54 CO 36/2022-292 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně částku 432 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně částku 72 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly uložení povinnosti žalovaným zaplatit jim společně a nerozdílně úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 154 039 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III.) a žalobkyním uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným 1. a 2. náklady řízení ve výši 1 200 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným 3. a 4. náklady řízení ve výši 52 452 Kč k rukám jejich zástupkyně – advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Rozhodnutí o věci samé odůvodnil s odkazem na ustanovení § [číslo] odst. 2 a § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), §§ 552, 156 odst. 1, 157 odst. 1, 164 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen„ obč. zák.“) a §§ 1937 odst. 1 a 2, 1938 odst. 1 a 1879 o. z. tím, že žalobkyně nejsou „ k vymáhání žalované částky“ po žalovaných aktivně legitimovány, když tímto je nabyvatel předmětu zástavy ze zástavní smlouvy ze dne [datum] (kterou byla zajištěna pohledávka [právnická osoba] za žalovanými coby dlužníky ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum]) [jméno] [příjmení], vůči kterému zástavní právo působilo a který se posléze také jako zástavní dlužník choval, když zástavu [právnická osoba], coby zástavnímu věřiteli dne [datum] vyplatil a tato se v návaznosti na to zástavního práva vzdala. Další jeho práva (práva [jméno] [příjmení]) jsou pak dána ustanovením § 1938 odst. 1 o. z., kdy tedy měl právo na vyrovnání toho, co za žalované plnil, kdy však [právnická osoba] náleží právo požadovat vyrovnání zůstatku pohledávky před ním jako novým věřitelem, ledaže by mu zaručila, že mu bude nahrazeno, co za dlužníky vydal. Kromě uvedeného závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobkyň spojil též se zjištěním o postoupení pohledávky za žalovanými, níž žalobkyně a) uplatňuje 432 000 Kč a žalobkyně b) 72 000 Kč, žalovanou a) na [právnická osoba] – port agentura s.r.o. Nakonec ještě vysvětlil, že žalobkyním jako dědičkám po zůstaviteli [jméno] [příjmení], respektive i [jméno] [příjmení] stále náleží právo na úhradu kupní ceny ve výši 720 000 Kč (dle kupní smlouvy o prodeji zástavy manželi [příjmení] [jméno] [příjmení]). Žaloba ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 154 039 Kč byla zamítnuta proto, že v tomto rozsahu (ohledně uvedené částky) bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby již dříve zastaveno. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s poukazem na plný úspěch žalovaných ve sporu za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.; žalovaným 1. a 2. přiznal paušální náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a jako náklady žalovaných 3. a 4. uvažoval náklady, které vynaložili na zastupování advokátem. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly odvolání obě žalobkyně, které brojily proti zamítavým výrokům I. a II. a nákladovým výrokům IV. a V. Měly za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; za nesprávný měly zejména závěr, že na jejich straně absentuje aktivní legitimace k podání žaloby. Soudu prvního stupně vytkly, že prováděl důkaz spisem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, aniž kterýkoliv z účastníků takový důkaz navrhl. Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] pak neprovedl k důkazu v jejím plném znění, v kopii smlouvy, která byla k důkazu provedena, byly některé její náležitosti začerněny – zejména pak údaj o době trvání smlouvy a lhůta, která se vázala k rozvazovací podmínce. Z dokazování, jak ho soud prvního stupně provedl, tak nelze dovodit, kdo byl v době podání žaloby, respektive vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně v této věci, věřitelem žalované pohledávky. Za správný žalobkyně neměly ani názor soudu prvního stupně, že i v případě jejich aktivní legitimace by se jednalo o jejich pohledávku za panem [jméno] [příjmení] z titulu doplatku kupní ceny. Domnívají se, že plnění, které bylo poskytnuto na splacení úvěru u [právnická osoba], bylo plněním na kupní cenu za prodej bytu ve společném jmění manželů žalobkyně a) a jejího manžela, nikoliv plněním [jméno] [příjmení] ze svého. 3. V pozdějším doplnění odvolání žalobkyně uplatnily argumenty na podporu svého nesouhlasu se závěrem prvostupňového soudu o platném postoupení předmětného nároku na třetí osobu – [právnická osoba] – port agentura s.r.o. Tuto smlouvu považují ze neplatnou především proto, že v době jejího uzavření žalobkyně a) postupovala pohledávku, která jí nenáležela, když se jednalo o doposud v dědickém řízení neprojednanou součást zaniklého SJM žalobkyně a) a jejího zemřelého manžela; pokud by s tímto majetkem nakládala jako s majetkem v SJM, šlo zjevně o nakládání nikoli běžné a jako takové je neplatné, pokud druhý manžel takovou neplatnost namítne. V tomto případě uplatnila námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalovaná 1. coby jedna z právních nástupkyň manžela, který tuto smlouvu neuzavřel; i toto má za následek neplatnost uvedené smlouvy. Nadto pak tato smlouva o postoupení pohledávky byla časově omezena, a to na dobu do [datum]; pokud by tato smlouva byla k důkazu řádně provedena, bylo by zřejmé, že její účinky pominuly. Informování dlužníka o tom má vliv jen na to, komu případně je dlužník oprávněn plnit. Za podstatné žalobkyně měly, že v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně neměla smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] na jejich aktivní legitimaci vliv. Poukázaly též na to, že aktivní legitimace na jejich straně nebyla žalovanými v průběhu celého řízení zpochybněna. 4. Dále žalobkyně uplatnily argumenty na podporu svého nesouhlasu se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaných. Podle nich se soud prvního stupně nesprávně domnívá, že zástavu Hypoteční bance vyplatil nabyvatel pan [jméno] [příjmení], což však neodpovídá skutečnosti, neboť zástava byla vyplacena z peněz, které se nacházely na úschovním účtu advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] a v době jejich poukázání Hypoteční bance nebyly [jméno] [příjmení], nýbrž se jednalo o SJM manželů [příjmení], jehož součástí se staly realizací prodeje nemovitostí – šlo o složenou část kupní ceny. Mgr. [příjmení] pak byl oprávněn za splnění podmínek kupní smlouvy tyto peníze použít na výplatu zástavy. 5. Žalobkyně navrhly, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I., respektive ve výroku II. změněn tak, že jejich žalobě na přiznání žalovaných částek bude vyhověno. 6. Žalovaní navrhli rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. 7. Žalovaní 1. a 2. ve společném vyjádření k odvolání uvedli, že se zcela ztotožňují se závěry obsaženými v rozsudku, odvolání proti němuž mají proto za zcela nedůvodné. Měli za to, že žalobkyně stav věci zpochybňují s odkazem na skutečnosti, které nejsou významné. To se konkrétně týká smlouvy o postoupení pohledávky na třetí subjekt. Skutečnost, že žalobkyně nejsou aktivně legitimovány k vymáhání žalované částky po žalovaných, však plyne z faktu, že nabyvatelem zástavy (tedy osobou, která uhradila dlužnou částku bance) byl [jméno] (zřejmě [jméno] – pozn. odvolacího soudu) [příjmení], vůči němuž zástavní právo ze zástavní smlouvy působilo. 8. Ve stejném duchu se k odvolání žalobkyň vyjádřili žalovaní 3. a 4. 9. Stejné argumenty žalovaní 1. a 2. uplatnili i v doplnění svého vyjádření, kterým reagovali na doplnění odvolání ze strany žalobkyň a ve kterém uvedli, že [jméno] [příjmení] se jako zástavní dlužník také choval, když zástavu vyplatil a banka od něho tuto platbu přijala – právě z titulu, že byl zástavní dlužník. Vyplacením zástavy pak vstoupil do práv Hypoteční banky vůči nim jako dlužníkům včetně toho, že musel respektovat dohodnuté splátky, respektive podmínky hypotéky, jež byly dříve mezi nimi a Hypoteční bankou sjednány. Pokud by tomu tak nebylo, znamenalo by to, že třetí strana může kdykoli dohodnuté podmínky úvěru (podmínky jeho splácení) svým jednáním zrušit, respektive ze dne na den akcelerovat splácení dluhu; tím by došlo k zásadnímu ohrožení právní jistoty dlužníka z hypoteční smlouvy. Tím spíše takový krok nemůže učinit osoba, která ani není zástavním dlužníkem a svůj nárok odvozuje od údajného bezdůvodného obohacení. Za nerozhodné žalovaní 1. a 2. měli, že zástava byla vyplacena z peněz na úschovním účtu advokáta Mgr. [příjmení]. 10. Odvolací soud vychází z toho, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích, které společně podaným návrhem up