhu ve výši , částka, ) a zaslala ho jak žalobci, tak i statutárnímu orgánu 1. žalované. Účetní tímto emailem reagovala na email žalobce ze dne , datum, zaslaný i statutárnímu orgánu 1. žalované, v němž byl seznam neuhrazených faktur a návrh splátek ve výši , částka, měsíčně, který účetní korigovala a do uznání dluhu se souhlasem pana , jméno FO, uvedla splátky , částka, měsíčně. Statutární orgán 1. žalované , Jméno žalované A, si musel být vědom dluhu, neboť email žalobce ze dne , datum, nijak nerozporoval, a navíc k žádosti žalobce o uznání dluhu a splátkový kalendář sdělil, že vše předal účetní. V souladu s uznáním dluhu 1. žalovaná započala s hrazením splátek ve výši , částka, dne , datum, a pravidelně plnila od 10/2022 do 12/2023 od 10/2022, splátky stvrzovala zprávou pro příjemce, že jde splátku dluhu dle dohody. S ohledem na uvedené soud I. stupně považoval za nelogické současné tvrzení 1. žalované, že žalobce jí žádné zboží nedodal, a že neučinila ani žádné uznání dluhu, když podle něj naopak více než rok postupovala. Připravenost 1. žalované uhradit dlužnou částku plyne z další emailové komunikace účastníků, jak je rozvedeno v odstavci 13.5. Poté okresní soud konstatoval, že při prokázaném závěru o dodání zboží vznikl žalobci nárok na zaplacení kupní ceny dodaného zboží, a to i přes námitku žalovaných o promlčení nároku žalobce, kterou soud I. stupně s ohledem na svůj další závěr, že došlo k uznání dluhu, považoval za nedůvodnou. Byť bylo uznání dluhu koncipováno účetní , jméno FO, jako dohoda, bylo rozhodující, zda 1. žalovaná jako dlužník projevila svoji skutečnou vůli vůči žalobci jako věřiteli uznat dluh v částce , částka, a zda byla splněna i zákonná forma tohoto uznání. Účetní jako svědkyně věrohodně popsala skutkové okolnosti uznání dluhu, z čehož vyplývá, že nepostupovala na základě všeobecného pověření podnikatele jako jeho externí účetní ve smyslu ust. § 430 odst. 1 o. z, tedy že by sama, v rámci své účetní činnosti pro 1. žalovanou, iniciativně a bez jejího vědomí zaslala žalobci uznání dluhu. Účetní ve skutečnosti uznání dluhu sepsala a žalobci zaslala z pověření 1. žalované a vždy na pokyn statutárního orgánu 1. žalované. Tím, že byla výslovně pověřena (zmocněna) statutárním orgánem 1. žalované k sepsání a odeslání uznání dluhu žalobci, byla jeho zástupcem ve smyslu § 436 odst. 1 o. z., a tak práva a povinnosti z tohoto právního jednání, tedy uznání závazku, vznikala přímo 1. žalované. Způsob provedení uznání dluhu prostřednictvím účetní byl shodný při obou uznání dluhu (emaily s přílohami ze dne , datum, a ze dne , datum, ), 1. žalovaná vždy odsouhlasila jak výši dluhu, tak i výši splátek (nejprve , částka, v prvním uznání, pak , částka, v druhém uznání dluhu), statutární orgán 1. žalované byl vždy dalším adresátem uznání dluhu vedle žalobce a dával podle těchto uznání dluhu následně pokyny k platbám splátek. Tím je vyvráceno tvrzení 1. žalované, že pokud za ni někdo učinil uznání dluhu, činil tak přes její souhlas a vědomí. Obsah obou uznání dluhu považoval soud I. stupně za určitý s tím, že je vždy uvedena konkrétní dlužná částka i důvod dluhu. Dodržen byl i požadavek písemné formy ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., když písemná forma právního jednání byla učiněna elektronickými prostředky a došlo k zachycení jak obsahu jednání, tak k určení jednající osoby. Z komunikace mezi účastníky je zcela zjevné, kdo ji činí, je zde vždy uvedeno jméno i příjmení účetní (její telefon, její email a její postavení). Stejně tak je zjevné, komu je úkon směřován, když jde o odpověď na email žalobce. Účetní za 1. žalovanou a žalobce spolu běžně komunikovali, jak vyplynulo z doložené emailové korespondence. Proto soud I. stupně učinil závěr o platném a účinném uznání dluhu 1. žalovanou. Doručením každého uznání dluhu prostřednictvím emailové komunikace žalobci, se uznání dluhu stala perfektními a došlo tak vždy k dokonání jednostranného právního jednání, ke kterému byla účetní 1. žalovanou zmocněna. Vzhledem k prokázané vůli 1. žalované uznat dluh vůči žalobci, k čemuž pověřila svou účetní a při splnění písemné formy právního jednání učiněného elektronickým technickým prostředkem, který umožnil zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, jde o řádná uznání dluhu 1. žalovanou, nadbytečné bylo provádět znalecké dokazování ohledně pravosti podpisů na uznáních dluhu. Za této situace nemohla uplynout promlčecí lhůta, která byla uznáním dluhu ze zákona prodloužena na 10 let ode dne, kdy k uznání došlo. Soud považoval za rozhodující uznání dluhu odeslané dne , datum, , jelikož se jedná o uznání pozdější, takže k promlčení dlužné částky by mohlo dojít nejdříve , datum, . Nárok žalobce tudíž okresní soud shledal důvodným, včetně zákonného příslušenství, které je požadováno v souladu s ust. § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Nárok žalobce soud I. stupně nepovažoval za promlčený ani ve vztahu k 2. a 3. žalovanému, kteří ze zákona ručí za závazky 1. žalované (§ 95 z. o. k). Jejich ručitelská povinnost nastupuje jen v případě, pokud primární dlužník neplní přes výzvu věřitele svůj dluh.