54 CO 9/2022 — Neznámý soud 58

1. Soud prvního stupně rozsudkem rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to pozemku st. parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 177 m2, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa] ve [obec] a parc. [číslo] – zahrada o výměře 140 m2, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, na [list vlastnictví] pro obec Svratka a k.ú. [obec], okres [okres] (výrok I.), tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit každému z žalovaných vypořádací podíl ve výši 191 666,70 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem odůvodnil s odkazem na ustanovení §§ 1140 odstavec 1, 1141 odstavec 1 a 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), tím, že nadále žádný z nich ve spoluvlastnictví nehodlá setrvávat, avšak na jeho zrušení se nedohodli; proto je zrušil dle ustanovení § 1143 o.z. Jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalobce pak odůvodnil tím, že je to právě žalobce, kdo bude schopen lépe realizovat práva a povinnosti s vlastnictvím spojené, neboť na rozdíl od žalovaných, kteří i nadále hodlají nemovitosti užívat pouze k rekreačním účelům, se hodlá do nemovitosti spolu s manželkou trvale nastěhovat, bydlet v ní a udržovat ji; pro takové rozhodnutí tak svědčila jak velikost žalobcova spoluvlastnického podílu (1/2), tak i účelné využití nemovitosti, kdy v této souvislosti prvostupňový soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2450/2017. Pokud pak žalobce zavázal k výplatě spoluvlastnických podílů žalovaným každému ve výši 191 666,70 Kč, vycházel při tom z„ tržní ceny“ nemovitostí zjištěné soudem ustanoveným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 1 150 000 Kč O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. s tím, že vypořádat poměry mezi sebou bylo v zájmu všech účastníků. 2. Proti tomuto rozsudku se všichni žalovaní odvolali. Ač každý ze žalovaných podal odvolání samostatně, žalovaní 1) a 2) jej odůvodnili zcela totožně (a to i s poukazem na odůvodnění odvolání ze strany žalovaného 3), o kterém prohlásili, že vyjadřuje shodnou vůli všech žalovaných o tom, v čem spatřují nesprávnost napadeného rozhodnutí, jak a v čem soud prvního stupně pochybil a jak by měl odvolací soud o odvolání rozhodnout) tím, že soud prvního stupně nesprávně uvažoval příčiny neshod mezi spoluvlastníky, pokud uvedl, že žalobce měl v roce 2018 v úmyslu zrušit podílového spoluvlastnictví dohodou, neboť mezi spoluvlastníky docházelo k neshodám ohledně nákladů spojených s užíváním nemovitostí a opravou domu, kdy převážnou část oprav měl provádět žalobce. To, na základě jakých důkazů k takovému závěru dospěl, není zřejmé. Soud prvního stupně vychází z ničím nepodložených tvrzení žalobce a naopak skutečnosti dokládající nemorální jednání žalobce vůči otci žalovaných ignoroval. V této souvislosti připomněli nezájem žalobce o předmětné nemovitosti, o nichž v roce 2018 prohlásil, že ho fyzicky i finančně zatěžují a chtěl je za účelem zisku finančních prostředků prodat; oni naopak měli a mají zájem ji zanechat jako rodinné dědictví pro další generace. Žalovaní 1) a 2) dále prvostupňovému soudu vytkli, že se nijak nezabýval reálností žalobcova tvrzení o tom, že v nemovité věci hodlá do budoucna trvale bydlet, tj. tím, zda s ohledem na svůj věk a zdravotní stav je schopen zabezpečit péči o danou nemovitost a též po stránce finanční zajistit do budoucna její rekonstrukci a stálou údržbu. Za nelogické měli i úvahy prvostupňového soudu týkající se stavebně technického charakteru nemovitosti, který na jedné straně shledává na pokraji životnosti, na druhou stranu však věří tvrzení 72letého žalobce, že zde má v úmyslu trvale bydlet a žít. Proč shledal právo žalobce silnější než právo žalovaných, soud prvního stupně dostatečně neodůvodňuje. Zde žalovaní 1) a 2) poukázali na jeho zjištění, že právě žalovaní spotřebovávali veškeré komodity, a tedy to byli oni, kdo do nemovitosti více jezdí a udržuje ji; to že má žalobce dané komodity (elektřinu, vodu, plyn) formálně napsány na své jméno, není významné, neboť jednak je odmítá na žalované přepsat, jednak oni spotřebované komodity hradí. Žalovaní 1) a 2) vyslovili též přesvědčení, že žalobce nedisponuje ani fyzickými, ani finančními prostředky, které jsou nutné k tomu, aby nemovitost byla uvedena do řádného stavu a v tomto udržována. Oni pak jsou připraveni společně ji opravit a zafinancovat její rekonstrukci tak, aby další léta mohla sloužit jejich rodinám. Dle žalovaných soud prvního stupně též nesprávně bagatelizoval jejich vztah k nemovitosti, do které jezdili už jako děti a citovaný vztah si zde vybudovali s ohledem na láskyplné vzpomínky na babičku a otce, se kterými zde trávili čas. Také měli za to, že vlastnictví nemovité věci není omezeno jejím využitím pouze pro trvalé bydlení. Takto tu ani žalobce nepobývá, jeho návštěvy zde jsou minimální. Oni nemovitosti užívali a užívají ve větším rozsahu (zde opětovně poukázali na spotřebu energií, která svědčí o jejich výlučném užívání nemovitosti), a protože sem jezdí společně se svými rodinami a dětmi, bude i napříště jimi nemovitost využita účelněji; rodina žalobce nemovitosti neužívá a ani v minulosti neužívala, a nemá o ně žádný zájem. Soud prvního stupně také nesprávně ve prospěch žalobce uvažoval velikost jeho podílu, když jim v souhrnu náleží spoluvlastnický podíl rovněž o velikosti ½, přičemž od počátku vystupují jako jedna strana a jsou v naprosté shodě. [příjmení] zákonný rámec pak podle žalovaných bylo zjišťování majetku jejich matky; naopak se soud prvního stupně nijak nevypořádal s tím, jaký majetek vlastní žalobce. Nesprávně také ignoroval fakt, že žalovaní nabízeli žalobci na vypořádací podíl více, než činila reálná tržní hodnota dané nemovité věci, žalobce naopak ani snahu nabídnout jim na vypořádání částku vyšší neprojevil; i to podle nich svědčí o tom, že k nemovitosti mají bližší vztah a že je žádoucí, aby byla přikázána do jejich spoluvlastnictví. 3. V zásadě totožně odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně odůvodnil také žalovaný 3). Tedy i on poukázal na nesprávné, respektive nepřezkoumatelné zjištění týkající se neshod mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaných (jejich otcem), jejichž skutečným důvodem bylo, že žalobce měl v úmyslu předmětnou nemovitou věc prodat de facto ihned po smrti jejich matky, které dům dlouhá léta náležel; otec žalovaných s tím nesouhlasil, žalobce na něj činil psychický nátlak. Nakonec žalobce souhlasil, aby nemovitost připadla do vlastnictví otce žalovaných. Žalobce tedy neměl od počátku zájem si nemovitost ponechat, v minulosti sám zajistil kupce, který byl ochoten ji koupit za částku 1 600 000 Kč. Přestože žalobce v minulosti opakovaně deklaroval, že o nemovitosti nemá zájem, soud prvního stupně nyní uvěřil ničím nepodloženému jeho tvrzení, že by se sem chtěl natrvalo přestěhovat. Kromě toho, že takové tvrzení žalobce měl za účelové, měl žalovaný 3) za to, že s ohledem na svůj věk žalobce není schopen fyzicky ani finančně zabezpečit nutné opravy a následnou údržbu nemovitosti. Obdobně jako žalovaný 1) a 2), také žalovaný 3) soudu prvního stupně dále vytkl, že zcela svévolně bagatelizoval vztah žalovaných k daným nemovitostem, že nesprávně ve prospěch žalobce zvažoval hledisko velikosti podílu i účelného využití věci, že nepochopitelně zjišťoval majetek matky žalovaných a naopak se nezabýval tím, že žalobce vlastní další nemovitý majetek, zejména pak čtyřgenerační dům ve [obec]. Za správné ani logické neměl úvahy prvostupňové soudu o možnosti trvalého bydlení žalobce v nemovitosti, jejíž stavebně technický charakter sám shledává na pokraji životnosti. Dovolával se též rozsahu užívání, o kterém svědčí spotřebované komodity, a vyslovil přesvědčení, že přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce reálně hrozí jejich prodej. Naopak žalovaní jsou připraveni dům opravit a zafinancovat jeho rekonstrukci. Žalovaný 3) se v odvolání vyjádřil také k výpovědím slyšených svědků, kdy výpověď dcery žalobce nelze mít za objektivní s ohledem na majetkový prospěch svůj i žalobce spojený s jeho případným úspěchem ve sporu. Další svědci ze strany žalující hovořili velmi obecně, a pokud vypovídali o pracech žalobce na nemovitých věcech, jednalo se o období desítek let zpět. Naopak svědek [jméno] [příjmení] soudu sdělil, že to byli žalovaní, kdo nemovitosti dlouhodobě užívá a kdo a jak se podílel na jejich opravách. Také žalovaný 3) měl výhrady k tomu, že ze strany soudu prvního stupně byl ignorován fakt, že žalovaní žalobci nabídli oproti reálné ceně vyšší vypořádací podíl. Za významné měl, že pokud budou nemovitosti přikázány žalovaným, budou moci být plnohodnotně využívány, a to větším počtem osob, které také mají lepší finanční i