72 CO 119/2022-207 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně (dále jen„ prvostupňový soud“) výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 274 955 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení). Ve zbývajícím rozsahu (co do zákonného úroku z částky 379 500 Kč od [datum] do [datum] a dále co do částky 104 545 Kč se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení) žalobu zamítl (výrok II.) a zavázal v řízení poměrně neúspěšného žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 97 356 Kč (44 % celkových) do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III.). Konečně, podle výsledku řízení uložil oběma účastníkům zaplatit náklady vzniklé státu, a to na zálohou nekrytém znalečném (výroky IV. a V.). 2. Prvostupňový soud tak částečně vyhověl návrhu žalobce, který se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 379 500 Kč včetně 15% daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“) s tím, že s žalovaným uzavřel za tuto cenu smlouvu o dílo (zhotovení zateplení fasády s vrchním lepidlem na rodinném domě žalovaného s předpokládanou plochou zateplení 330 m², s termínem zhotovení do [datum]), dílo řádně dokončil v listopadu 2016 a toto nebylo předáno výhradně pro neposkytnutí součinnosti ze strany žalovaného. Žalovaný dle žalobce přestal komunikovat poté, co odmítl přistoupit na úpravu ceny díla, když vyšlo najevo, že zateplovaná plocha fasády je ve skutečnosti větší (400 m²). Konfrontován obranou žalovaného, že písemnou smlouvu o dílo nepodepsal a byla uzavřena toliko smlouva ústní, a to na provedení kompletního zateplení včetně fasádní barvy a marmolitu na soklu za celkovou cenu 200 000 Kč, nakonec prvostupňový soud uzavřel, že smlouva o dílo sjednána nebyla (pro nedostatek shody o jejím obsahu), pročež vztah účastníků vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení – plněním žalobce získal žalovaný majetkový prospěch v podobě zhodnocení jeho nemovitosti (s odkazem na závěry judikatury Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4047/2007). Výši zhodnocení pak prvostupňový soud stanovil podle soudem ustanoveným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] zpracovaného posudku částkou 274 955 Kč (obvyklá cena žalobcem provedených prací byla znalcem stanovena na částku 366 606 Kč, které však zvýšily hodnotu nemovitosti žalovaného pouze o 75 % této částky), žalobci následně přiznanou, včetně zákonného úroku z prodlení vázaného až na předžalobní výzvu ze dne [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 3. Proti rozsudku se odvolali žalobce i žalovaný. 4. Žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek v zamítavém výroku II. změnil tak, že mu bude přiznána ještě i částka ve výši 94 651 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, když tato má představovat modifikaci uplatněného nároku vycházející ze znaleckým posudkem stanovené skutečné ceny dodaného díla. Žalobce přitom doplnil, že co do zamítnutí žaloby pro částku 12 894 Kč (rozdíl jím uplatněné částky 379 500 Kč a hodnoty díla, jak byla v částce 366 606 Kč stanovena znaleckým posudkem) se zákonným úrokem z prodlení rozsudek prvostupňového soudu akceptuje. Již na tomto místě ovšem nutno předeslat, že žalobce svůj výpočet zbývajícího předmětu odvolacího řízení zatížil početní chybou, neboť správný rozdíl mezi nepřiznanou částí uplatněného nároku (104 545 Kč) a žalobcem jako akceptovanou nepřiznanou částkou 12 894 Kč je částka 91 651 Kč – pro účely svého rozhodnutí ovšem odvolací soud nadále bez dalšího vyšel z částky žalobcem opakovaně zmíněné jakožto předmět odvolacího řízení, tj. z 94 651 Kč. 5. Pokud se týká věci samé, žalobce neměl za správný postup prvoinstančního soudu, jímž určil výši nároku žalobce při vypořádání bezdůvodného obohacení podle zvýšení hodnoty majetku žalovaného (rozdílu mezi obvyklou cenou jeho domu s provedeným zateplením oproti ceně domu před zateplením; přesněji způsobem dle znaleckého posudku, tj. ponížením ceny díla za užití koeficientu – pozn. odvolacího soudu). Žalobce měl za to, že žalovaný se obohatil nikoli o částku odpovídající tržnímu zhodnocení svého majetku, ale o částku výší odpovídající nákladům žalobcem vynaloženým, které by jinak žalovaný vynaložil sám a bez nichž by k zhodnocení jeho majetku vůbec nedošlo. Byla-li nákladová cena zhodnocení domu žalovaného žalobcem provedenými pracemi znaleckým posudkem stanovena na částku ve výši 366 606 Kč, tato v zásadě koresponduje s původně žalobcem požadovanou částkou. Dále žalobce zopakoval svoji argumentaci proti způsobu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a navrhl výrok III. rozsudku změnit tak, že mu bude přiznána plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o.s.ř.“), neboť výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku a žalobce neměl jinou možnost, jak výši bezdůvodného obohacení zjistit. 6. Žalovaný naopak setrval na své dosavadní argumentaci v tom smyslu, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo, jíž se žalobce zavázal provést kompletní zateplení celého domu včetně finální barevné omítky a marmolitu na sokl za celkovou cenu 200 000 Kč, když tato skutečnost byla dle žalovaného zřejmá z provedeného dokazování. Pokud pak bylo ujednáno, že dílo bude spočívat i v provedení finálních úprav (které dosud provedeny nebyly), nebylo dle žalovaného dokončeno a žalobci dosud nevznikl nárok na úhradu ceny. Proti způsobu stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaný ničeho nenamítal, zpochybnil však postup znalce při vyhotovení doplňku znaleckého posudku, kterým samostatně stanovil zhodnocení majetku žalovaného o 75 % i pokud se týká ceny dodaných okenních parapetů. Namítl, že úkolem znalce bylo stanovit tržní zhodnocení majetku žalovaného, tedy domu jako celku – nebylo přitom možné dospět k objektivnímu závěru, že instalace či neinstalace okenních parapetů ovlivnila celkovou tržní hodnotu domu právě o částku odpovídající třem čtvrtinám jejich nákladové ceny, tedy konkrétně o 22 548 Kč. Dále žalovaný upozornil, že v přítomné věci se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele. K tíži žalobce jakožto podnikajícího subjektu tedy mělo jít to, že nebyla uzavřena písemná smlouva o dílo, že nebylo jednoznačně a transparentně sjednáno, co je předmětem plnění a jaká je cena díla, že žalobce chybně zaměřil výměru fasády a v neposlední řadě i skutečnost, že se několik let věcí nezabýval, nezajímal se o dokončení díla a nepožadoval vypořádání jeho ceny. Pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, ta měla být dle žalovaného podřízena pod ust. § 150 o.s.ř. a žalobci náhrada nákladů odepřena. Žalovaný primárně navrhl změnit výroky I. a III. rozsudku tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta a žalobce zavázán k úhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 7. Žalobce i žalovaný podali odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o.s.ř.“) a jako osoby k tomu oprávněné (§ 201 o.s.ř.). Napadli rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. à contrario) a uplatnili odvolací námitky v tom smyslu, že řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ve smyslu ust. § 205 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), že prvostupňový soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (ve smyslu ust. § 205 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.), a že rozhodnutí prvostupňového soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (ve smyslu ust. § 205 odst. 2, písm. g/ o.s.ř.) Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí prvostupňového soudu, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a po dílčím doplnění dokazování výslechem ustanoveného znalce dospěl k následujícím závěrům. 8. Z prvostupňovým soudem provedeného dokazování, resp. již i na podkladě nesporných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), má odvolací soud za správná ta dosavadní skutková zjištění spočívající v tom, že žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná mj. v oboru provádění staveb, jejich změn a odstraňování a žalovaný jakožto vlastník rozestavěného rodinného domu v [obec], na ulici [ulice] (dále též jen„ dům“), jednali o tom, že žalobce pro žalovaného provede fasádu domu. Vzhledem k tomu, že fasáda byla skutečně provedena, a to až po podkladní vrstvu finální omítky a marmolitu na soklech, včetně zateplení polystyrenem, když provedené práce byly též fotograficky zdokumentovány a popsány též ve výpovědi svědka [jméno] [jméno], který je jako subdodavatel pro žalobce provedl, v tomto rozsahu nebylo faktické provedení„ díla“ mezi účastníky sporné. Naopak, sporným mezi účastníky přetrvalo, v jaké podobě byla v té souvislosti uzavřena smlouva. 9. Žalobce nejprve tvrdil, a předložil o tom smlouvu písemnou, předmět díla specifikovaný jako„ zateplení fasády v rozsahu 330 m² RD [obec], ulice [ulice]“, v ceně 1 000 Kč za m² bez (15%) DPH. Uzavření takové smlouvy se však žalobci prokázat nepodařilo, neboť vyšlo najevo, že