16 C 18/2021-57 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal podle části páté občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) projednání věci rozhodnuté [stát. instituce] [anonymizována dvě slova], [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] (dále jen správní orgán) dne 22. 2. 2021 pod č. j. 138047/2014/514365 R1802/RR2712, SPU 063568/2021/114/. Tímto rozhodnutím správní orgán nevydal žalobci pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] s odůvodněním, že se zde nachází komunikace, která slouží jako jediný přístup k nemovitostem, které jsou ve vlastnictví jiných osob než je stát nebo oprávněná osoba, je tedy naplněn výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ ZMV“). 2. Žalobce v žalobě uvedl, že má za to, že správní orgán nerozhodl správně, když uzavřel, že předmětný pozemek nelze vydat, neboť slouží jako přístup k nemovitostem jiných vlastníků a nachází se na něm stavba místní komunikace. Žalobce namítá, že si správní orgán neopatřil všechny potřebné doklady, aby mohl ve věci rozhodnout, neboť své rozhodnutí odůvodnil tím, že sporný pozemek sousedí a slouží jako jediná přístupová cesta k pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví třetích osob. Taktomu ale podle předložené mapky není, tyto pozemky sousedí pouze s pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví jiné třetí osoby a parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce, nikoliv se sporným pozemkem, který tedy nemůže sloužit jako přístupová cesta k těmto pozemkům. Žalobce také sporuje to, že je předmětný pozemek komunikací. Uznává, že v katastru nemovitostí je skutečně pozemek veden jako komunikace, ale ve skutečnosti pouze jeho minoritní část jako komunikace opravdu slouží. Správní orgán se pak vůbec nezabýval tím, jak se žalobce má dostat na své pozemky, když jediná přístupová cesta vede právě přes sporný pozemek, který navazuje na žalobcovu cestu (pozemek [parcelní číslo]). Žalobce má tedy za to, že přístup k nemovitostem jiných vlastníků není výlukovým důvodem ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. To proto, že tento pozemek k pozemkům třetích osob přímo nevede a nejedná se ani o zastavěný pozemek. Podle § 5 ZMV by sporný pozemek musel být poté, kdy se stal předmětem majetkové křivdy, zastavěn stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání, byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána. Neopravovanou asfaltovou cestu zabírající maximálně 40 % pozemku za takovou stavbu nelze považovat. Na závěr dodal, že pokud sporný pozemek zůstane ve vlastnictví dalšího účastníka, bude se jednat pouze o vlastnictví formální, jelikož další účastník nemá v jeho okolí lesní pozemky a o cestu se nestará už nyní a nelze předpokládat, že by do budoucna měl zájem na tom, aby sporný pozemek byl sjízdný i pro potřeby lesního hospodářství žalobce. Naopak žalobce má zájem na tom, aby přístupová cesta sloužící svozu dříví a dopravě osob a materiálu byla udržovaná. Nevydání tohoto pozemku se žalobci jeví jako zbytečná obstrukce bránící řádnému využívání jeho historického knihovního majetku, který mu již byl vydán. Za nedůvodnou považuje žalobce námitku dalšího účastníka, že by projednání této věci bránilo řízení zahájené ohledně téhož pozemku před Okresním soudem v Náchodě, když ZMV umožňuje postupy oba s ohledem na charakter vydávaného pozemku. Žalobce pak není schopen předjímat závěry správních orgánů (potažmo soudu), zda uvedený pozemek je či není pozemkem zemědělským. Konečně za nedůvodnou považuje i tu námitku dalšího účastníka, že sice žalobu podal v zákonem stanovené lhůtě, ale po uplynutí lhůty žalobu změnil. Zde vyjádřil ten názor, že se z jeho strany nejednalo o změnu žaloby, ale o odstranění běžné chyby v psaní. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby soud nahradil rozhodnutí správního orgánu a předmětný pozemek mu vydal. 3. Další účastník ve svém vyjádření v prvé řadě vznesl námitku, že projednání věci brání překážka věci zahájené, když o stejném pozemku bylo zahájeno řízení i před Okresním soudem v Náchodě pod sp. zn. 10 C 221/2020. Potvrdil, že žalobce podal žalobu v zákonem stanovené lhůtě (§ 247 o. s. ř.). V této včas podané žalobě se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu ohledně pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Až po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání žaloby změnil žalobu tak, že se nadále domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu ohledně pozemku parc. [číslo] v témže katastrálním území. Z toho další účastník dovozoval, že ze strany soudu měla být připuštěna změna žaloby v tomto směru a s ohledem na nemožnost prominout zmeškání lhůty dle § 247 o. s. ř. měla být žaloba bez dalšího zamítnuta. Vyjádřil dále ten názor, že sporný pozemek je veřejným statkem – veřejně přístupnou komunikací, kterou potřebují po celé jeho délce vlastníci ostatních nemovitostí. Námitce žalobce, že on předmětný pozemek nepotřebuje, oponoval další účastník zejména tím, že převodu vlastnictví tohoto pozemku, na kterém se nachází komunikace, na obec brání právě jen a toliko uplatněný restituční nárok žalobcem. Ze všech těchto důvodů navrhl zamítnutí žaloby žalobce. 4. Správní orgán nevyužil možnosti se k žalobě vyjádřit, soudu pouze zapůjčil spis. 5. Soud se v prvé řadě musel vypořádat s námitkou dalšího účastníka, že projednání této věci brání překážka věci zahájené, když o stejném pozemku mezi týmiž účastníky bylo zahájeno řízení před Okresním soudem v Náchodě. 6. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. 7. Judikatura se ustálila na tom, že aby se překážka litispendence mohla uplatnit, je zapotřebí, aby dříve i později zahájená věc byly totožné. Totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Za předmět řízení je považován procesní nárok, který je tvořen dvěma složkami: jednak základem procesního nároku, jenž je vymezen žalobcem tvrzenými skutkovými okolnostmi, a předmětem procesního nároku, jímž je v žalobě uvedený petit (žalobní návrh, žádost). Závěr o totožnosti věci tak musí vycházet z toho, že v obou řízeních tvoří základ procesního nároku shodné skutkové okolnosti (stejný skutek), že předmět procesního nároku (petit) je stejný a že v řízeních vystupují stejní účastníci. O takový případ v projednávané věci zjevně nejde, neboť ZMV upravuje v § 9 postup při vydání zemědělské nemovitosti oprávněným osobám osobami povinnými, kde je dána pravomoc pozemkového úřadu rozhodovat o uplatněném nároku a i dohoda osoby oprávněné a povinné podléhá schválení pozemkovým úřadem (§ 9 odst. 3 ZMV). Rozhodnutí pozemkového úřadu může být přezkoumáno podle části páté občanského soudního řádu – žalobním petitem se žalobce (osoba oprávněná či povinná) domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu. Toto ustanovení dokonce pamatuje na situaci, kdy pozemkový úřad zjistí, že se nejedná o zemědělskou nemovitost. V takovém případě žádost o schválení dohody či návrh oprávněné osoby zamítne a následně se postupuje podle § 10 ZMV, když ustanovení § 10 ZMV upravuje odlišně postup při vydávání nezemědělské nemovitosti, kde je vydání věci zásadně věcí dohody účastníků, která nepodléhá schválení pozemkovým úřadem. A pouze v případě, že k uzavření dohody nedojde, může se u okresního soudu domáhat oprávněná osoba nahrazení chybějícího projevu vůle povinné osoby – žalobním petitem se tedy nedomáhá nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, ale nahrazení projevu vůle. Krajský soud má tedy za to, že skutečnost, že žalobce se svého nároku domáhá oběma možnými způsoby (postupuje podle § 9 a i § 10 ZMV), nevytváří překážku věci zahájené. Jsou tedy splněny všechny podmínky pro projednání věci (§ 103 o. s. ř.). 8. Žaloba žalobce má tedy oporu v § 244 odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. 9. Podle § 9 odst. 10 ZMV rozhodl-li pozemkový úřad podle tohoto zákona, může být tato věc projednána v řízení podle části páté občanského soudního řádu. K řízení je v prvním stupni příslušný krajský soud. 10. V projednávané věci není mezi účastníky sporné, že výzva k vydání majetku byla podána včas a osobou oprávněnou, taktéž žaloba byla podána včas, když se v ní žalobce dopustil pouze běžného lidského pochybení – správně označil a připojil rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto toliko o pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a jehož změny se žalobou domáhal, ale v žalobě označil pozemek jako parc. [číslo] v témže katastrálním území. Jeho tvrzení v žalobě byla tudíž pro běžnou chybu psaní rozporná (nesourodá) a žalobce následně pouze tuto chybu v psaní odstranil a neuplatnil žádný