54 CO 40/2022-121 — Neznámý soud 58

1. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] 21 000 Kč spolu s 8,05% zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 8,05% zákonné úroky z prodlení ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 144 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Vzal za prokázáno (z výpisu z účtu, ze sdělení [právnická osoba] a ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]), že žalobkyně uzavřela se žalovaným ústní smlouvu, na základě níž mu žalobkyně půjčila částku ve výši 15 000 Kč, kterou mu dne [datum] poslala na účet z účtu s názvem A. [příjmení], ke kterému v té době měla dispoziční oprávnění; protože se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení o údajně sjednané době splatnosti (tj. nejpozději do jednoho měsíce od odeslání peněz z jejího účtu), vyšel prvostupňový soud z toho, že doba splatnosti nebyla dohodnuta. Za prokázané (výpisy z účtu a výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení]) měl dále i tvrzení žalobkyně o poskytnutí další půjčky žalovanému dne [datum] v celkové výši 10 000 Kč, z níž nesplaceno ze strany žalovaného zůstalo 6 000 Kč s tím, že i v tomto případě dovodil, že doba splatnosti nebyla dohodnuta, neboť ani v tomto případě žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran jí tvrzené doby splatnosti (do jednoho měsíce od odeslání peněz z účtu). Protože žalovaný na dluh, který žalobkyně učinila předmětem žaloby, přes výzvu obsaženou v předžalobní výzvě ze dne [datum] ničeho neuhradil, měl soud prvního stupně žalobu co do jistiny a také části příslušenství za důvodnou, když po právní stránce uplatněný nárok posoudil (pokud jde o jistinu) dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Protože se žalovaný se zaplacením (s vrácením zápůjčky) dostal do prodlení, je kromě jistiny pohledávky povinen dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení; odůvodnění počátku prodlení (se zaplacením částky 15 000 Kč od [datum] a se zaplacením částky 6 000 Kč od [datum]), a tedy ve svém důsledku závěr, kdy se obě půjčky staly splatnými, rozsudek soudu prvního stupně postrádá. V návaznosti na rozhodnutí o věci samé soud prvního stupně dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy toto rozhodnutí učinil s odkazem na ustanovení § 142 odstavec 1 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšnou; jako její náklady uvažoval zaplacený soudní poplatek (1 050 Kč) a náklady na odeslání předžalobní výzvy (47 Kč). 2. Proti přisuzujícímu výroku I. a nákladovému výroku III. rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání s tím, že má za to, že ve věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci na zjištěný skutkový stav. Konkrétně namítal, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena zápůjčka dle § 2390 NOZ bez doby splatnosti, pak se měl zabývat i ustanovením § 2393 NOZ, které uvádí, že neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Tím, zdali vůbec a kdy byla v tomto případě podána zapůjčitelem výpověď k zápůjčce, se však soud prvního stupně nezabýval, což je však nezbytné pro to, aby mohl vyslovit, kdy nastala její splatnost. Platí totiž, že zapůjčitel se může vrácení půjčky po vydlužiteli domáhat až poté, co zápůjčku v souladu s § [číslo] odstavec 1 vypoví. Učinit tak ve lhůtě šesti týdnů může již následující den po vzniku právního poměru. Teprve uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení půjčky stává nárokem, kdy počíná běh promlčecí lhůty; v souvislosti s uvedeným odvolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019 – 81. 3. Žalovaný měl dále za to, že za výpověď smlouvy o zápůjčce dle § 2393 odstavec 1 NOZ nelze považovat žalobkyní doloženou předžalobní upomínku ze dne [datum], kdy pouhá výzva ke splnění dluhu bez určitého projevu vůle přivodit zánik závazku výpovědí, nemůže výpověď nahradit; v souvislosti s touto námitkou poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 25 Co 98/2018 – 43. Na základě uvedeného pak měl za to, že se žalobkyně nemohla domáhat vrácení zápůjčky bez toho, že by nejprve smlouvu vypověděla. „ Z opatrnosti“ pak namítl promlčení uplatněného nároku. 4. V další části odvolání žalobce dále uvedl, že rovněž popírá samotnou důvodnost nároku, a to poskytnutí půjčky od žalobkyně ve výši 15 000 Kč a půjčku 6 000 Kč; od žalobkyně si půjčil pouze částku 4 000 Kč, kterou již splatil. Pokud jde o údajné půjčky v uvedených částkách, nebylo mu známo, že tyto peníze měly být od žalobkyně, ani to, že se mělo jednat o půjčku jemu samotnému či manželům. Uvedené částky mu byly zaslány na účet bývalou manželkou na chod domácnosti; že by k jejímu účtu měla dispoziční právo žalobkyně, nevěděl a ani vědět nemohl. Měl za to, že pokud by žalobkyně chtěla realizovat půjčky, nepochybně tak mohla učinit stejně jako v případě půjčky ve výši 4 000 Kč, tj. ze svého účtu. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl (dle obsahu) změnu rozsudku soudu prvního stupně v napadené části tak, že odvolací soud žalobu zamítne, nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání. 5. Žalovaný navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Ve vyjádření k odvolání, které učinila ještě jeho právní předchůdkyně, tato vyslovila přesvědčení, že jej soud prvního stupně vydal v souladu se zákonem a zjištěnými skutečnostmi. Skutečnost, že žaloba byla částečně zamítnuta ohledně úroků z prodlení, je zjevně důsledkem toho, že paní soudkyně posuzovala její výzvu o zaplacení půjčky – předžalobní upomínku ze dne [datum] zároveň jako výpověď smlouvy o půjčce, byť tato smlouva byla uzavřena ústně. Pokud žalovaný uvádí, že mu peníze ve výši 15 000 Kč a 6 000 Kč nepůjčila, a tvrdí, že peníze z účtu [bankovní účet] mu byly zaslány bývalou manželkou na chod domácnosti, je to v rozporu s tím, že ve zprávě pro příjemce je uvedeno půjčeno [příjmení] a půjčka [příjmení]. Rovněž část zaplacené půjčky ve výši 4 000 Kč byla vrácena na tento účet, z čehož plyne, že žalovaný věděl, že se jedná o účet její a ne o účet její dcery. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 á contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 90, § 201 o.s.ř.), že bylo podáno včas (§ 204 odstavec 1 o.s.ř.) a že splňuje též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odstavec 2 o.s.ř.), podřaditelných pod ustanovení § 205 odstavec 2 písmeno c), e) a g) o.s.ř., rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu přezkoumal a přezkoumal také řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a nakonec dospěl k závěru, že odvolání je jen částečně důvodné, a nadto z důvodů jiných než v něm uvedených. 7. Na tomto místě považuje odvolací soud za potřebné pro úplnost uvést, že účinky podaného odvolání dopadly na napadený meritorní přisuzující výrok I. a bez dalšího i na závislý výrok III. o náhradě nákladů řízení (nadto odvoláním též výslovně napadený), kdy tak právě v tomto rozsahu byl odvolací soud oprávněn rozsudek soudu prvního stupně přezkoumávat. Odvoláním nedotčený meritorní výrok II. o částečném zamítnutí žaloby jako výrok samostatný naopak již nabyl (samostatně) právní moci (§ 206 odstavec 1 a 2, § 159, § 159a o.s.ř.) a přezkumná činnost odvolacího soudu se tak na něj nevztahovala. 8. V posuzované věci učinila žalobkyně [jméno] [příjmení] předmětem sporu vrácení zápůjček v částkách 15 000 Kč a 6 000 Kč, a to na základě tvrzení, že tyto částky žalovanému poskytla formou bezhotovostního převodu na jeho účet dne [datum] (15 000 Kč) a dne [datum] (6 000 Kč), vždy v návaznosti na jejich ústní dohody o poskytnutí půjčky; v případě druhé půjčky její výše činila celkem 10 000 Kč, z nichž jí žalovaný 4 000 Kč vrátil. Žalobkyně dále tvrdila, že splatnost obou půjček byla dohodnuto nejpozději do jednoho měsíce od odeslání peněz z jejího účtu. Protože jí žalovaný půjčky v uvedených částkách přes opakované telefonické výzvy nevrátil, zaslala mu dne [datum] předžalobní výzvu k vrácení„ alespoň částky 17 000 Kč“. 9. Protože žalobkyně [jméno] [příjmení] v průběhu odvolacího řízení odvolacímu soudu oznámila, že v řízení uplatněnou pohledávku za žalovaným postoupila [jméno] [příjmení], a současně navrhla, aby [jméno] [příjmení] jako nabyvatel práva, o které v řízení jde, vstoupil do řízení na její místo, odvolací soud při zohlednění souhlasu žalovaného