19 CO 95/2022-379 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na bolestném částku 200.000 Kč a na ztížení společenského uplatnění částku 2.003.023 Kč, obojí s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení (výroky I a III). Co do bolestného ve výši 452.209 Kč s příslušenstvím a náhrady ztížení společenského uplatnění ve výši 148 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výroky II a IV). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti částku 133.431 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení (výrok V) a co do částky 9.917 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok VI). Žalované dále uložil zaplatit žalobkyni na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti částku 388.897 Kč s úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně z částky 90.336 Kč od 18. 7. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení výši 10 % ročně z částky 169.707 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení (výrok VII) a platit žalobkyni na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pravidelnou měsíční náhradu ve výši 8.316 Kč od 1. 11. 2021 do budoucna, splatnou do každého 15. dne v měsíci (výrok VIII). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s péčí o zdraví částku 1.689 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení (výrok IX). Žalované a vedlejšímu účastníku uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 598.336 Kč k rukám její zástupkyně (výrok X), nahradit České republice náklady řízení zálohované státem ve výši 96.096 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově (výrok XI) a zaplatit soudní poplatek 32.260 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově (výrok XII). Lhůtu ke všem plněním okresní soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Okresní soud takto rozhodl v řízení zahájeném žalobkyní dne 18. 7. 2017, v němž se domáhala po žalované náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která jí měla podle jejích tvrzení vzniknout v důsledku operace žlučníku, kterou u žalované podstoupila dne 31. 7. 2014. Žalobkyně v žalobě popsala vznik svých zdravotních obtíží, konkretizovala, jakých chyb se lékaři žalované dopustili při léčbě žalobkyně před operací, v průběhu operace i po operaci s tím, že konání, resp. nekonání lékařů žalované při poranění žlučových cest žalobkyně bylo postupem non lege artis. K důkazu předložila znalecký posudek z oboru chirurgie, specializace všeobecná a břišní chirurgie a z oboru nemateriální újmy na zdraví, který si nechala vypracovat. Domáhala se náhrady bolestného ve výši 652.209 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále též„ ZSU“) ve výši 1.910.917 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 1. 8. 2014 do 30. 12. 2015 ve výši 143.348 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2017 ve výši 90.336 Kč s tím, že od 1. 7. 2017 do budoucna jí vzniká nárok na měsíční rentu ve výši 5.054 Kč. Dále požadovala náhradu nákladů spojených s léčením ve výši 1.689 Kč a platby uhrazené znalcům za zpracování znaleckých posudků ve výši 56.019 Kč. 3. Žalovaná a vedlejší účastník na její straně zaujali shodné stanovisko, že nebyl prokázán postup žalované non lege artis, neboť nebyla prokázána chyba operatéra ani chyba v léčbě, dále že nebyla zjištěna komplexní léze žlučovodu, ale charakter poranění žlučových cest zůstal nejasný. Taktéž poukázal na okolnost, že život ohrožující komplikace nastaly u žalobkyně až za její hospitalizace ve Fakultní nemocnici v [obec]. 4. Okresní soud vzal na základě lékařské dokumentace vedené ohledně žalobkyně a nesporných stanovisek účastníků za prokázáno, že žalobkyně byla pro opakované žlučníkové koliky hospitalizována na chirurgickém oddělení žalované dne 28. 7. 2014. Dne 29. 7. 2014 byly žalobkyni provedeny odběry krve a uděláno její laboratorní vyšetření. Operace žlučníku proběhla dne 31. 7. 2014, přičemž byla zahájena jako laparoskopická a v průběhu ní lékaři žalované výkon konvertovali na operaci klasickou, při níž byl žlučník žalobkyně odstraněn. Dne 1. 8. 2014 byla žalobkyně převezena k vyšetření do Fakultní nemocnice v [obec] (dále též„ FNHK“), kde podstoupila ERCP vyšetření a ultrazvukové vyšetření, která však byla nepřehledná a k upřesnění diagnózy nevedla. Po těchto vyšetřeních na vyšším pracovišti byla žalobkyně vrácena na chirurgické oddělení žalované. V průběhu pooperační léčby žalobkyně neprospívala a z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu byla dne 22. 8. 2014 odeslána za účelem vyšetření do FNHK, kde již zůstala hospitalizována. Zde byla léčena do 13. 10. 2014 na chirurgické klinice, přičemž její stav byl komplikován akutním respiračním selháním s nutností umělé plicní ventilace do 4. 9. 2014. Od 13. 10. 2014 byla žalobkyně hospitalizována na interní klinice FNHK do 3. 12. 2014, kdy byla na čas propuštěna domů, znovu byla přijata dne 6. 1. 2015 k předoperačnímu vyšetření a k plánované rekonstrukci žlučových cest provedené dne 12. 1. 2015. 5. Okresní soud dále k návrhu žalované provedl výslechy všech lékařů, kteří poskytovali žalobkyni péči během její hospitalizace u žalované. Z obsahu jejich výpovědí neučinil vlastní konkrétní závěry o skutkovém stavu, od nich získaný popis průběhu léčby žalobkyně se však stal jedním z podkladů pro následné odborné znalecké posouzení. 6. Z obsahu písemného znaleckého posudku znalce z oboru chirurgie, specializace všeobecná a břišní chirurgie MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne 6. 3. 2017 a z jeho doplňku ze dne 18. 9. 2017 předložených k důkazu žalobkyní okresní soud zjistil, že podle jeho závěrů jsou veškeré komplikace, trvalé následky a současný i budoucí průběh nemoci žalobkyně v příčinné souvislosti s iatrogenním poraněním společného žlučovodu a s nesprávným konáním lékařů žalované. Pochybení lékařů v době od 27. 7. 2014 do 31. 7. 2014 spatřoval tento znalec v tom, že ignorovali výsledek laboratorního vyšetření ze dne 29. 7. 2014, které vypovídalo o žloutence pacientky, a měli pracovat s podezřením na výskyt překážky ve žlučových cestách. Před rozhodnutím o operaci bylo žádoucí nařídit kontrolní ultrazvukové vyšetření a před operací měla být pacientka odeslána na specializované pracoviště k vyšetření ERCP. Operace bez tohoto vyšetření neměla být provedena, neboť nebyla urgentní. Laparoskopická operace byla indikována nesprávně a při operaci pravděpodobně nebyly dodrženy elementární zásady bezpečné cholecystektomie. Dle znalce neexistuje žádný byť jen teoretický předpoklad, že by k poranění společného žlučovodu mohlo dojít jiným způsobem než během operace dne 31. 7. 2014 nástrojem, který v rukou držel operatér. Ve dnech 2. 8. 2014 až 22. 8. 2014 dále lékaři žalované nevzali v potaz doporučení lékařů Fakultní nemocnice v [obec] o nutnosti provést CT vyšetření, případně opakovat ERCP vyšetření. Zdravotnická dokumentace nebyla vedena v požadovaném a dostatečném rozsahu a nesplňuje kritéria daná zákonem o zdravotních službách. Dle závěrů tohoto znalce poranění žlučových cest znamená do budoucna výrazně zhoršenou kvalitu života až u 75 % pacientů, přičemž z opakovaných kontrolních vyšetření žalobkyně v poradně pro chirurgii jater FNHK vyplývá, že její stav není dobrý. Omezení zdravotního stavu žalobkyně ke dni zpracování posudku byla popsána v části posudku obsahující bodové ohodnocení za ztížení společenského uplatnění, které zpracoval znalec z oboru zdravotnictví se specializací nemateriální újmy na zdraví MUDr. [jméno] [příjmení]. Závěry znaleckého posudku a jeho doplňku stvrdil znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., při výslechu před soudem. Součástí svého výslechu učinil prezentaci, která mimo jiné obsahovala rozvahu znalce, jak dne 31. 7. 2014 cholecystektomie nejpravděpodobněji probíhala a jak by lege artis proběhnout měla. Znalec uzavřel, že lékaři žalované měli neodkladně kontaktovat vyšší pracoviště a iniciovat urgentní překlad pacientky na chirurgickou kliniku FNHK. K období hospitalizace žalobkyně ve FNHK od 22. 8. 2014 do 30. 1. 2015 podle znalce péče o pacientu probíhala v souladu s nejnovějšími poznatky současné medicíny. Znalec však nepovažovat za správný postup, že byla pacientka po neprůkazném ERCP vyšetření dne 1. 8. 2014 odeslána zpět do nemocnice žalované, neboť na nadřízeném pracovišti museli vědět o tom, že u ní nejsou na řešení stavu takových pacientů, tedy na operaci poraněných žlučových cest vybaveni. Postup FNHK znalec označil z popsaných důvodů za nekolegiální a neprofesionální. 7. S ohledem na okolnost, že jde o zvlášť obtížný případ vyžadující vědecké posouzení, okresní soud dále vyhověl návrhu všech účastníků na vypracování revizního znaleckého posudku, při němž by byl přezkoumán rovněž postup FNHK. Fakultní nemocnice v [obec] podala jako znalecký ústav v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, písemný znalecký posudek ze dne 30. 4. 2020. V něm se tento znalecký ústav vyjádřil ke správnosti léčebného postupu lékařů žalované před