54 CO 189/2022-116 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem o vypořádání dříve zaniklého společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“) tak, že žalované se přikazuje celý členský podíl v [příjmení] [jméno], stavebním bytovém družstvu, [IČO], sídlem [adresa]), a žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na vypořádání hodnoty členského podílu částku 250 Kč (výrok II.). O nákladech řízení konečně soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 740 a § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. z.“) a § 739 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.o.k.“), tím, že účastníci byli manželé a jejich SJM zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dne [datum]. Mezi účastníky bylo nesporné, že za trvání manželství se účastníci stali společnými nájemci družstevního bytu a nabyli společné členství v bytovém družstvu; toto společné členství v bytovém družstvu učinili účastníci předmětem vypořádání jejich zaniklého SJM. Dále účastníci shodně učinili nesporným, že dne [datum] uzavřeli jako manželé smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění sepsanou formou notářského zápisu, kterou vypořádali své společné jmění manželů, část sumy majetku ve společném jmění byla převedena do výlučného vlastnictví žalobce, druhá část do výlučného vlastnictví žalované; v čl. VI. tohoto notářského zápisu a pro případ budoucího převodu vlastnického práva k bytové jednotce se dohodli tak, že ji nabyde do svého výlučného vlastnictví žalovaná, s čímž žalobce vyslovil svůj bezvýhradný souhlas. Soud vycházel dále ze zjištění, že žalobce se v roce 2018 odstěhoval, v bytě zůstala bydlet žalovaná. Ta bytové družstvo dne [datum] požádala o převod bytové jednotky do jejího výlučného vlastnictví. Na základě této žádosti bytové družstvo převedlo smlouvou o převodu vlastnictví družstevního bytu a pozemku do vlastnictví člena družstva ze dne [datum] bytovou jednotku na žalovanou, a to s účinky ke dni [datum]. 3. S námitkami žalobce, že ujednání obsažené v čl. VI. notářského zápisu je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem, v důsledku čehož je relativně neplatná i smlouva o převodu vlastnictví družstevního bytu a pozemku do vlastnictví člena družstva ze dne [datum], neboť žalobce k uzavření této smlouvy nedal souhlas a ani nebyl jejím účastníkem, se soud prvního stupně vypořádal tak, že dovodil, že obě tyto smlouvy či smluvní ujednání byly účastníky uzavřeny platně. Svůj závěr odůvodnil tím, že tvrzenou absolutní neplatnost tohoto článku neshledal, kdy čl. VI. notářského zápisu nevyloučil ze společného jmění účastníků jako manželů členský podíl v bytovém družstvu, dopadal pouze na majetkovou hodnotu tohoto podílu, byl tak uzavřen v souladu s tehdy platnou právní úpravou a platně upravil vztahy mezi účastníky. Na platnosti čl. VI. notářského zápisu (ani na následné platnosti smlouvy o převodu družstevního bytu) nic nemění skutečnost, že v notářském zápisu je nemovitá věc specifikována pouze označením samotného bytu, nikoliv i odpovídajících částí společných částí domu a pozemku, na kterém je dům postavený. Vůle účastníků je z čl. VI. notářského zápisu jednoznačně zjevná, tedy že se týká bytové jednotky, ke které náleží rovněž spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku pod budovou, protože pouze bytová jednotka může být předmětem převodu vlastnického práva, nikoliv byt, tedy místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Smlouva o převodu družstevní bytu musí splňovat podmínky podle § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o vlastnictví bytů), tedy musí jít o člena družstva, který je nájemcem bytu a který zároveň bytové družstvo k uzavření smlouvy vyzval. Žalovaná tyto podmínky členství splňovala a na základě notářského zápisu bytové družstvo k převodu bytové jednotky vyzvala sama, přestože členskou bytového družstva byla společně s žalobcem. Notářský zápis ze dne [datum] představuje vůli obou účastníků jako tehdejších manželů nabýt bytovou jednotku do výlučného vlastnictví žalované, nikoliv do společného jmění manželů, které bylo zúženo. Právě již uzavřením notářského zápisu dal žalobce k podání takové žádosti pouze žalovanou souhlas, další nevyjádření tohoto souhlasu i v listině samotné smlouvy o převodu vlastnictví družstevního bytu nečiní uvedenou smlouvu neplatnou, neboť účastníci se jasně dohodli, že to bude pouze žalovaná, kdo bude ve smlouvě o převodu vlastnictví družstevního bytu vystupovat jako nabyvatel. Pokud žalovaná namítala, že námitka absolutní neplatnosti je promlčená, tak soud zaujal stanovisko, že právo dovolat se absolutní neplatnosti právního jednání je nepromlčitelné. 4. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku zabýval rovněž otázkou, zda členství účastníků v bytovém družstvu i po převodu bytové jednotky do výlučného vlastnictví žalované nadále trvá nebo nikoli; odkázal přitom na ust. § 24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů, a uzavřel, že ujednání v čl. VI. notářského zápisu se nedotýká samotného členství v bytovém družstvu, členský podíl nebyl vyloučen ze společného jmění manželů a bytové družstvo sdělilo, že členství v bytovém družstvu s převodem bytové jednotky nezaniklo, členský podíl je tedy stále součástí zaniklého SJM účastníků a musí být v tomto řízení vypořádán. V rámci vypořádání soud členský podíl přikázal žalované. Mezi účastníky nepanovala shoda, pokud jde o hodnotu členského podílu v bytovém družstvu a z ní vyplývajícího vypořádacího podílu, kdy žalobce tvrdil, že hodnota členského podílu je částka 4 115 000 Kč, představující obvyklou cenu k užívacím právům bytu, žalovaná navrhovala stanovil vypořádací podíl podle hodnoty členského vkladu. Soud prvního stupně vyložil, že vzhledem k tomu, že družstevní byt byl platně převeden do výlučného vlastnictví žalované a tato majetková hodnota již není součástí společného jmění manželů, se přiklonil k návrhu žalované, a uložil jí tedy povinnost zaplatil žalobci částku 250 Kč, jako polovinu hodnoty členského vkladu, zjištěného dotazem na [příjmení] [příjmení], stavební bytové družstvo. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně o odkazem na povahu řízení, které je tzv.„ iudicium duplex“, kdy oba účastníci v něm mají totožné postavení žalobce i žalovaného, oba navrhovali zrušení a vypořádání společného jmění manželů ohledně členského podílu a neshodli se pouze na výši vypořádacího podílu. Na úspěch každého z nich je třeba pohlížet jako na úspěch v zásadě stejný, když žaloba zamítnuta nebyla; navíc žalovaná, k jejímuž návrhu se soud přiklonil, náhradu nákladů nepožadovala. 5. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalobce, kdy z obsahu tohoto odvolání vyplývá, že odvolání směřuje do všech výroků rozsudku. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce odvolání odůvodnil tím, že v době sepisu odvolání byl vystaven ze strany žalované určitým tlakům, neboť žalovaná neopomněla při každé příležitosti tvrdit, že žalobce rodinu podnikáním ožebračuje a že si na podnikání„ vzal dokonce spoření dcery“. Po zúžení SJM notářským zápisem žalovaná nabyla hodnotný majetek, zatímco žalobce nabyl polorozpadlé nemovitosti s povinností uhradit na společné závazky více než 5 mil. Kč. Z těchto skutečností tedy žalobce vyvozuje, že dohodu o zúžení SJM uzavřel za zvlášť nevýhodných podmínek a v tísni, protože člověk, který by se v tísni neocitl, by takovou smlouvu nikdy neuzavřel. Dohoda obsažená v čl. VI. notářského zápisu nebyla uzavřena platně, protože se účastníci nemohli dohodnout o něčem, co součástí SJM nebylo; jedná se pouze o„ jakýsi pokus o vytvoření smlouvy o smlouvě budoucí, která nicméně podmínky smlouvy o smlouvě budoucí nesplňuje“. Žalobce nepovažuje za správný názor soudu, že žalovaná mohla na základě notářského zápisu ze dne [datum] nabýt vlastnictví k bytu, který je předmětem sporu, neboť v den uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k bytu a pozemku do vlastnictví člena bytového družstva byli v té době oba účastníci jako manželé společnými nájemci a společnými členy bytového družstva. Odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, podle kterého se při vypořádání SJM vzniklého za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ s.o.z.“) postupuje podle o.z., je nepřípadný. V této souvislosti žalobce odkazuje na stanovisko družstva, které oproti z.o.k., podle kterého se v současné době právo společného nájmu družstevního bytu řídí, rozhodlo samo, ač k tomu nebylo oprávněno, že dnem [datum] zaniklo společné členství účastníků řízení v bytovém družstvu [příjmení] [příjmení]. Žalobce trvá na tvrzení, že smlouva o převodu vlastnictví bytu a po