72 CO 222/2022-75 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Jihlavě výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni klíče od vstupní brány a od hlavních vstupních dveří domu [adresa], jenž je součástí pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], obec Jihlava, okres [okres], zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava, dále též„ sporné nemovitosti“ nebo„ sporný dům“ (výrok I.) a žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému na náhradě„ všech odůvodněných nákladů řízení“ 5 400 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Odůvodnil jej tím, že sporné nemovitosti patří do rozvodem zaniklého a nevypořádaného společného jmění účastníků, na jehož dalším užívání se nedohodli, režim správy věcí spadajících do společného jmění účastníků se řídí zákonným režimem. Na správu společné věci je dle soudu prvního stupně možno aplikovat právní předpisy a judikaturu týkající se správy společné věci spoluvlastníků. Spornou nemovitost fakticky užívá žalovaný, žalobkyně výlučně užívá rodinný dům ve [obec], kam se sama odstěhovala v roce 2020. Podanou žalobou si nárokuje nepravidelné užívání sporné nemovitosti, avšak po žalovaném nelze spravedlivě žádat, aby po rozvodu manželství sdílel se žalobkyní společnou domácnost, zvláště za situace, kdy mezi účastníky neustále vznikají konflikty. Výměnu bydlišť nabízenou žalovaným odmítla, čímž byly vyvráceny argumenty žalobkyně o jejím neekonomickým dojížděním za prací. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2058/2005, se převzetí klíčů považuje právní teorií za projev uchopení se držby mj. nemovité věci, je-li tento projev provázen držební vůlí. V případě, že by žalovaný předal klíče žalobkyni, by se v podstatě vzdal vlastního užívání sporné nemovitosti. Žalobkyně však nemůže bez dalšího výlučnou držbu nárokovat, stav společné věci může jen kontrolovat, nemůže však žalovanému znemožnit užívat společnou věc k bydlení. Poukázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2263/2004, řešící obdobnou situaci. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Namítla, že oba manželé by měli mít právo užívat společně věci, které tvoří obsah jejich společného jmění. Stejně jako má žalovaný možnost užívat dům ve [obec], což nečiní, aby dle jeho vyjádření nedocházelo ke konfliktům, má i ona právo užívat spornou nemovitost. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2058/2005, není na daný případ přiléhavé, protože žalobkyně nikdy nedeklarovala ani nepožadovala, aby byla oprávněna nemovité věci v [obec] užívat sama či výlučně, naopak od počátku zdůrazňovala, že má zájem jen o jejich zpřístupnění a spoluužívání se žalovaným, který jí v užívání brání, jakož i v jakémkoli přístupu do nich. Vydáním klíčů, které ona nemá, by se tak nevzdal vlastního užívání nemovitostí. Dům má navíc dvě podlaží se dvěma bytovými jednotkami, žalobkyně je ochotna si bytovou jednotku v patře na vlastní náklad zrekonstruovat tak, aby ji mohla užívat, nikoli trvale, jen v době směn v zaměstnání k přespávání. Žalobkyně se pouze domáhá toho, aby nebyla direktivním a jednostranným rozhodnutím žalovaného vyloučena z možnosti užívat sporné nemovitosti, když ji žalovaný z domu vyhodil. Spravedlivý důvod přitom má, spočívá v drahých pohonných hmotách vynakládaných v souvislosti s jejím dojížděním do práce v [obec], jakož i v úspoře času. Společnou domácnost by přitom se žalovaným nesdílela, každý by si mohl vymezit v každém z domů části k výlučnému užívání. Zpřístupněním sporné nemovitosti by nebylo žalovanému znemožněno užívat je v poklidu, soud nemůže predikovat, co by nastalo, pokud by žalovaný vydal žalobkyni klíče od nich. Ohradila se proti posuzování a hodnocení jejího psychického stavu žalovaným či jeho právním zástupcem, kteří nejsou v tomto oboru odborníky. Žalobkyni je lhostejné, jak po rozvodu manželství žalovaný žije či s kým. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení či jej změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. Žalovaný v rámci vyjádření k odvolání uvedl, že bylo vůlí žalobkyně, že se z domu odstěhovala, jak se k tomu sama vyjádřila v účastnické výpovědi. V užívání jí nebránil, mezi nimi dokonce probíhala komunikace o vyhotovení duplikátů klíčů. Výlučné užívání jednotlivých domů každým z účastníků vyplynulo z jejich přinejmenším konkludentní dohody, resp. z faktického jednání. Když žalobkyně pojala podezření, že má milenku, vystupňovala své šikanózní jednání vůči jeho osobě prostřednictvím nepravdivých nařčení, vůči kterým se musel bránit v rámci soudních řízení, u policie a v přestupkových řízení; uznán vinným nikdy nebyl. Žalobkyni i nadále nabízel výměnu místa bydlení, této nabídky však využít nehodlala. V rozvodovém řízení líčila, jak ji měl duševně a fyzicky týrat, přesto se nyní domáhala užívání sporného domu, včetně společného užívání koupelny, přitom jakékoli přiblížení se žalobkyně k domu vyvolalo potřebu volat policii. Žalovaný má nyní již jen zájem, aby jej žalobkyně nechala pokojně žít alespoň v jednom z domů, které mají k dispozici. Bezproblémovost hypotetického soužití v jednom domě vyvrátilo oznámení MVDr. [příjmení]. V další části svého podání vyjádřil žalovaný lítost nad zatažením dcer účastníků žalobkyní do záležitostí svých rodičů a změnou postojů dcer k němu. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí. 5. Žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále též jen„ o. s. ř.“), a to jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 a § 90 o. s. ř.). Napadla rozsudek, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř., § 202 à contrario o.s.ř.). Odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.). Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, dokazování doplnil a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné. 6. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, jímž by byl žalovaný zavázán vydat jí klíče od branky a od domu, aby mohla sporné nemovitosti spoluužívat se žalovaným. Ve své účastnické výpovědi provedené před odvolacím soudem popsala, že do domu se nemůže dostat od doby, kdy žalovaný přidělal nad stávající bezpečnostní zámek další, kdy otvor pro něj byl připraven již z výroby, a od něhož klíče nemá, přes branku se nemůže dostat od té doby, kdy ji začal žalovaný prostřednictvím řetězu zamykat, což se dříve nedělo, a proto ani klíč od něj mít nemusela. Žalovaný ve své výpovědi před odvolacím soudem uvedl, že žádný zámek neměnil. Žalobkyně však hovořila o přidání zámku (na dveře do domu) a o započetí uzamykání zámku řetězu na kovové brance k domu vedoucí. Z emailové komunikace ze dne [datum], [datum] a [datum] je zřejmá opakovaná žádost žalobkyně o vydání klíčů, z emailu ze dne [datum] vyplývá, že je reakcí žalovaného na žádost žalobkyně o vydání klíčů, kdy žádá o úhradu případně vyrobeného duplikátu. Z těchto důkazů je možno dospět k závěru, že žalobkyně přístup na pozemek p. [číslo] [katastrální uzemí], jehož součástí je dům [adresa], obec Jihlava, a do tohoto domu v současné době nemá. Uvedenému koresponduje usnesení Magistrátu města Jihlavy ze dne [datum], RP 2022 [číslo], č. j. [spisová značka] [rok], z něhož vyplývá, že jím bylo zastaveno řízení o přestupku, kterého se měl dopustit žalovaný [datum] tím, že žalobkyni znemožnil přístup do domu na adrese [adresa], že měl na vstupní branku na pozemek u domu umístit řetěz se zámkem, ke kterému nemá žalobkyně klíče. Důvodem zastavení bylo neprokázání spáchání skutku žalovanému. Z odůvodnění dále plyne, že žalovaný (obviněný) sice řetěz se zámkem na vstupní branku skutečně umístil, avšak nebylo prokázáno, že by tak učinil s úmyslem oznamovatelce uškodit. U jednání před odvolacím soudem žalovaný doplnil, že problém s klíčem začal až poté, kdy žalobkyně zjistila, že má kamarádku. Lze tedy dospět k závěru (který soud prvního stupně explicitně neučinil, ač učinit měl), že žalobkyně přístup do sporných nemovitostí nemá. 7. Za správné považuje odvolací soud zjištění, že sporné nemovitosti jsou součástí dosud nevypořádaného společného jmění účastníků, že od roku 2020 žalobkyně užívá nemovitosti ve [obec], žalovaný sporné nemovitosti, na užívání věcí ve společném jmění se výslovně nedohodli. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 5. 2021, č. j. 8 C 6/2021-78, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 5. 1. 2022, č. j. 72 Co 233/2021-147, právní moci rozsudek ve výroku I., jímž bylo manželství účastníků rozvedeno, nabyl dne [datum]. 8. Lze souhlasit s právním závěrem soudu prvního stupně, že pro dobu od rozvodu až do vypořádání společného jmění (rozhodn