22 CO 153/2022-94 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 49 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II. žalobu ve zbývající části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení dalších 80 000 Kč, zamítl. Ve výroku III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud zdůvodnil, že žalobkyně se jako soukromá vysoká škola domáhala proti žalovanému zaplacení dlužného školného (poplatků za studium) po 40 000 Kč za každý akademický rok, a to za tři akademické roky 2019 2020, 2020 2021 a 2021 /2022 s tím, že částky byly splatné k 1. 8. 2019, 1. 8. 2020 a 1. 8. 2021. K tomu uvedla, že žalovaný studium zahájil v akademickém roce 2017 2018 a studijní povinnosti plnil v prvních dvou letech, tj. do akademického roku 2018 2019. Od akademického roku 2019 2020 však přestal do školy docházet a přestal také hradit školné. Při zahájení studia si žalovaný zvolil cenovou úroveň studia Standard a dle vnitřních předpisů žalobkyně mu vznikla povinnost hradit školné za celou standardní tříletou dobu studia a dále za automaticky prodlouženou dobu studia, a to bez ohledu na to, že ve studiu nepokračoval. Současně se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 000 Kč z titulu dlužných administrativních poplatků za nedodržení řádného termínu splatnosti, a to za posunutí splatnosti o 1-30 dnů ve výši 1 000 Kč, za posunutí splatnosti o 31-60 dnů ve výši 3 000 Kč a za posunutí splatnosti o více než 60 dnů ve výši 5 000 Kč. 3. Okresní soud věc projednal a rozhodl při nařízeném ústním jednání v nepřítomnosti žalovaného s odkazem na § 101 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalovaný byl řádně a včas předvolán a k jednání se bez omluvy nedostavil. Okresní soud z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil formu a obsah vnitřních předpisů žalobkyně, a to jejího statutu, podle něhož je studium v akreditovaném studijním programu za úhradu, výši školného, která je zveřejněna, stanovuje rektor a je spolu se způsobem a termínem úhrady a podmínkami pro jeho vrácení upravena vnitřními předpisy žalobkyně. Dále zjistil, že dle studijního a zkušebního řádu žalobkyně se přijatí uchazeči a studenti zapisují do příslušného akademického roku v termínech a podmínkách stanovených rektorem. V rámci elektronického zápisu jsou do rozvrhu uchazeče/studenta zapisovány studijní předměty, jež budou v daném akademickém roce studentem absolvovány. V případě neprovedení elektronického zápisu studentem ve stanoveném termínu je proveden elektronický zápis studijním oddělením na základě volné kapacity pro daný akademický rok. Zanechání studia je realizováno na základě žádosti studenta zaslané prostřednictvím studijního informačního systému a podmínek stanovených rektorem. Dále okresní soud zjistil obsah nařízení rektora č. 01/2015 o platbách, č. 04/2016 o elektronickém zápisu, č. 07/2014 o prodloužení doby studia a č. 09/2013 o posunutí splatnosti studijních poplatků. 4. Z vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu a z prohlášení žalovaného jako studenta k administraci a podmínkám studia u žalobkyně ze dne 20. 10. 2017 okresní soud zjistil, že žalovaný byl přijat a zahájil studium u žalobkyně v akademickém roce 2017 2018, a to bakalářského studijního programu [název] [anonymizována dvě slova] v cenové úrovni Standard v kombinované formě studia. Poplatek za studium činil 40 000 Kč za rok a standardní doba studia činila tři roky, tj. žalovaný měl studovat do 31. 8. 2020 a na školném měl celkem uhradit 120 000 Kč, k čemuž se žalovaný zavázal dle svého písemného a podepsaného prohlášení. Podle jeho obsahu se žalovaný zavázal hradit poplatky/školné za každý akademický rok, do kterého byl proveden zápis dle vnitřních předpisů žalobkyně, tj. v rámci celé jím na počátku zvolené předpokládané standardní, popř. v souladu s vnitřními předpisy žalobkyně prodloužené doby studia, a to i v případě jeho nepokračování ve studiu a s tím, že na to neměla vliv případná neúčast na výuce nebo kontrole studia, případně zanechání, ukončení, přerušení nebo vyloučení ze studia. Okresní soud zjistil také obsah písemného vyrozumění žalobkyně o prodloužení studia žalovaného ze dne 2. 10. 2020 a 17. 9. 2021 a výzvy žalobkyně k zaplacení dlužných studijních poplatků žalovaného ze dne z 13. 4. 2021, včetně předžalobní výzvy ze dne 4. 11. 2021. 5. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně je soukromou vysokou školou, u níž je studium zpoplatněno a výše poplatků i další podmínky studia jsou upraveny jejími vnitřními předpisy. Žalovaný byl počínaje akademickým rokem 2017 2018 přijat ke studiu u žalobkyně ročním poplatkem za studium 40 000 Kč se splatností vždy k 1. 8. daného kalendářního roku. Při nedodržení splatnosti byl žalovaný povinen dle délky prodlení uhradit žalobkyni administrativní poplatek, a to při posunutí splatnosti o 1-30 dnů ve výši 1 000 Kč, při posunutí splatnosti o 31-60 dnů ve výši 3 000 Kč a při posunutí splatnosti o více než 60 dnů ve výši 5 000 Kč. Standardní doba studia žalovaného činila tři roky a za tuto dobu měl žalovaný uhradit studijní poplatky v celkové výši 120 000 Kč za předpokladu, že standardní dobu studia dodrží. Dle vnitřních předpisů žalobkyně měl být žalovaný v případě, že sám neprovede zápis na další akademický rok a zároveň nepožádá o zanechání studia, zapsán do dalšího akademického roku žalobkyní automaticky v mimořádném termínu na základě volné kapacity jednotlivých studijních skupin, modulů, respektive předmětů. V případě neukončení jeho studia do stanoveného termínu v rámci standardní doby studia pak mělo být studium žalovaného automaticky prodlouženo o další rok v rámci jím čerpané cenové úrovně, a to až do doby řádného ukončení studia obhajobou závěrečné práce. Prodloužení studia přitom mělo být shodě zpoplatněno ročním poplatkem 40 000 Kč. Předpokládaná standardní doba studia žalovaného měla skončit 31. 8. 2020, po níž žalobkyně žalovanému studium dvakrát automaticky prodloužila, a to nejprve na období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021, následně od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022. K zaplacení žalovaného dluhu byl žalovaný žalobkyní vyzván, a to včetně předžalobní výzvy. 6. Při právním posouzení okresní soud vycházel ze zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, zejména jeho § 1, § 56, § 59, § 39 odst. 4 písm. f), § 39a odst. 1 písm. c) a § 39a odst. 3 věty prvé před středníkem, a dále z právní úpravy § 6 odst. 1 a § 8 o.z. Shledal, že vnitřních předpisy žalobkyně byly jako nezbytná náležitost žádosti o udělení státního souhlasu k fungování žalobkyně jako soukromé vysoké školy registrovány příslušným ministerstvem. Proto uzavřel, že příslušné ministerstvo zjevně neshledalo jejich rozpor se zákonem o vysokých školách a jinými právními předpisy. Současně dospěl k závěru, že žalované nároky mají ve vnitřních předpisech žalobkyně svoji oporu. Přesto okresní soud shledal podanou žalobu důvodnou pouze zčásti, a to ohledně studijního poplatku (školného) za studium žalovaného v posledním, třetím akademickém roce (2019 2020) dle předpokládané standardní doby studia žalovaného, a to přestože v tomto roce žalovaný přestal své povinnosti vůči žalobkyni plnit a úplně přestal do školy docházet. Okresní soud k tomu dodal, že bylo procesní povinností žalovaného, aby případně, tvrdil a prokázal, že v tomto rozsahu žalované dlužné školné žalobkyni uhradil, což se nestalo. Proto okresní soud žalovanému uložil povinnost k zaplacení dlužného školného ve výši 40 000 Kč a dále k zaplacení částky 9 000 Kč jako dlužných administrativních poplatků z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením uvedeného školného za akademický rok 2019 2020 v souladu s vnitřními předpisy žalobkyně (nařízení rektora o platbách a o posunutí splatnosti studijních poplatků. 7. Ve zbývajícím rozsahu – ohledně žalovaného dlužného školného za akademické roky 2020 2021 a 2021 /2022 - okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K tomu uvedl, že si je vědom, že činnost soukromých vysokých škol (na rozdíl od veřejných) není primárně financována prostřednictvím příspěvků ze státního rozpočtu a že soukromé vysoké školy jsou přímo ze zákona povinny zajistit si finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost dle zákona o vysokých školách, zejména placením školného na základě svých vnitřních předpisů. Uvedl, že soud není oprávněn v tomto občanskoprávním řízení přezkoumávat případný nesoulad vnitřních předpisů soukromé vysoké školy se zákonem o vysokých školách, případně jinými právními předpisy, k čemuž je výslovně zmocněno příslušné ministerstvo. Ve smyslu § 6 a § 8 o. z. však shledal, že civilnímu soudu nepochybně náleží pravomoc přezkoumat, zda žalobkyně v právním styku se žalovaným jednala poctivě a zda zjevně nezneužila práv založených jejími vnitřními předpisy tím, že si proti žalovanému nárokuje studijní poplatky i v situaci, kdy si žalovaný dlouhodobě neplnil své studijní povinnosti a bylo zjevné, že nadále nehodlá ve studiu u žalobkyně pokračovat. Shledal, že hlavní cíle žalobkyně jako soukromé vysoké školy nepochybně nespočívají v zajiš