54 CO 98/2022-306 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem (jeho výrokem I.) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí bytové jednotky [číslo] o velikosti 2+1 ve 3. NP budovy [adresa] v [obec], ulice [ulice], postavené na pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 633 m2, spoluvlastníkem společných částí budovy [adresa] v [obec], ulice [ulice], postavené na pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 633 m2 v rozsahu spoluvlastnického podílu [číslo], a spoluvlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 633 m2, v rozsahu spoluvlastnického podílu [číslo], vše v obci a k. ú. [obec], (dále též jen„ byt v [obec]“, nebo jen„ předmětný byt“). Výrokem II. téhož rozsudku pak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 306 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. 2. Zamítavou část rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), à contr., tím, že v posuzovaném případě nebyly v kupní smlouvě naplněny ani subjektivní, ani objektivní, podmínky lichvy. 3. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy sice z úhlu svého pohledu jednala pod tlakem exekuce, její stav ale nebylo možno označit za tíseň, neboť exekuce bezprostředně nesměřovala k uskutečnění dražby, nebylo rozhodnuto o obvyklé ceně a nebyla vydána dražební vyhláška. O jiných nepříznivých okolnostech jako je nezkušenost, rozumová slabost, rozrušení nebo lehkomyslnost, není důvod u žalobkyně uvažovat. Zejména však nebyla uvedená nepříznivá okolnost na straně žalobkyně žalovaným jakkoliv zneužita, neboť v řízení bylo prokázáno, že v době uzavření kupní smlouvy tvořili žalobkyně a žalovaný pár a jednali s vizí společné budoucnosti a společného řešení nepříznivé situace. Cílem žalovaného v době uzavření kupní smlouvy nebylo připravit žalobkyni o byt nebo část jeho hodnoty, ale naopak zachovat byt pro společné bydlení. Citový vztah žalovaného k žalobkyni byl pravý a nebyl jen předstíraný. Skutečnost, že tento vztah později pominul z příčin na straně žalovaného, není pro posouzení platnosti kupní smlouvy rozhodná. Pokud jde o naplnění objektivních podmínek lichvy, přiklonil se soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně převodem bytu hrubě zkrácena nebyla, neboť byt nabyla v roce 2014 za cenu 610 000 Kč a prodávala jej s jen s malými opravami v roce 2017 za cenu 720 000 Kč. Kupní cena navíc nebyla jediným benefitem žalobkyně z převodu; dalším byl tehdejší příslib mezi partnery, že v bytě bude žalobkyně dál bydlet. Benefitem pro žalobkyni měl být i jí tvrzený slib, že byt jí v budoucnu bude převeden zpět. Případné pozdější porušení slibu žalovaným opět nemá vliv na hodnocení podmínek v době právního jednání. V ceně se rovněž promítalo riziko žalovaného, který nabýval byt zasažený exekučním prodejem. 4. Neplatným soud prvního stupně neshledal převod vlastnického práva k předmětnému bytu ani z důvodu namítaného porušení tzv.„ generálního inhibitoria“ spojeného s probíhající exekucí jej postihující, když s odkazem na právní závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008, vysvětlil, že je-li (tak jako v tomto případě) zastavena exekuce, aniž jí byl postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem ve smyslu ustanovení § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen„ ex. řád“), ve znění účinném do 31. 10. 2009, považují se úkony, jimiž povinný s tímto majetkem nakládal za trvání exekuce, za platné. Shledání neplatnosti převodu předmětného bytu by podle soudu prvního stupně bylo rovněž v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 o. z., neboť by žalobkyně měla prospěch z protiprávního převodu, který sama vyjednala. 5. Vyhovující část rozhodnutí pak odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 2079 odst. 1 a § 2991 o. z. tím, že část kupní ceny za byt ve výši 306 000 Kč sice byla zaplacena ve prospěch žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného, čímž si žalovaný splnil svou povinnost z kupní smlouvy, současně se však tímto žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Právním důvodem plnění ve prospěch žalobce nebylo ani ujednání, že za peněžní prostředky rekonstruuje předmětný byt, kterémužto jednání chyběla projevená vůle žalobkyně vlastnické právo k peněžním prostředkům převést na žalovaného; šlo jen o svolení k dočasnému užití prostředků v podobě blížící se výprose. 6. S námitkami započtení vzájemných pohledávek se soud prvního stupně vypořádal s odkazem na ustanovení § 1982 o. z. tak, že bez ohledu na pořadí jednotlivých započtení (s odůvodněním, že matematický rozdíl pohledávek dává vždy stejný výsledek) žalovanému nezbyla žádná pohledávka, kterou mohl dále započítávat proti pohledávce žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 306 000 Kč, byť v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně připustil, že před vyhlášením rozsudku početní chybou opomenul zůstatek pohledávky žalovaného ve výši 220,52 Kč. Všechna započtení učiněná účastníky řízení shledal přípustná, neboť veškeré zde uplatňované pohledávky pocházejí z řešení jediné situace – dluhů vymáhaných proti žalobkyni a ohrožení vlastnictví bytu, přestože některé pohledávky by bylo možné pokládat za nejisté a nekompenzabilní podle § 1987 odst. 2 o. z. 7. Vyšel přitom ze zjištění, že žalovanému vznikly pohledávky za žalobkyní v celkové výši 289 540,52‬ Kč (89 000 Kč z titulu náhrady za užívání bytu v [obec] v době od dubna 2020 do listopadu 2021 ve sjednané výši po 5 000 Kč za měsíc v roce 2020 a 4 000 Kč za měsíc v roce 2021; 140 000 Kč z titulu plnění dluhu za žalobkyni v době od ledna do října 2017 vůči věřiteli [jméno] [příjmení] ze smluv o zápůjčce ze dne [datum] a [datum] a 13 008,60 Kč a 47 531,92 Kč z titulu plnění dluhů žalobkyně u bytového družstva Rozkvět). Žalobkyni naopak vznikly za žalovaným pohledávky v celkové výši 289 320 Kč (140 913 Kč z titulu peněžitého plnění poskytnutého žalobkyní žalovanému za dobu od dubna 2020 do července 2021; 14 000 Kč a 5 000 Kč jako přeplatky půjček žalobkyně vrácené od věřitele [jméno] [příjmení]; 107 485 Kč z titulu mzdy žalobkyně zasílané na účet žalovaného za dobu od května do listopadu 2017, 12 700 Kč představujících součet částek zaslaných na účet žalovaného ve prospěch žalobkyně jejím bývalým manželem [jméno] [příjmení] a 9 222 Kč z titulu vrácení přeplatku za služby spojené s užíváním bytu v [obec] od bytového družstva Rozkvět za rok 2017). Platbu žalovaného za společnou dovolenou v roce 2018 pak soud prvního stupně označil za plnění společného závazku za trvání manželství z finančních prostředků pocházejících z výdělků některého z manželů, které byly též společné, pročež takovou platbou žalovanému nemohla vzniknout proti žalované jakákoliv pohledávka. 8. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání žalobkyně i žalovaný. 9. Žalobkyně podala odvolání proti výrokům I. a III. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části buď zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení, popř. aby v napadené části rozhodnutí změnil tak, že její žalobě na určení vlastnického práva k předmětnému bytu vyhoví a žalovanému uloží povinnost zaplatit jí náklady řízení. 10. V důvodech odvolání k otázce naplnění znaků lichevní smlouvy podotkla, že i soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku připouští, že jednala pod tlakem exekuce, současně však uvádí, že byla ve„ standardním“ postavení dlužníka a případný prodej bytu by z hlediska jejího jmění byl neutrální operací. 11. V souvislosti s tím připomněla, že tíseň je subjektivním znakem lichvy a je tedy nutné ji hodnotit optikou osoby poškozené lichevní smlouvou, nikoliv objektivními měřítky (tentýž požadavek naznačil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3308/16). V tísni se subjektivně cítila, neboť ji do tísně dostávala celá řada dalších okolností. Opakovaně poukázala na to, že trpí Crohnovou chorobou, pro tuto nemoc má přiznaný invalidní důchod, její příjmy ze zaměstnání byly v rozhodné době na hranici minimální mzdy a vedle soudem zmiňované exekuce, která na ni byla uvalena pro dluhy jejího bývalého manžela [jméno] [příjmení], splácela závazky vůči [jméno] [příjmení] (splátkami po 14 000 Kč měsíčně) a společnostem Expresscash (splátky po cca 4 500 Kč měsíčně) a [právnická osoba] (splátky kolem 500 Kč měsíčně). Navíc v době těsně před uzavřením kupní smlouvy o prodeji bytu v [obec] jí bezprostředně hrozilo zahájení další exekuce pro pohledávku ve výši 46 818,13 Kč a pro náklady řízení 13 008,60 Kč na podkladě elektronického platebního rozkazu [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dluh vůči bytovému družstvu Rozkvět). Její příjmy se tedy pohybovaly ko