19 CO 162/2022-126 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 17. 7. 2021 do zaplacení (výrok I). Ohledně částky 87 400 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 12 600 Kč za delší dobu a ve vyšší sazbě, než je uvedeno ve výroku I, žalobu zamítl (výroky II a III). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 2. Okresní soud předně dospěl k závěru, že žalobce uplatnil žalobní nárok na náhradu škody na zdraví již v řízení vedeném před Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 15 C 151/2015, v němž se domáhal po žalované zaplacení částky 4 488 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce zaplatil za sepis exekutorského zápisu ze dne 12. 10. 2011 v exekutorském úřadu [titul] [jméno] [příjmení] v [obec]. Řízení ve věci sp. zn. 15 C 151/2015 bylo zastaveno usnesením ze dne 14. 12. 2015 poté, kdy žalobce vzal žalobu o zaplacení částky 4 488 Kč s příslušenstvím zpět, o tomto návrhu učiněném v podání doručeném soudu dne 13. 11. 2015 však nebylo nijak rozhodnuto, na což žalobce upozornil podáním doručeným soudu dne 25. 1. 2021. Žalobce poté prostřednictvím ustanoveného zástupce z řad advokátů odstranil vady podání a po upřesnění návrhu se domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně od 6. 2. 2012 do zaplacení. Tvrdil, že žalobkyně vůči němu neoprávněně zahájila a vedla exekuční řízení, v němž žalobce utrpěl újmu na zdraví spočívající ve zhoršení jeho duševního stavu. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, když tvrdila, že naopak žalobce poškodil ji. Pouze pro případ, že by názor soudu byl jiný, vznesla námitku promlčení a v případě jejího neuznání dále námitku započtení proti vlastní pohledávce opírající se o pravomocný platební rozkaz Okresního soudu v Trutnově č. j. 109 C 26/2016-33 ze dne 15. 7. 2016. 3. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu: Žalovaná dne 19. 7. 2007 uzavřela s [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“), smlouvu o přistoupení k závazku žalobce vzniklému z titulu smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Ve druhé polovině roku 2011 žalobce přestal řádně plnit své závazky vyplývající z úvěrové smlouvy. [právnická osoba] proto opakovaně upomínala o zaplacení dlužných částek žalovanou, přičemž hrozilo zesplatnění úvěru. Žalovaná žádala matku žalobce [jméno] [příjmení] i samotného žalobce, aby uhradil dluh vůči [právnická osoba] a následně řádně plnil své závazky. Ten objednal u soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] sepsání exekutorského zápisu, k němuž došlo dne 12. 10. 2011 pod č. j. [spisová značka], a zaplatil cenu za tuto právní službu. V něm účastníci učinili nesporným, že z titulu smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 13. 7. 2007 a následného plnění žalovanou na účet [právnická osoba], dluží žalobce žalované částku 400 000 Kč, přičemž žalobce se tento dluh zavázal splatit do 20. 10. 2011. Dále se účastníci dohodli, že pokud dlužník nesplní dobrovolně svůj závazek vůči věřiteli vyplývající z dohody v exekutorském zápisu, tedy neuhradí dluh nebo jeho část ve lhůtě, ve které bude splatný (tj. do 20. 10. 2011), může věřitel podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci k uspokojení této jeho pohledávky. Soud neuvěřil tvrzení žalobce, že se v době sepisu exekutorského zápisu domníval, že žalovaná částku 400 000 Kč [právnická osoba] již zaplatila, neboť v takovém případě by neměl důvod hradit dne 12. 10. 2011 prostřednictvím poštovní poukázky částku 8 960 Kč odpovídající tehdy dlužným splátkám. Žalovaná exekutorský zápis chápala jako určitou„ pojistku“ pro případ neplnění závazků žalobcem. Počátkem roku 2012 žalobce znovu přestal řádně a včas plnit závazky z úvěrové smlouvy a [právnická osoba] opětovně vyzývala k plnění žalovanou jako spoludlužnici. Žalovaná na základě toho dne 27. 1. 2012 podala návrh na nařízení exekuce podle exekutorského zápisu shora s tím, že provedením exekuce měl být pověřen soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení], čemuž soud vyhověl. Žalobce od počátku proti nařízené exekuci brojil a navrhl její zastavení, avšak žalovaná se zastavením exekuce nesouhlasila. Exekuce tak byla zastavena až usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 1. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2014, rozhodnutí o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 15. 7. 2014. V průběhu exekučního řízení v důsledku nesprávného postupu soudního exekutora došlo k prodeji dvou bytových jednotek ve [obec] ve vlastnictví žalobce, v katastru nemovitostí byly jako noví vlastníci jednotek zapsány třetí osoby, které je nabyly v exekuční dražbě. Vlastnické právo žalobce k oběma jednotkám bylo následně deklarováno až rozhodnutími Okresního soudu v Trutnově ve věcech sp. zn. 8 C 20/2015 a 7 C 20/2015. Žalovaná jako spoludlužnice začala plnit závazky z úvěrové smlouvy vůči [právnická osoba] od 28. 2. 2012, v době do 8. 4. 2016 celý úvěr splatila. Částek zaplacených za žalobce jako dlužníka se sama musela domáhat v řízeních vedených u totožného soudu pod sp. zn. 19 C 192/2014 a 109 C 26/2016. Druhou přisouzenou částku pak žalovaná do současnosti po žalobci vymáhá exekučně, když ke dni 5. 4. 2022 zbývalo k úhradě 206 780,49 Kč. Žalobce utrpěl v důsledku exekučního řízení a neoprávněného prodeje jeho dvou jednotek újmu na zdraví spočívající ve zhoršení jeho duševního stavu. Příčiny a rozsah této újmy byly posuzovány v řízení vedeném u totožného soudu pod sp. zn. 19 C 225/2016. 4. Vzhledem k tomu, že k porušení povinnosti žalované mělo dojít zahájením exekučního řízení proti žalobci dne 27. 1. 2012, posoudil okresní soud žalobou uplatněný nárok dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Předně dospěl k závěru, že uplatněné právo promlčeno není. Vyšel z toho, že se žalobce dozvěděl o škodě dne 15. 7. 2014, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o zastavení exekuce, jímž bylo postaveno najisto, že vedení exekuce na základě exekutorského zápisu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 10. 2011 bylo nepřípustné. Žalobce uplatnil právo na náhradu škody proti žalované podáním doručeným soudu dne 13. 11. 2015 ve věci sp. zn. 15 C 151/2015, v níž žalobce vůči žalované uplatňoval jiný nárok. Uvedené podání žalobce bylo nazváno„ Žaloba na odškodnění mé osoby proti žalované paní [jméno] [příjmení]“. K uplatnění práva žalobce došlo před uplynutím subjektivní i objektivní promlčecí doby. Poté okresní soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle § 415 a § 441 obč. zák. Dospěl k závěru, že žalovaná podáním návrhu na nařízení exekuce na základě exekutorského zápisu ze dne 12. 10. 2011, jímž žalobce uznal tehdy neexistující dluh vůči žalované, porušila obecnou prevenční povinnost, tedy povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. Soud dovodil, že šlo o zaviněné jednání žalované, a to ve formě vědomé nedbalosti. Dle soudu žalovaná podáním návrhu na nařízení exekuce chtěla dosáhnout toho, aby žalobce začal řádně a včas plnit své závazky z titulu úvěrové smlouvy uzavřené s [právnická osoba]. Na straně druhé si žalovaná měla být vědoma toho, že provedením exekuce může žalobci vzniknout škoda, a bez přiměřených důvodů spoléhala, že vznik škody nezpůsobí. V průběhu exekučního řízení pak žalobci škoda skutečně vznikla v důsledku toho, že došlo v rozporu s právem k prodeji jeho dvou bytových jednotek. Lze tak dovodit, že zaviněné jednání žalované bylo jednou z příčin vzniku škody na straně žalobce (druhou a převažující příčinou byl nesprávný postup soudního exekutora [titul] [příjmení] v průběhu exekučního řízení). Okresní soud současně dospěl k závěru, že na vzniku škody se spolupodílelo rovněž zavinění žalobce, neboť on sám inicioval sepis exekutorského zápisu, a pokud by tento zápis nevznikl, žalované by chyběl exekuční titul, na jehož základě mohla navrhnout nařízení exekuce na majetek žalobce. Rozsah spoluzavinění žalobce lze podle soudu vyjádřit poměrem 50 %. Další příčinou bylo jednání soudního exekutora [titul] [příjmení], které bylo posuzováno v řízení vedeném u totožného soudu pod sp. zn. 19 C 225/2016. Soud v něm dovodil, že vznik škody byl v rozsahu 30 % důsledkem osobnostních rysů žalobce, ve zbývajícím rozsahu důsledkem jednání žalované a soudního exekutora, přičemž míru vlivu jednání žalované stanovil na 20 %. Soud se v tomto řízení s takto určenou mírou rozsahu ztotožnil. V řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 225/2016 byla na základě znaleckých posudků určena výše náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce na částku 180 000 Kč. Tento rozsah náhrady byl v souladu s právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013 určen dle vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. Soud dále dovodil, že vznik škody v uvedené výši byl v rozsahu 30 % způsoben abnormálními osobnostními rysy žalobce. Z částky 180 000 Kč tedy odečetl 30 %. Z výsledné částky 126 000 Kč pak uložil [titul] [příjmení] za