22 CO 331/2020-119 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 884,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 694,20 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 813,12 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 128,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 8 128,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve výroku II. okresní soud žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč k rukám advokáta žalobkyně rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Okresní soud takto částečně vyhověl žalobě ze dne 30. 3. 2020, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení dlužné jistiny 12 884,28 Kč a sjednaných úroků a zákonných úroků z prodlení z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne [datum]. 3. Okresní soud ve věci s ohledem na postoj účastníků rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když vycházel z předložených listinných důkazů. Při právním posouzení okresní soud odkázal na citovanou právní úpravu smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., dále z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, z právní úpravy smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 a § 1880 o.z., smluvní pokuty dle § 2048 o.z. a prodlení dle § 1968 až § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 4. Okresní soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dle uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku splácet spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 7 976 Kč, a to ve 45 týdenních splátek po 422 Kč s poslední splátkou 408 Kč Okresní soud dále uzavřel, že žalovaný své smluvní závazky řádně a včas neplnil, a proto vzniklo věřiteli dle smluvních podmínek ke dni 29. 10. 2015 právo na úhradu celého zbývajícího dluhu ve výši 12 884,28 Kč, který však žalovaný přes písemnou upomínku nezaplatil. Okresní soud zároveň shledal, že žalobkyni vzniklo také právo na zaplacení žalovaného příslušenství, a to sjednaného úroku 21,9 % ročně a dále úroku z prodlení v zákonné výši, a to vždy z dlužné částky 8 128,63 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to také v žalovaných kapitalizovaných částkách 10 813,12 Kč úroku a 2 694,20 Kč zákonného úroku z prodlení. 5. Okresní soud dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Měl za to, že právní předchůdce svým postupem (posouzením úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele) respektoval zákon o spotřebitelském úvěru a s tímto zákonem neshledal v rozporu ani požadovaná plnění. Uvedl, že po uzavření smlouvy a poskytnutí částky 11 000 Kč žalovaný přestal plnit své smluvní povinnosti, neboť zápůjčku řádně nesplácel a dostal se tak do prodlení s úhradou splatného dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni a žalovanému to bylo oznámeno. Okresní soud poukázal na to, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, dluh nezpochybnil a v průběhu řízení zůstal pasivní. Okresní soud tak dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, neboť žalobkyni vzniklo právo na zaplacení dlužné částky 12 884,28 Kč, sestávající se z neuhrazené jistiny zápůjčky 8 128,63 Kč a dlužných poplatků 4 755,65 Kč a dále také právo na zaplacení sjednaného úroku ze zápůjčky a zákonného úroku z prodlení za žalované období. 6. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a procesně úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby zaslala na zákonem požadovanou adresu předžalobní upomínku, přiznal náhradu v celkové výši 2 252 Kč, a to zaplacený soudní poplatek 800 Kč a dále dle § 14b odst. 1, bodu 2, a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby odměnu advokáta po 300 Kč a paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč, to vše spolu s 21% DPH. K tomu okresní soud dodal, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Lhůta k plnění okresní soud zdůvodnil odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Proti citovanému rozsudku podali včasné odvolání žalovaný i žalobkyně. 8. Žalovaný odvoláním napadl rozhodnutí ve věci samé, a to vyjma uložené povinnosti k zaplacení jistiny 12 884,28 Kč. Uvedl, že se v rámci svých možností snažil splácet, byť menšími částkami platbami ve shodě s tvrzením žalobce. Namítl, že od 2. 8. 2016 je invalidním důchodcem a nemá jiný příjem než invalidní důchod v měsíční výši 81,10 EUR, resp. 97,70 EUR a aktuálně 102,10 EUR. Je nemajetný a má problém sehnat práci na přežití a splácení žalovaného dluhu. Z těchto důvodů a s odkazem na své osobní poměry navrhl žalovaný změnu napadeného rozsudku tak, že jistina mu bude uložena k zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 10 EUR od právní moci rozsudku do zaplacení a žalovanému nebude přiznán žádný úrok z prodlení, ani náhrada nákladů řízení. K výzvě a poučení okresního soudu (dle usnesení ze dne 19. 4. 2021) žalovaný doplnil, že důvodné jsou případně zákonné úroky z prodlení, ale smluvní úrok ze zápůjčky 21,9 % ročně a dále také další ve smlouvě sjednané poplatky jsou nepřijatelně vysoké a jsou tak nepřijatelnými smluvními podmínkami spotřebitelského úvěru. Proto nepožívají soudní ochranu a okresní soud v této části nerozhodl správně, neboť žalobci přiznal veškeré žalované nároky, aniž by posoudil jejich oprávněnost, resp. platnost či částečnou neplatnost uzavřené spotřebitelské smlouvy. Zároveň žalovaný vznesl námitku promlčení všech žalovaných nároků a jejich příslušenství s tím, že spotřebitelská smlouva byla uzavřena [datum] a ke dni 29. 10. 2015 vzniklo právo věřitele na zaplacení dlužného zůstatku. Žaloba však byla soudu doručena až dne 30. 3. 2020, tedy po necelých pěti letech. V případě promlčení žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, případně navrhl, aby bylo rozhodnuto pouze o jeho povinnosti k zaplacení jistiny 12 884,28 Kč a zákonných úroků z prodlení s tím, že žalobkyni nebude přiznání náhrada nákladů řízení. 9. Žalobkyně podala odvolání pouze proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, neboť namítla, že správná výše jejích účelně vynaložených nákladů činí 2 452 Kč, neboť poplatková povinnost za podanou žalobu činí správně 1 000 Kč, nikoliv pouze původně vyměřenou částku 800 Kč. 10. Odvolání žalovaného a jeho doplnění žalobkyně odmítla jako zcela nedůvodné, a proto ve věci samé navrhla potvrzení rozsudku s tím, že žalovaný nepřípustně uvádí nové skutečnosti a nové důkazy. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný na žalovanou pohledávku hradil i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tedy po 25. 3. 2016, a to od 1. 8. 2017 do 26. 4. 2018. Proto namítla, že dle § 2054 odst. 2 a 3 ve spojení s § 630 o.z. nedošlo k promlčení, neboť každou platbou po 25. 3. 2016 žalovaný svůj dluh uznal a desetiletá promlčecí lhůta od každé jím provedené platby neuplynula, když k tomu by došlo nejdříve 26. 4. 2028. Žalobkyně odkázala na citovanou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a poukázala na to, že žalovaný nesporuje uzavření smlouvy ani žalovanou dlužnou částku. Uvedla, že platně a v souladu s dobrými mravy byl také sjednán smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně a rovněž jednoznačně a srozumitelně označené poplatky, neboť i pro žalovaného jako spotřebitel bylo zcela zřejmé, jaký konkrétní závazek převzal. K výzvě odvolacího soudu žalobkyně dodala, že nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly smluvní podmínky na její zadní straně. Dle žalobkyně bylo smluvní i zákonnou povinností žalovaného jako spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně zopakovala, že tato povinnost byla věřitelem řádně s odbornou péčí splněna, neboť k uzavření smlouvy došlo až poté, co byly zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného, který byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, včetně toho, že jeho informace byly ověřovány doklady, které od něj byly vyžádány, a vše bylo zaznamenáno do zákaznické karty žalovaného ze dne 15. 5. 2015. Na základě toho byla řádně zhodnocena schopnost žalovaného splácet zápůjčku jako dostatečná. Žalobkyně zdůraznila, že neměla důvod pochybovat o tvrzení žalovaného, který svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil jejich správnost, úplnost a pravdivost i čestně prohlásil, že reálně disponuje pravdivě uvedeným použitelným příjmem, když v opačném případě by mohl dopustit trestného činu. Žalobkyně také uvedla, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze spravedlivě požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti sdělených informací a předložených dokladů v souladu s § 6 odst. 1, § 7 a § 3030 o.z. Dle ustálené judikatury není relevantní, že aktuálně žalobkyně nemá k dispozici